"Přestože terén byl abnormálně těžký a náročný zejména na pohyb a na práci s míčem, měl zápas překvapivě oboustranně rychlé tempo a taky solidní kvalitu.
Domácí Norové potvrdili pověst kondičně dobře připraveného mužstva, s patřičným důrazem, navíc i s některými povedenými technickými kousky. V jejich hře však celkově převládala jednoduchost, tedy většinou nakopávání dlouhých míčů do naší šestnáctky.
Na českém mužstvu mi bylo moc sympatické, že jeho hráči zachovali chladné hlavy, nebyli nervózní a uplatnili mnohem větší zkušenost. A co je taky velice důležité, přestože směs písku a bláta nebyla pro souhru zrovna ideální, čeští fotbalisté se o kombinační přízemní hru snažili.
Přičemž z tohoto herního pojetí, které je jim vlastní, nejednou těžili. Hlavně přihrávkami na jeden dotek, což taky vedlo k jediné brance zápasu.
Všichni jsme si mysleli, že ten terén bude pro Nory výhodou. Jenže právě při Šmicrově gólu na jejich obránce na tom písku uklouzl, navíc po zápase si na nemožné hřiště stěžoval i jejich obávaný útočník Carew. Takže to šílené hřiště nakonec mnohem víc vadilo domácím. Naopak Češi se s nezvyklým povrchem vypořádali parádně.
Když naše mužstvo vezmu po jednotlivých řadách, tak brankář Čech díky výborně pracující defenzivě vlastně žádnou práci neměl. Snad až na tu dělovku z dálky v prvním poločase.
Čtyřčlenná obrana hrála spolehlivě, bez komplikací, Carewa úplně vymazala. Když to šlo, získané míče obránci rozehráli, při složitějších situacích na tom terénu nic nevymýšleli a jednoduše míče odkopávali. Účel prostě na písku světil prostředky.
V záloze dominoval Nedvěd, splnil slib, že se vrací, aby mužstvu pomohl. Role vůdčí osobnosti mu seděla, Nedvěd na sebe vzal odpovědnost a nejednoduchý úkol splnil na jedničku.
Oběhal toho strašně moc a spoluhráči těžili hlavně z jeho jednoduchých a rychlých přihrávek. O čemž svědčí například ideální vysunutí Poborského, který mohl hned z první odcentrovat Šmicrovi na gólovou hlavičku. Nedvěd do hry přinesl dynamiku, přesnost a kvalitu.
Obvyklý dirigent Rosický zůstal v Nedvědově stínu, ale bylo to i tím, že Nedvěd se pohyboval a říkal si o míče vlastně všude. Takže Rosický nedostával tolik míčů jako obvykle. Právě proto nebyl Rosický vidět tak, jako jindy. Ale své si samozřejmě uhrál a oba tito vynikající hráči do sestavy patří.
Hodně sympatický byl výkon Šmicra, který na výbornou splnil roli spojky mezi zálohou a útokem. Vydal ze sebe všechno, byl nesmírně aktivní, dařilo se mu, zápas rozhodl.
Baroš jako jediný typický útočník to měl těžké, leckdy byl hodně odříznutý. Ale i v téhle komplikované pozici se bil statečně a důrazně, jak je u něho zvykem.
Nakonec bych pochválil české fanoušky, kteří národní mužstvo doprovázejí. Už poněkolikáté mě uchvátili. Jsou vynikající, pokaždé jsou pořádně slyšet, přitom jsou ukáznění, slušní a výtržnosti nedělají. Nerad bych používal fráze, ale tihle fandové mají hodně blízko k tomu, čemu se říká dvanáctý hráč."