To je však minulost a vyškovský rodák Melichárek vybírá mezi nabídkou z české soutěže a ze zahraničí, kde nastoupí v lednu do přípravy.
Co jste si vyvodil z faktu, že to nebude ve Zbrojovce?
De facto jsem to uzavřel, už se nepídím ani po důvodech, proč se to stalo. Teď se víc dívám do budoucnosti, za sebe vůbec ne.
Před dvěma týdny to bylo ale velké překvapení.
Neřekl bych, že jsem byl úplně překvapený, protože klub na takový krok má právo a Zbrojovka to právo využila. Dohodli jsme se na ukončení spolupráce a já doufám, že to je ke spokojenosti obou stran.
Skončit o tři roky dřív je jen tak?
Délka smlouvy ještě neříká, že ta smlouva musí být dodržená celá až do té doby. Abych nad tím stál s otevřenou pusou, to vůbec ne. Jeden den jsem přijel na trénink, zavolali si mě nahoru a tam mi tohle rozhodnutí předložili, ale taky se mohlo stát, že bych tam o pár dní později zašel sám od sebe.
Zachytil jsem rozhovor, kde naznačujete, že jste slyšel tři různé důvody, proč končíte v Brně. Rozcházela se stanoviska hodně?
Mluvil jsem s trenérem Šustrem, manažerem Požárem a majitelem panem Bartoňkem, a každý říkal něco jiného. Důvod jsem se tedy úplně nedozvěděl, ani jsem si ho od té doby nikde nepřečetl. Že by někdo řekl: Je to tak a tak.
Souhlasíte s verzí, že je potřeba okysličit kádr?
Taky je to na úhlu pohledu. Takové teze jako „nová koncepce“ a „okysličení“ vidí člověk jen jako celek, ale co to konkrétně znamená, k tomu se musí vyjádřit klub. Ode mě by to bylo úplně nefér, abych to nějak hodnotil.
Mezi řádky se dá vysledovat, že se Zbrojovce přestaly líbit vaše prudší reakce po zápasech. Co vy na to?
Opravdu těžko říct. Pokaždé se snažím být upřímný, a jestli to někdo vezme jinak, než jak je to řečeno a myšleno... To by bylo spekulování. Důvod (konce) mi řečený nebyl.
Pokud zůstaneme u toho skloňovaného rozruchu kolem vás v šatně, asi nebyl důvod se po zápasech plácat po ramenou, když nebyly výsledky, ne?
Samozřejmě jsme tam byli za výsledky zodpovědní všichni, co jsme vedle sebe nastupovali. Z mého pohledu vždycky život i fotbal funguje tak, že když se někomu něco nelíbí, tak to řekne. A když se mu něco líbí, tak to řekne taky. Pak se někde najde průsečík, shoda. Takový já jako člověk jsem a jiný určitě nebudu. Abych seděl, byl potichu, a když se mi něco nelíbí, tak bych sklopil hlavu, to ne.
Dal vám v klubu někdo najevo, že není ideální být příliš emotivní?
Nikdy jsem v Brně neměl sezení s nikým, kdo by mi říkal něco takového. Spíš od (majitele) pana Bartoňka jsem slyšel, že si váží toho, že mluvím na rovinu.
Došlo ale taky k tomu, že vám během podzimu vzali kapitánskou pásku.
Nejdůležitější na tom celém je říct, že jsem kapitánem být nechtěl. Zastávám totiž názor, že kapitánem byl měl být hráč v poli, který má například blíž k rozhodčímu. Gólman stejně nemůže ovlivnit chod hry tak jako hráč v poli. Ale když padlo to rozhodnutí, že pásku dostanu, považoval jsem za alibistické z toho utíkat. Následně vznikla příležitost, že pásku si vezme Lukáš Magera, a s tím jsem souhlasil jako s dobrým nápadem. Šlo o společné rozhodnutí. Meggy je zkušený hráč, hraje v poli. K tomuto kroku jsme došli společně.
Bylo pro vás kapitánování dvousečné? Měl jste na sobě o povinnost víc a sbíral jste k tomu žluté karty.
