Frýďas, ten dřel pro Siegla jako ďas. Ještě vzpomínáte na éru silné Sparty první poloviny devadesátých let? Ústřední roli v ní hrála blonďatá "dvojčata" s módním účesem, jemuž se říkalo ještěrka: vlasy téměř na ramena, nahoře ježek a pečlivě učesaná ofina.
Kanonýr Horst Siegl a jeho dvorní nahrávač Martin Frýdek.
Hráli poslepu. A Frýdek býval přeborníkem, jak na miniaturním prostoru a v obležení obránců dokázal skulinkou poslat míč Sieglovi, který si nabíhal do pokutového území. Z jejich spolupráce se narodily desítky gólů a pět mistrovských titulů Sparty v letech 1991 až 1997.
"Nikdy jsem nepočítal, ke kolika gólům jsem Sigimu pomohl. Já bych nahrál každému, ale on jediný tam vždy stál. Měl vynikající výběr místa, podobně jako pak Šoula (Vratislav Lokvenc – pozn. red.)," říká čtyřiačtyřicetiletý Martin Frýdek.
ANKETA: Nejlepšího záložníka volte zdeHlasovat můžete do neděle 5. května do 23 hodin |
Dnes je málem k nepoznání. Od nejslavnějších fotbalových let se hodně zakulatil, přibral na váze. Nicméně zůstal mu vtip a jiskra v očích. Právě ta ho kromě fotbalových kvalit přivedla do Sparty.
"Na Frýdka jsem se jezdil dívat do Karlových Varů, když tam vojákoval. Měl vynikající míčovou techniku, byl rychlý, bystrý a chytrý. Líbil se mi," vzpomínal ještě před smrtí Tomáš Pospíchal, legendární trenér, jak ho objevil. "Pak jsem se mu podíval přímo do očí. V nich jsem vždy nejlépe poznal, jaký to bude hráč. Viděl jsem v nich zápal, hlad po míči a bylo mi jasné, že je dobrý typ pro Spartu."
Bylo po mistrovství světa 1990 v Itálii, směr cizina nabrali Skuhravý, Hašek a do vylidněné sparťanské kabiny nastoupil odchovanec královéhradeckého fotbalu, kde se ho lacině zbavili. "Nekouše, neškrábe, pro chlapský fotbal se nehodí," tvrdili o něm tamější trenéři.
Ale kdeže, moc se spletli!
Nejlepší záložníkSpolečná anketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
"Ve Spartě jsem zažil nádherných sedm let a skvělý mančaft. Každý rok boj o titul, hrála se Liga mistrů proti Barceloně nebo Benfice. Na to se nezapomíná," říká Frýdek.
Nedalo mu ani moc práce vybojovat si místo v základní sestavě. První šanci dostal od Václava Ježka a hned na jaře 1991 se stal hvězdou derby se Slavií. "To byl asi můj životní zápas v lize. Dal jsem svůj první ligový gól, na další jsem přihrál Pavlu Černému. Nebo to byl Víťa Lavička? Už ani nevím, je to dávno," brouzdá pamětí.
Trenér Milan Máčala ho vzápětí povolal do reprezentace. Odehráno měl pouhých 591 ligových minut! V národním týmu vydržel až do stříbrného Eura 1996 v Anglii, pak se z něj postupně vytrácel.
Frýdek vždy patřil k nepříjemným hráčům na hlídání. Maličký, jen 168 centimetrů měřící štírek, který se všude vecpal a jako myš svými kličkami a narážečkami prolézal obrannou zdí. Uměl i pohotově vystřelit, za Spartu dal v lize 27 gólů, další dva připojil v Teplicích.
Martin Frýdek v dresu Sparty na snímku z roku 1994.
Martin Frýdek pózuje v teplickém dresu v září 1999.
"Jako kluk jsem si hrál na Tondu Panenku, zkoušel jeho trestňáky. Speciálně jsem se snažil kopat levačkou, protože tu jsem měl o něco slabší."
Dvakrát jej vyhlásili nejlepším fotbalistou samostatné české ligy. Prožíval však nejen úspěchy, ale i pády. Nerad vzpomíná na podzim 1994, kdy byl se Sieglem nakrátko přeřazen do sparťanského béčka, protože pohrozili stávkou za nevyplacené prémie.
I takový byl Frýdek, trochu brblal, trochu bolestínek, jemuž vadilo, když ho řízný bek "přejel".
"Jednou na soustředění se Spartou v Itálii mě soupeř fauloval a rozhodčí nic. Otočil jsem se, toho protihráče sestřelil a šel jsem ven. Od trenéra Uhrina jsem pak dostal pokutu deset tisíc. To byly obrovské peníze, jako dnes sto tisíc, vždyť to bylo před dvaceti lety," vzpomíná.
Na jaře 1997 ho znovu vyhlásili králem ligových trávníků. S touhle gloriolou odešel do německého Leverkusenu, jenže pod trenérem Christophem Daumem se neprosadil. Přednost dostával Brazilec Emerson. Ani hostování v Duisburgu mu nevyšlo.
Po dvou letech vysedávání na lavičce se vrátil do Gambrinus ligy, tentokrát v dresu Teplic. S vedením se dohodl na půlročním hájení, jenže neprosadil se. Nejlepší roky už měl za sebou, přicházela éra jiných hráčů.
Fotbalisté AC Sparta Praha Martin Frýdek (vlevo) a Petr Kouba (uprostřed) oslavují vítězství nad FC Union Cheb. (8. června 1994)
Dnes se Frýdek věnuje trenéřině, pracuje s mládeží ve Spartě, zkoušel to i jako hlavní kouč druholigové Vlašimi, odkud ho nedávno propustili. "Jakmile se hraje o prachy a výsledky, je to složité. U dorostenců mě ta práce baví trochu víc."
S chutí sleduje svého stejnojmenného syna, jak se mu daří v Liberci. "Když byl Martin malý, chtěl jsem z něj mít hokejistu, po dědovi, ale utekl mi na trávník. Bude to cennější fotbalista než já, je totiž levonohý," směje se Frýdek senior.
S bývalou sparťanskou partou, kde prim hráli Kouba, Siegl, Vonášek, Novotný, Lokvenc a spol., se scházejí jen výjimečně. Zavzpomínají na staré časy, kdy chodili na pivo k Tygrovi, a dál si utahují z Frýdka, že kvůli němu musí vozit sodovku do hospody.
"Pořád totiž piju jen vinný střik. Pivo dám jen malý, velký bych cucal dvě hodiny. Prostě mi nechutná tak jako dobrej fotbal, když si ho pustím doma v televizi."
