"Tu druhou žlutou kartu jsem vůbec nepochopil. Podle mě jsem ji dostal za nic," prohlásil devatenáctiletý ofenzivní hráč Baníku.
Před zápasem to chvíli vypadalo, že budete hrát od začátku. Mičola, kterého jste vystřídal po poločase, nebyl úplně v pořádku?
Měl zažívací problémy. Říkal, že to zkusí na rozcvičení. Potom se rozhodl, že nastoupí.
S čím jste šel na hřiště o poločase? Co po vás chtěl trenér?
Chtěl, abych podržel balon, abych pomohl klukům něco vymyslet. A samozřejmě taky chtěl, abych si poctivě splnil všechny svoje obranné úkoly.
Jenže docela brzy jste dostal první žlutou kartu. Uvědomil jste si, že byste se měl hlídat?
Myslel jsem na to a taky jsem se podle toho na hřišti snažil chovat. Hlídal jsem se. Jenže tu druhou žlutou jsem podle mě dostal za nic, byl to nesmysl.
Nedlouho poté, co jste šli do vedení, jste mohl zvýšit na 2:0. Zblízka jste ale neprostřelil příbramského brankáře Krbečka. Nadával jste si?
Samozřejmě jsem si nadával. Mířil jsem po zemi na zadní tyč, jenže on tam strčil nohu. Mrzelo mě to, říkal jsem si, že jsem to měl hrát po jeho pravé ruce, nebo ho třeba přehazovat.
Ještě více jste si ale musel nadávat v 75. minutě, kdy jste dostal druhou žlutou kartu. Jak vám bylo v tu chvíli?
Nemohl jsem tomu uvěřit. Ten hráč do mě naběhl, vlastně zajel skluzem, a začal řvát. Rozhodčí asi nevěděl, co se přesně děje, a už jsem ji měl.
Řekl vám něco trenér nebo spoluhráči?
Trenér zatím ne, spoluhráči mi povídali, ať jsem v klidu, že to na červenou nebylo.
A co jste cítil v momentě, když Příbram v početní výhodě vyrovnala?
Cítil jsem se hrozně, jako bych klukům zkazil zápas.
Musela to být pro vás úleva, když v nastaveném čase Lukešova standardka zaplula až do branky.
To byla. Hodně velká.
