A k tomu pak před kabinami čekal domácí kustod Kudláček a nesl Kukovi originální liberecký dres. Bylo na něm nežehleno jméno Kuka a číslo 85 i s tečkou, což symbolizuje minutu, kdy se před rokem Kuka trefil. „To máš od kluků,“ řekl kustod.
Kuka, pětatřicetiletá legenda Slavie, se usmál a poděkoval, ačkoli jeden z fandů si ho celý zápas dobíral. „Pořád mě někam posílal, hlavně do důchodu, s tím se ale v bezcharakterním národě musí počítat.“
Jednou se neudržel a na libereckého sprosťáka zařval: Kdybych před rokem nedal gól, tak ty bys moh' slavit leda Vánoce! „Teď mě to mrzí, omlouvám se mu, ale to jsou prostě emoce.“
Stejně emotivně se Kuka choval i ve chvíli, kdy ho trenér Beránek stáhl ze hřiště. Běžela 64. minuta, kapitán Slavie předal pásku Dostálkovi, a když střídal, na svou lavičku si pořádně zakřičel.
V Kukovi to vřelo, chtěl hrát do konce. Létaly nadávky. „Neumím být jiný. Prostě se musím vyvztekat a vyřvat, když za stavu 0:0 jdu z placu. Jó, kdybych dal dva góly, to by byla jiná.“
Znovu se ukázalo, jaký je Kuka srdcař. Pro vítězství je ochoten se bít, dýchá pro klub. Je mu bídně z toho, že se ani letos zřejmě nedočká svého prvního slávistického titulu v kariéře. Vedoucí Sparta má už příliš velký náskok.
„Sportovně je to neúspěch. Současná Slavia musí hrát se Spartou o titul do posledního kola. Přitom tahle sezona byla tak nadějná: Sparta rozdávala body, kam přijela, jako bychom si s ní titul přehazovali. Ale v čem to je, že to končí pořád stejně? Nevím, je to nekonečný příběh.“ Kuka se v tu chvíli podíval do země - a nejradši by si znovu zanadával.
