Byl patrně posledním fotbalistou v domácí soutěži, který sám svou přítomností na hřišti dokázal vyprodat stadion. A to nejen v létě 2002, kdy se po velkém tažení Evropou přes Manchester United, Benfiku a Lazio objevil ve Spartě.
Ty chvíle ještě zůstávají mnohým v živé paměti. Stejně tak závěrečný osud, jak se vzdal kapitánské pásky na protest proti metodám trenéra Jaroslava Hřebíka a následovala výpověď z klubu památnou esemeskou.
ANKETA: nejlepšího záložníka volte zdeHlasovat můžete do neděle 5. května do 23 hodin |
Možná bude dobré si osvěžit i období, kdy se ikona Poborský začínala rodit. Mimochodem, doma toho odehrál poměrně dost, dva roky ve federální lize, sedm v samostatné české. Celkem 232 zápasů a 64 gólů!
DÍL 1.: ČESKÉ BUDĚJOVICE 1991–94 (82 ZÁPASŮ, 16 GÓLŮ)
Poprvé hrál ligu 14. srpna 1991 proti Bohemians.
Poprvé vstřelil gól v říjnu 1992 v Nitře.
A poprvé je o Poborském pořádná zmínka z půlky října 1991 v časopisu Gól, kde měli pro talentované fotbalisty rubriku "Zaujal nás". Trenér Jiří Kotrba tam Poborského naprosto trefně charakterizuje, jak ho všichni pak znali dlouhé roky.
"Má výjimečné nadání. Umí totiž obejít protihráče v kolmém směru, nebojí se individuální akce. Někdy tím zapomene na ostatní, potřebuje víc spolupracovat, ale je lehčí na tom pracovat než jiného hráče učit zacházet s míčem."
Pamatuji se, že nějakou dobu poté jsem vyrazil do Českých Budějovic na první rozhovor s mladíčkem Poborským. Dost mě tehdy vykolejil. "Teď ne, až po tréninku," dal mi jasně najevo. Čekal jsem dobré dvě hodiny, než si zakope s míčem a osprchuje se.
Když opouštěl kabinu jeden z posledních hráčů, ptám se na Poborského. "Už je pryč, na obědě, asi vám utekl druhým vchodem," zmrazil mě.
Zachránil mě až trenér Jiří Kotrba. Poradil mi, do jaké restaurace hráči chodí, proč takový Poborský je a jak ho ulovit. Že nemá rád rozruch, nejradši je na chatě někde v lesích a s míčem u nohy ho nikdo nezastaví, protože je rychlý a umí spoustu fint.
Jedna z jeho fint byla někdy i kličkovaná s novináři. Tehdy jsem ale vyhrál, neodbytností si rozhovor vymohl a poprvé slyšel i jeho myšlenku, která mi zprvu přišla banální, ovšem on na ní založil fotbalovou kariéru a já postupně pochopil, že v jednoduchosti je síla.
"Kdybych si nevěřil, nemohl bych fotbal vůbec hrát," odpověděl na dotaz, proč je na trávníku tak troufalý a nebojí se s míčem jít proti komukoliv.
Do prvního ročníku samostatné české ligy vlétly České Budějovice nevídaným způsobem a po podzimu 1993 byly druhé o pouhý bod za Spartou. Výrazný podíl na tom měl právě Poborský, jemuž se říkalo "postrach fotbalové Prahy".
Ve druhém kole přijelo provinční mužstvo na Slavii a málokdo věřil, že by něco dokázalo proti Suchopárkovi, Bergerovi, Bejblovi, Šmicerovi a Kukovi. Jenže Poborský rozhodl gólem o nečekaném bodu. V pátém kole proti Viktorii Žižkov přihrál Karlu Váchovi na jedinou branku utkání.
Obrovský zážitek připravil fanouškům při vystoupení na Bohemians v sedmém kole. Budějovice hrály od druhé minuty v deseti, navíc dotahovaly náskok domácích. Hlavní role se ujal odchovanec třeboňského fotbalu. Vzal míč na své půli, nebývalým slalomem pokořil všechny soupeřovy obránce a překvapivou střelou z téměř nulového úhlu od zadní čáry prostřelil brankáře Juraje Šimurku.
Úžasné! Celou akci donekonečna opakovala televize.
Další trumf si schoval do devátého kola na Spartu, kde v poslední minutě nesmiřitelnou bombou z blízka propálil Petra Koubu a rozhodl o senzačním vítězství.
"Trenér Tobiáš mi dal volnost," vysvětloval své skvělé výkony. A s typickou upřímností dodával: "To není jako za Dejmala, který mě strčil na kraj zálohy a svázal obrannými úkoly. Já potřebuju volnost!"
