Kdo učinil první krok k vašemu přesunu z Liberce do Hradce?
První se ozvali hradečtí funkcionáři. Když jsem se pak dozvěděl, že o mě Liberec ztrácí zájem, moje rozhodování bylo o to snazší.
Usnadnilo vaši volbu, že se do Hradce ve stejnou dobu ze Žižkova chystal i Michal Šmarda?
Určitě ano. I když mi v první fázi jednání Hradečtí jen naznačili, že by se mnou přišel další zkušený prvoligový hráč. Po večerním telefonátu s Michalem nám ale bylo oběma jasno. Jsem přesvědčen, že právě on je typem hráče, který nám může v jarních zápasech o záchranu hodně pomoci.
Nezlobíte se nyní na vedení libereckého klubu?
Teď už ne. Fotbal je obchod a z tohoto hlediska jejich krok chápu.
Z Hradce jste odešel v létě roku 1999. S kolika bývalými spoluhráči jste se nyní v šatně pozdravil?
Je jich až překvapivě hodně: Podhajský, Novotný, Zemánek, Breda, Bouška, Rolko, Kalousek a samozřejmě i Šmarda. Snad jsem na nikoho nezapomněl.
Nemáte obavy, že si vás hradečtí příznivci obsadí do nevděčné role všemocného prvoligového spasitele?
Tak to bych nerad. V první řadě se v Hradci musí dát dohromady dobrá fotbalová parta, která půjde za společným cílem. O tom jsem se už přesvědčil v Liberci, kde jsme také dopředu nevěděli, že budeme úspěšní nejen v domácí lize, ale i v evropském poháru.
Uvažujete o prodloužení svého angažmá v Hradci i po skončení hostování?
To teď opravdu říct nejde. V tu dobu budu volným hráčem bez smlouvy a možností se nabízí více. Když však uvidím, že mám v Hradci perspektivu, klidně zůstanu. Také proto udělám pro jeho záchranu v nejvyšší soutěži, co bude v mých silách.
