V zemi, kde prožil dva roky jako kluk, pozorně sleduje, jak v akademii Arisu Limassol cepují jeho dvanáctiletého syna, a ve čtvrtek večer se zajede podívat, jak si proti kyperskému mistrovi povede Sparta: „Vyrazím s celou rodinou. A budu mačkat palce, protože jsem pořád sparťan.“
Kde vy jste vlastně doma?
Upřímně, teď už tady, na Kypru. Mám k němu hodně blízký vztah, v době, kdy jsem tu na konci kariéry hrál, se nám narodil syn. A když jsem se na podzim vracel jako trenér, ožily mi vzpomínky na dětství.
Můj sen? Trénovat fakt velký tým. Hlavní je se pořád někam posouvat. To víte, že bych jednou chtěl vést Spartu, je to moje srdcovka, ale bude to těžké.