Do fotbalu se snažím dávat kus sebe, emoce a všechno. Nemyslím si, že je to kapitánskou páskou. Rozhodčí mají nová pravidla, že když někdo vyběhne a nevypadá to dobře, hned dávají žlutou kartu, takže to není v pásce. Je to o tom, jestli člověk chce dávat najevo emoce, že mu na zápase a výsledku záleží, nebo nechce. Kolikrát přece na hřišti nejde mávnout rukou.
Jakou jste cítil svoji roli v zápasech za mužstvem, jehož úmyslem bylo dominovat, mít míč a hrát na opačné polovině od vaší branky?
Práce samozřejmě nebylo tolik, na můj vkus jsme ale dostávali docela dost gólů i tak. Zodpovědnost je na každém, kdo jsme u toho byli. Moje byla nedostávat góly, ale nemůžeme jeden z nás na sebe vzít všechno. Bylo nás tam jedenáct na hřišti a další byli v kabině. Na sezonu se nemůžeme podívat jako na úspěšnou, stejně jako celý rok nebyl úspěšný. V létě to skončilo sestupem, teď je tam v tabulce sedmé místo.
Proč tak nízko?
Abych byl upřímný, čas po skončení podzimu jsem si vzal na to, abych popřemýšlel, jestli pokračovat. Klub přišel dřív s tím, že se domluvíme na rozvázání smlouvy. Pak jsem nad tím (špatné výsledky) nehloubal. Můžu říct hlavně to, že doufám, že se Zbrojovka vrátí do první ligy, ale hledání příčin, proč je v polovině druholigové tabulky, není na mně.
Má současná Zbrojovka mužstvo na postup?
Ode mě už jakékoli soudy nejsou objektivní. Jaké má klub ambice či jaký je můj názor, už nebudu ventilovat.
Vy jste v Brně zažil šesté místo v roce 2016 a následně propad až do druhé ligy. Kde se ztratila nit?
Nebylo to jen odchodem trenéra Kotala, za kterého se šesté místo uhrálo, ale byla to určitě jedna z příčin. Ta další byla, že se zároveň rozbombardoval celý tým. Klub přišel s tím, že chce něco nového, a je vidět, že se to nepodařilo.
Byla Zbrojovka finančně stabilizovaná?
To nejsou otázky vůbec pro mě.
Ale máte přehled, jak vám chodily výplaty.
Výplaty ve Zbrojovce chodily, s tím nebyl žádný zásadní problém.
Říkalo se, že jste měl v létě nabídku ze Švédska, kde jste dřív dlouho působil.
Nabídek po sestupu do druhé ligy přišlo víc.
Litujete, že jste z nich nevybral?
Vůbec ne! Kdyby si měl člověk vyčítat něco z minulosti, nebude se posunovat dopředu.
Kdybyste měl přece jen vzpomínat, jaké byly tři roky v Brně, jaké vzpomínání by to bylo?
Nejvíc jsem si užíval dobu, ve které jsme se pohybovali v horní polovině tabulky. Hlavně budu ale vzpomínat na lidi, které jsem poznal nebo se s nimi potkal. Třeba s Pavlem Zavadilem. Poznal jsem zde Pavla Košťála, Honzu Poláka, Pavla Eismanna, Peťu Pavlíka, všechno výborné kluky. Mohl bych vlastně vyjmenovat všechny, se kterými jsem hrál, neměl jsem s nimi problém. Největším zážitkem pak určitě je, že se mi za mého působení v Brně narodil syn.
Uvažujete o tom, že byste si vzal pauzu a byl s rodinou?
Dejte pokoj! (s úsměvem) Snažím se, aby se věci, které se daly do pohybu a líbí se mi, podařilo dotáhnout do konce. Byl bych rád, kdybych do Vánoc měl jasno, kde nastoupím do zimní přípravy. O pauze není vůbec řeč. To by mě přítelkyně pěkně hnala. Říká, že neumím odpočívat.
Plánujete pokračovat v Česku, nebo v cizině?
Abych se přiznal, zatím to není úplně rozhodnuté. Zatím tam jsou dvě věci, které řeším, jedna je z ciziny a druhá je z Česka.
