„Hradec zachránil. Měl super zákroky,“ smekl teplický brankář Tomáš Grigar před svým dlouhovlasým, ale ne dlouhým protějškem. Ottmar měří 183 centimetrů, na gólmana žádná závratná výška.
Ale po míči skákal, jako by měl v nohou pružiny. V závěru vyškrábl na roh exkluzivní Potočného nůžky, v prvním poločase u tyče zázračně vyrazil Vaněčkovu hlavičku.
„Obrovská šance. Už jsem skoro slavil gól a absolutně nechápu, jak to Ottmar na brankové čáře chytil,“ připadal si útočník David Vaněček jako nevěřící Tomáš.
Dvaatřicetiletý brankář je navzdory svému věku na prvoligovém jevišti debutantem. Ve své první sezoně vychytal na Stínadlech už čtvrtou nulu, ale v posledních pěti zápasech si připadal jako cedník, v průměru v nich totiž dostal tři góly na zápas. Nápor na psychiku!
„Na nulu jsem čekal jako na smilování. Pomůže mi, co si budeme povídat. Hlava dělá hodně,“ odfrknul si hrdina Ottmar. I když se góly do jeho sítě sypaly, trenéři neuvažovali, že jedničku vymění. „Věděli jsme, že celou druhou ligu i start do té první odchytal výborně. A v Teplicích byl zase neskutečný, měl klíčovou roli, podržel nás,“ vychvaloval ho trenér Milan Frimmel.
Ottmar po svém galapředstavení povídal: „Byl jsem za důvěru rád a chtěl jsem ji splatit. Doufám, že se to povedlo.“ Povedlo, bezpochyby. „Pro mě šlo o jeden z nejtěžších zápasů sezony. Ale musíme koukat na kvalitu Teplic, kádr mají vynikající a bylo by divné, kdyby se do šancí nedostaly. Jsem rád za výhru. Poslední kola mi tam spadlo všechno, až jsem si říkal, že to není možné. Že to musím nějak změnit. Ale připravuju se na každý zápas stejně, ať góly dostávám, nebo ne.“
Teplický Grigar se taky oháněl, nestačilo to. V závěru zmařil několik tutovek. „Jenže takhle mám chytat, když je stav 0:0,“ posteskl si, ač za inkasovaný gól nemohl: „Centr na zadní tyč, je tam sám frajer, míč protlačí mezi mnou a Vondráškem. Škoda, kdybychom ho tečovali, dostali bychom ho ven.“ Nestalo se, a tak si slávu zabukoval Ottmar. „Po pěti porážkách v řadě jsme se odrazili, ale na Slovácko pojedeme s pokorou.“
