„Strašně důležitý bude první zápas doma. Podle něho se bude odvíjet odveta. Klukům přeju, doufám, že vyhrají 2:0. AIK bude mít Slovácko nastudované. Počítám, že sem dojedou bránit a budou chtít rozhodnout ve Švédsku,“ tipuje bývalý gólman Slovácka i Brna, který si fotbalový život ještě zpestřuje doma ve Velehradě v nejnižší hradišťské třídě na pozici stopera.
ONLINE: Slovácko - AIK Stockholmčtvrtek 19.00 |
Představte, prosím, nezasvěceným AIK Stockholm.
Historicky patří mezi největší švédské kluby spolu s Malmö FF a IFK Göteborg. Na soupisce vypadají dobře. Mají tři bývalé švédské reprezentanty, reprezentačního gólmana. Ale zaráží mě jejich nevyrovnané výkony. Dvakrát vyhrají, pak vybuchnou se soupeřem, se kterým se to nečeká. V posledním kole nechali na lavičce dost hráčů ze základu, přesto byla remíza 2:2 doma s nováčkem Varnamem překvapením. Ani čísly je nepředčili.
Budete v hledišti?
Podívám se spíše v televizi. Jak mám nabitý program, tak mi nezbývá čas, abych jezdil po stadionech a koukal na zápasy. Od té doby, co jsem skončil ve Slovácku (2015), jsem nebyl ani na jednom utkání. A vlastně ani v Brně. Co jsem přestal chytat, tak jsem jel jen dvakrát do Malmö se synem, na švédskou ligu a na zápas evropského poháru.
Lístky jste sehnal v pohodě, že?
Stačilo napsat na klub. Malmö je velký profesionální klub, ale zároveň jedna velká rodina. K hráčům, fanouškům, k okolí se chovají trošku jinak, než jsme zvyklí v Česku. Panuje tam větší fotbalová kultura než u nás.
Co se vám nejdříve vybaví, když se řekne Švédsko?
Malmö FF. Dalo mi strašně moc a jsem vděčný, že jsem v něm mohl být. Zahrál jsem si proti špičkovým klubům. Nejraději vzpomínám na utkání proti AC Milán, zachytal jsem si proti Zlatanovi, Fabinhovi.
Melichárek: Rukavice přibiju na Velehradě hřebíkem, aby mě nelákaly |
Zlatan Ibrahimovič je ve Švédsku fotbalovou ikonou, v Malmö začínal profesionální kariéru. Jsou na něj v klubu pyšní?
Teď už ho tam moc rádi nemají. Šel spolufinancovat Hammarby do Stockholmu a nějak se to zvrtlo. Když se o tom bavíme s kamarády, kteří fandí Malmö, tak jsem jim říkal, že je to jeho rozhodnutí a vy se tady můžete vztekat, jak chcete, ale musíte to respektovat.
Než jste přestoupil v 21 letech do Mjällby AIF, živil jste se tři čtvrtě roku jako tesař. Opravil byste si ještě střechu?
Vylezu na tři schůdky na žebříku a točí se mi hlava. I když je to blbé říct, teď se o sebe více bojím.
Měl jste švédskou přítelkyni. Nikdy vás nenapadlo, že byste se usadil ve Švédsku?
Jsem Čech. Už když jsem tam chytal, dával jsem si ve Velehradu dohromady dům. Neuvažoval jsem, že bych žil někde jinde. I když se tady kolikrát vztekám, v Česku je pro mě nejhezčeji.
Švédská mentalita vám nesedla?
Naopak. Švédi jsou pohodoví, nikam nespěchají. Po práci si zajdou do parku, dají si tam kafe, sendvič. Nejdou hned domů, nekoukají na televizi, nemakají na zahradě. Baví se životem. Ve Švédsku si člověk odpočine, i když vás někdy štve, že když potřebujete něco zařídit, tak všechno je oukej, ale ve finále to trvá.
Slovácko, to je i víno a slivovice. Jak to šlo dohromady s prohibicí ve Švédsku?
Je částečná. Alkohol se kromě osmistupňového piva neprodává v běžném obchodu. Na to jsou speciální obchody. Spoluhráčům jsem dovezl slivovici, ale nikomu moc nechutnala. Víno z naší oblasti ale mělo velký úspěch.
Co jste si ze Švédska přenesl do Česka? Co třeba nábytek Ikea a jejich vyhlášené masové kuličky?
Ty miluji. Když jedu do Brna, zajedu si je do Ikey nakoupit. Ale hlavně jsem si sem vzal pohled na život. Když chcete něco v Češku řešit, tak kolikrát je to lepší nechat plynout, mít čistou hlavu a přemýšlet pozitivně než něco roz.ebávat. Švédi jsou pohodovější, dokážou si život více užít.
Třeba na jihu u Baltského moře, kde jste hrával?
Když jsem tam trávil léta, byl jsem každý den u moře. Bydlel jsem přímo u něj. Voda neměla třicet, ale pláže byly plné. Jsou krásně bílé. Člověk by ani neřekl, že je ve Švédsku.
Kamarády na dovolenou byste tam tedy poslal?