DÍL 2.: VIKTORIA ŽIŽKOV 1994–95 (28 ZÁPASŮ, 10 GÓLŮ)
O Poborského se rvala Sparta i Slavia a nakonec se smál třetí v řadě. V létě 1994 se zrodil přestup do Viktorie Žižkov.
Přišel za trenérem Jiřím Kotrbou, který měl Poborského jako vlastní dítě. Vedl ho kdysi v tréninkovém středisku mládeže v Českých Budějovicích a možná i zachránil pro fotbal. "Když mě vrátili jako neperspektivní dítě do Třeboně, přijel si pro mě a dal mi novou šanci. A byl to také on, kdo mě jako první trenér postavil v lize," vzpomíná.
Ve Viktorce byl ve svém živlu. Útočný tým a skvělí spoluhráči jako Michal Bílek nebo Jozef Majoroš kolem něj.
Nejlepší záložníkSpolečná anketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
Hned první ligový zápas mu vyšel a dal památný gól do sítě Hradce Králové, který soutěží v anketě o nejkrásnější gól dvacetiletí české ligy. Sprintem přeběhl půlku hřiště a z rohu pokutového území přehodil gólmana Jaroslava Karla.
"Viktorka mi umožnila vyzkoušet si evropské poháry, zahrát si na Chelsea, což byl tehdy můj hluboký zážitek," říká.
DÍL 3.: SLAVIA 1995–96 (27 ZÁPASŮ, 11 GÓLŮ)
Po roce se Poborský opět stěhoval, tentokrát do Slavie. A byl to životní krok, na němž postavil svou pozdější kariéru. "Musel jsem to udělat. Ve Viktorce to šlo sportovně i ekonomicky dolů," říká.
Mladých hvězdiček měla Slavia v té době několik – Šmicer, Suchopárek, Bejbl... A doplnit je o klenot Poborský se vyplatilo. Mužstvu se podařilo prolomit bariéry, po 49 letech sešívaní vyhráli titul, stejně tak už nebyly zakleté evropské poháry. Poborský svým gólem v Poháru UEFA vyřadil Lens a v konečném účtování i AS Řím, což znamenalo senzační postup do semifinále.
O tom, co se dělo při stříbru na mistrovství Evropy 1996, po památném dloubáčku do portugalské branky, je asi zbytečné psát.
DÍL 4.: SPARTA 2002–05 (86 ZÁPASŮ, 25 GÓLŮ)
Do české ligy se Poborský vrátil s pověstí hráče světového renomé. Ve třiceti letech jako na předčasný důchod.
Ale byla to hodně čilá penze. Spartu držel na výsluní. Dvakrát ji dovedl k mistrovskému poháru, hrál s ní Ligu mistrů proti Chelsea, Laziu a Besiktasi, za tři sezony nastřílel 25 ligových gólů.
Stal se tváří nejen Sparty, ale i celé české ligy.
Do problémů ho dostal až příchod trenéra Jaroslava Hřebíka. Ten vystřídal Františka Straku po podzimu 2004, kdy měla Sparta náskok devíti bodů.
Na Letné zavládly napjaté vztahy, trenér poslal hlavní hvězdu na lavičku a nakonec se Poborský vzdal kapitánské pásky. "Nechci, aby to vyznělo jako prázdné gesto, ale kapitán by měl být prodloužená ruka trenéra a já všechny jeho metody nesdílím a bude lepší, když to bude dělat někdo jiný."
Okamžitě byl vyřazen z mužstva, zpráva ho zastihla cestou domů na Hlubokou. Poslal mu ji SMS zprávou klubový šéf Daniel Křetínský.
"Veřejné vyjádření výhrad vůči trenérovi nemůže žádný sportovní klub tolerovat, a to bez ohledu na osobu hráče," prohlásil Křetínský.
DÍL 5.: ČESKÉ BUDĚJOVICE 2005–07 (9 ZÁPASŮ, 2 GÓLY)
Na nárožích kolem sparťanského stadionu visely plakáty Poborského, televize dokola pouštěly reklamu, kde pózoval v rudém dresu, přitom dávno už měl padáka a hrál za České Budějovice.
Jen druhou ligu, on reprezentant, který měl před sebou cestu na mistrovství světa.
Znovu, jako ve Slavii, se sešel s trenérem Františkem Ciprem a jako klubový spoluvlastník mohl rozhodovat prakticky o všem. Ve čtrnácti druholigových zápasech pomohl k postupu osmi góly a ještě si krátce zkusil nejvyšší soutěž.
Po svém udělal i tečku za Spartou: při první příležitosti, když ji potkal jako soupeře na hřišti, vstřelil gól...
