Táda, čili Tadeáš Kraus, je jedním ze dvou mužů, kteří propojují Spartu s Arisem Limassol, trochu tajemným kyperským soupeřem ve čtvrtečním úvodním zápase fotbalové Evropské ligy.
Ten druhý, často zraněný záložník Vlastimil Svoboda, se na začátku tisíciletí na sluncem zalitém ostrově ohřál jen rok, a když má zavzpomínat, do sluchátka se omluví: „Děkuju, že jste si vzpomněli, ale já už z fotbalu dávno vypadl. Vzpomínat se mi moc nechce, nezlobte se.“
Sparťané soupeře berou. Šance na postup i atraktivní pro fanoušky, shodují se |
Tak tedy zkusme rozplést Krausův příběh, ač to není úplně jednoduchá práce. Celkem šest let, které v Arisu ve dvou etapách na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let odtrénoval, jako by se kamsi vypařilo. Z 2000 kilometrů vzdáleného dovolenkového ráje do tehdejšího Československa žádné informace neproudily, a když na internetu pátráte teď, nic extra neobjevíte: snad jen jedinou fotku, na které je už starší pán Kraus po boku bývalých svěřenců, když za nimi po letech přiletěl na Kypr zavzpomínat.
Na co vlastně? S týmem, který se léta krčil před městskými rivaly Apollonem a AEL, žádnou trofej nevyhrál, maximem bylo semifinále domácího poháru. Ale odkoučoval přes 140 zápasů a pánové z vedení museli být spokojení, když ke čtyřem sezonám v řadě v osmdesátých letech přidal ještě další dvě.
Tadeáš Kraus (vpravo) ze Sparty proniká obranou Vasase Budapešť.
„Ani já toho o té jeho kyperské anabázi moc nevím,“ zamyslí se Táborský, který Krause zažil nejdřív jako spoluhráče a pak i coby trenéra. „On nebyl typ, co rád zkouší nové věci, nebo mi to tak aspoň nepřišlo. Táda byl dobrý, poctivý člověk, žádný podvraťák ani rapl. I proto jsme se divili, že se dal na trénování. Přišel mi trochu jako protiklad pana Ježka, který uměl hráče zkritizovat i namotivovat. To on ne, ani hlas skoro nezvyšoval. Ta klidná povaha ho brzdila. Za ničím se moc nehnal, ani moc nesledoval trendy. Ale byl velký sparťan, což nesmí zapadnout.“
To jistě, především jako hráče si fanoušci Krause zamilovali. Třeba jeho tvrdou ránu, díky které za Spartu nastřílel k šedesátce gólů. Taky oddanost, s jakou se v rudém dresu bil. A hlavně přímočarost, na tehdejší dobu výjimečnou.
Zemřel bývalý útočník Sparty a fotbalový reprezentant Kraus |
„Vstup Tadeáše Krause se podobá bohatýrskému vpádu do fotbalové tišiny. Ten chlapík na levém křídle spartakovského útoku se nepiplá s míčem: žene jej vpřed, a když to jde, opře se do něj nártem nebo šajtlí. Střílí často, střílí pohotově, střílí přesně,“ chválí v knize Železná Sparta fotbalový historik Vítězslav Houška. „Desítky mu sice nejsou svěřovány, ale k trestným kopům je vždycky volán. Bez retuše a nadsázky: Kraus je mistrem trestňáků, dokonale ovládá balistiku míče, jemuž umí vnuknout prudkost i faleš. Umí prostřelit a obstřelit sebepevnější zeď, dělobuchy, které jeho levá noha odpaluje, zapadávají většinou do soutoku břevna s tyčí čili do vingle. Jeho góly jsou ryčné, svištivé a nechytatelné.“
Už máte díky barvitému dobovému jazyku aspoň přibližnou představu, jak výjimečný Kraus byl?
Z tribuny býval lehce rozpoznatelný nejen fotbalově, ale i díky výrazně prořídlým vlasům a statným, svalnatým nohám. Ti, kteří mu aplaudovali, často ani netušili, že v rodném listě měl napsáno Tadeusz: narodil se v Třinci a rodiče ho vychovávali v duchu polských tradic. Když v devatenácti odcházel do Prahy, ani pořádně neuměl česky, všechno doháněl postupně.
Tadeáš Kraus v dresu Sparty v derby se Slavií.
Práce se neštítil na hřišti ani v civilu. Vyučil se zámečníkem a ještě během angažmá ve Spartě vstával v půl páté ráno, aby stihl dopolední směnu v ČKD. Později, když na začátku trenérské kariéry zkoušel prorazit v australském Melbourne, zase vyráběl tiskařské součástky. Po boku mu celou dobu stála manželka Anna, bývalá gymnastka, která právě v Melbourne kdysi skončila čtvrtá na olympijských hrách.
Brzy to bude pět let, co ji milovaný Táda navždy opustil, zemřel na konci října 2018, v šestaosmdesáti. Tu smutnou zprávu jistě zaregistrovali i na Kypru, ale hlavně sparťané si připomínali, jak jejich hvězda zůstala věrná i ve chvíli, kdy jí šéfové Třince za podpis přestupního lístku a návrat domů slibovali hory doly. Co tehdy Kraus vzkázal?
„I kdybych měl od vás dostat vysokou pec, tak Spartu nikdy neopustím.“