Nejraději bych tam jezdil sám, ale nemám moc času. Letos mi to asi nevyjde.
Víte, že jste jediným českým fotbalistou se švédským titulem?
Ne. Ale vím, že můj spoluhráč Zavoš (Pavel Zavadil) dvakrát ve Švédsku sestoupil. Titulů si vážím, ale stalo se to před nějakou dobou, už mě to nenaplňuje, jako když jsem hrával. Medaile, poháry, co jsem za celou kariéru posbíral, jsou hozené ve skříni. Nelpím na nich. Ze Švédska mi zbyly vzpomínky, kamarádi, dobrý pocit.
Nemrzelo vás, že vám do Švédska nepřišla pozvánka do reprezentace?
Jedinou jsem dostal, až když jsem chytal v Brně. V době, o které se bavíme, mělo Česko tolik kvalitních gólmanů, že bych řekl: Co bych tam dělal?
Bylo jiné chytat švédskou a českou ligu?
Všude platí: Chyť balon a je to! Střely jsou tvrdé v Česku i v Anglii. Pro hráče je to možná odlišné, ligy mají jiné tempo. Ale pro gólmany ne.
Mimochodem co rivalita mezi Malmö a AIK?
To jsou úplně rozdílné světy. Ani novináři se snad nemají rádi. Města jsou od sebe vzdálená 600 kilometrů, ale vzájemné zápasy jsou jako derby. Je to veliké utkání s dobrou atmosférou. Přirovnal bych to, když proti sobě hrají Slavie nebo Sparta s Plzní nebo Baníkem.
Co říkáte na vzestup Slovácka? Za vaší éry hrávalo o záchranu.
Největší změna, pozitivní, je trenér Svědík, který klub neuvěřitelně pozvedl. K tomu se přidaly příchody Michala Kadlece, Milana Petržely, kteří ve svém věku zvládají ligu výborně. Nabalilo se vedení, které je schopné plnit trenérovy hráčské požadavky. Od mé doby se to otočilo o 150 procent.
Brankářské rukavice jste přibil na stěnu doma ve Velehradě, kde ještě kopete nejnižší třídu. Opravdu vás to už do brány netáhne?
Řekl jsem si, že už nebudu chytat, že si půjdu s kluky zahrát. Když se nám zranili na Velehradě všichni tři gólmani a kluci mě přemlouvali, abych šel do brány, tak si do ní stoupl útočník.
Brankářské reflexy vás ale neopustily. Hned při své premiéře jste loni dostal červenou za ruku ve vápně za podařený zákrok.
Ještě jsem nepřepnul z módu brankáře. (smích) Šla střela, gólman špatně vyběhl, a skočil jsem po míči. Kluci si to užili, donesl jsem jim pak do kabiny slivovici a bylo to smazané. Letos se to otočilo, v prvním kole jsem dal z přímáku gól na 2:1.
S operovaným kolenem můžete hrát v pohodě? V 38 letech ještě leckterý brankář chytá.
Doktor mi po banálním zákroku oznámil, že mám rozsypanou chrupavku a že by bylo lepší přibrzdit, aby to nebylo horší. Měl jsem 36 a řekl si, že není potřeba riskovat a někam se cpát, takže rozhodnutí skončit bylo o to lehčí. Ve Velehradu si jdu jednou týdně zatrénovat, když stíhám, tak si o víkendu zahraji zápas. Profesionální fotbal je jiná dimenze.
U něj jste zůstal jako trenér brankářů v Prostějově. Nikdy předtím jste přitom o téhle variantě nemluvil.
Trénování mě nějak nelákalo, ale je to asi tři čtvrtě roku, co jsem přišel do Prostějova, a úplně se to změnilo. Baví mě sledovat trendy, jak se kde trénuje, přenášet to do našich tréninků, upravovat si je, aby to klukům vyhovovalo. Chytlo mě to.
Předvedete svým svěřencům ještě něco ze svého umění?
Jsou to dva týdny, co jsem vlezl na tréninku do brány bez rukavic, a kluci z toho měli spíše srandu. Snažím se vysvětlovat, když je potřeba, něco ukážu, ale už sebou nemlátím od rána do večera o zem.
Ve Švédsku jste dlouho hrál. Láká vás tam trénovat?
Měl jsem ambice jako hráč, mám je i jako trenér, ale nepřemýšlím, kde bych mohl v budoucnu být. Žiju teď a tady. Jsem rád, že trénuji v Prostějově. Začínal jsem od nuly ve druhé lize. Vážím si toho. Snažím se odvádět sto procent.
Trénování brankářů v druholigovém Prostějově, fotbal ve Velehradu, práce v autoservisu, syn. Zdá se, že toho máte ažaž.
Už mám tři děti, dvě od nové přítelkyně. Užívám si život, má náboj a spád. Všechno, co dělám, mě baví. Hlavní náplň týdne je rodina a pak fotbal, servis šel trošku stranou. V trénování jsem se našel.
Najdete si čas zajít do baziliky Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje, kde se koná Národní pouť?
Chodím tam, ale když nejsou mše. Sednu si a rozjímám.