Bylo těžké nepodlehnout ohromujícímu dojmu. Petržela byl obklopen "věncem" tribun zvedajících se do takřka nebeské výšky, měl před úterním večerním tréninkem. Na Milán už padla tma a z prázdných sedaček sálalo téměř posvátné ticho. "Dávám si pozor, abych se okolo sebe nedíval s otevřenou pusou."
Na světě budete složitě hledat stavbu, jež je natolik stvořena pro fotbal. Možná nenajdete jedinou. Je-li fotbal v Itálii náboženstvím, pak San Siro jeho chrámem, katedrálou jako nedaleký dóm na milánském náměstí. "Znal jsem ten stadion jen z televize, ale tohle překonalo moje představy," přiznával záložník Daniel Kolář.
Pořadatelé pečlivě hlídali, aby zpovídaní hráči stáli za autovou čárou v hřišti a novináři naopak mimo něj. Jako by zde každý detail musel být dokonalý. A každý detail také dokonalý byl.
Některé stadiony vzbudí úžas zvenčí, některé jsou dokonalé uvnitř. San Siro je krásné celé: originální "obal" chrání vnitřek ozářený ostrými reflektory. "Právě kvůli tomu jsme do Ligy mistrů postoupili," říkal kapitán mužstva Pavel Horváth. "Spousta lidí viděla stadion zeshora, ale být na něm dole a zahrát si na něm, to je nádhera."
Ani kouč Pavel Vrba netajil: "S něčím takovým se v českých podmínkách nemáte šanci potkat."
Čili žádné vady? Je San Siro kolosem, kde se snoubí účelnost a krása v bezchybné harmonii? To by snad ani nebylo možné. Plzeňské hráče kupříkladu zaskočila velikost či spíš drobnost šatny.
"Ve srovnání s tou naší v Plzni je poloviční, to mě překvapilo. Pavel Horváth musí mít dvě sedačky, aby se vešel," líčil Petržela a Kolář s úsměvem dodával: "V kabině se k sobě tulíme."
Další "mouchu" našel sám Horváth: "Je tam hodně dusno, těžký vzduch, snad to ale nebude problém."
Pokud ale zní kritika, pak z plzeňské strany hodně nesmělá. Těžko kritizovat něco, co vám vyrazí dech. A to je právě to: nemůže dojem ze stadionu ovlivnit plzeňský výkon proti vysokému favoritovi? "Myslím, že ne. Na tréninku si stadion osaháme a v zápase už budeme v klidu," věřil kapitán.
I Vrba říkal: "Veškeré dojmy musí jít brzy pryč!" V úterý byl čas na kochání, ve středu už ne. Z horních tribun vypadali na tréninku fotbalisté nepatrně, večer si chtějí počínat tak, aby si jich každý všiml. K čemu by byl hezký stadion, pokud by se pro ně změnil v popraviště? Jak správně uzavírá kouč: "Jde o to odehrát na úžasném stadionu dobré utkání."