Pravda. Ale co naděláte?
Pokud jste doteď neměli tu čest a chcete si unikátní betonový chrám prohlédnout zblízka, pospěšte si. Moc takových zápasů, jako je dnešní milánské derby v semifinále Ligy mistrů, už San Siro asi hostit nebude.
AC Milán - Inter MilánStředa 21.00 online |
AC proti Interu o postup do finále nejprestižnější evropské soutěže, za týden odveta na stejné adrese. To už se taky nemusí opakovat nikdy, protože úchvatný stadion se základy z roku 1926 má jít k zemi.
Přejí si to oba rivalové, kteří se v něm dělí o domácí prostředí. Vědí, že aby mohli dál konkurovat špičce, potřebují novou arénu, víc peněz ze vstupného i z marketingu. To chápe i většina fanoušků.
Ale pozor, rozhoduje se jinde. Všechno je v rukách Beppeho Saly, milánského primátora, který zatím obratně tancuje mezi vejci a vyčkává. Za nic na světě nechce vejít do dějin jako starosta, který nechal zničit jednu z městských ikon.
A zároveň ani jako muž, který si znesvářil dva hrdé fotbalové týmy. Jisté je, že na San Siru se má odehrát zahajovací ceremoniál zimních olympijských her v roce 2026. V tomtéž roce končí Salův druhý a závěrečný mandát.
A smlouva o pronájmu, kterou oba kluby s městem coby vlastníkem uzavřely, vyprší v roce 2030.
Takový pohled se naskytl fanouškům Viktorie Plzeň při utkání základní skupiny Ligy mistrů s AC Milán na stadionu San Siro.
Naděje tedy žije, ale to by bojovníci za zachování stadionu museli především přemluvit památkáře, aby bourání zarazili – o což se už dlouho neúspěšně snaží.
Dá se snadno pochopit, proč zamýšlená demolice tak trápí všechny fotbalové romantiky. San Siro se vždy vymykalo nudným šablonám.
Už když před téměř sto lety poprvé otevřelo brány, zaujalo tím, že se kolem hřiště na rozdíl od tehdy oblíbených víceúčelových stadionů nevinula atletická dráha – fanoušci měli své idoly na dosah ruky.
Nové San Siro: menší kapacita, důraz na udržitelnost a název Katedrála |
Při přestavbě v roce 1955 přibylo druhé patro a šikmé betonové rampy na plášti, díky kterým stadion získal šmrnc. Kouzlo pak před mistrovstvím světa v roce 1990 umocnily originální spirálovité sloupy.
Z dálky připomínají gigantické šrouby, zblízka poznáte, že po nich vedou spirálovité cesty na ochozy: kdo chce vyjít až nahoru, urazí skoro půl kilometru a vydrápe se do čtyřicetimetrové výšky. Když se fanoušci před utkáním hrnou vzhůru, sledujete docela působivý optický klam: vypadá to, jako by se masivní betonové vruty otáčely a zajížděly do země. Ale jak dlouho ještě bude tenhle div k vidění?
Před čtyřmi lety Inter a AC společně oznámily, že na místě San Sira vystaví hypermoderní arénu. O rok později daly zelenou i úřady. Ale od té doby se plány změnily: movité AC teď už nechce vyčkávat a plánuje si vybudovat vlastní nový domov nedaleko, Inter by zase rád stavěl na současném pozemku, ale brzdí ho finanční nejistota.
Fakt je, že San Siro v současné podobě může být brzdou. Chybí mu víc prostoru pro pronájem VIP lóží či kanceláří, už se příliš nehodí ani k pořádání koncertů a dalších sportovních či kulturních akcí, což je cesta, po které se zvlášť noví američtí šéfové AC chystají jít.
Když se kolem stadionu procházíte v den zápasu, narazíte leda tak na pár stánků s hotdogy či suvenýry, vše tak trochu v retro stylu. Ale i to je část svébytného kouzla, které k San Siru patří, stejně jako úchvatná historie. Proč mu asi Italové přišili přezdívku fotbalová La Scala?
Jenže zdi nasáklé vzpomínkami na výjimečné zápasy zřejmě dřív či později rozmetá demoliční koule.
No řekněte: Nebude to škoda?
