„Wow, jsem plný emocí,“ soukal ze sebe po vítězství 2:0 nad Polskem a postupu do osmifinále turnaje. „Je to splněný sen. Už na to, že jsem mohl nastoupit za tento tým, jsem ohromně pyšný. Tak si zkuste představit, jak se cítím, když jsem skóroval na šampionátu.“
Mac Allister se v závěrečném duelu skupiny C prosadil krátce po změně stran a uklidnil tak mužstvo, které z velkého tlaku dlouho nedokázalo nic vytěžit. V závěru první půle nedalo ani pokutový kop. Konkrétně Lionel Messi ho neproměnil.
Polsko - Argentina 0:2, dál postupují oba, vítěze nemrzela Messiho penalta |
Muž, který kdysi uvedl Mac Allistera do velkých rozpaků.
„Jo, když jsem ho potkal poprvé, byl jsem regulérně rudý jako rajče,“ vzpomínal třiadvacetiletý fotbalista v rozhovoru pro The Athletic na jeden z prvních srazů s národním týmem.
Najednou proti němu stál božský Messi. Ikona a osobnost. Jeden z nejlepších fotbalistů v dějinách. Držitel sedmi Zlatých míčů. Kapitán.
Nový spoluhráč?
„Nedokázal jsem říct ani ahoj, byl jsem strašně nervózní. Vždyť jsem se setkal s jedním z top hráčů světa. Ale bylo to fantastické, nezapomenutelné,“ pokračoval ve vyprávění.
Připomněl přitom svého otce Carlose, který pamatuje jiného argentinského fotbalového boha. „Je kouzelné, že táta hrál s Maradonou a já si můžu zatrénovat s Messim. Jsme na to velmi pyšní,“ líčil.
Toho už Alexis Mac Allister v reprezentačních startech překonal, proti Polsku zapsal desáté utkání, zatímco Carlos zvládl „jen“ tři v kvalifikaci o MS 1994. Tou dobou válel za Boca Juniors, předtím za zmíněné Argentinos, které fotbalově vychovaly i jeho tři syny.
Nezapřou irské a skotské geny, proto není divu, že ve vlasti na Alexise všichni pořvávali „Colo“. Zrzku. „Upřímně tohle oslovení moc rád nemám,“ nepřekvapí záložník. V nároďáku ho ovšem poslouchat nemusí – díky Messimu.
„Je neskutečný. Bylo to asi po druhém nebo třetím tréninku, všem v kabině povídá: Alexis nemá rád, když mu říkáte Colo, tak mu tak neříkejte!“
A bylo.
Mac Allister, který nastoupil v základní sestavě už do druhého utkání s Mexikem, se do argentinského výběru vrátil teprve letos v lednu, předtím byl součástí olympijského týmu v Tokiu.
Nominaci do Kataru si vysloužil díky výkonům v Brightonu, kde to zpočátku neměl vůbec snadné. Navzdory předkům a kořenům nezapadal.
„První rok byl náročný, trpěl jsem, brečel. Chyběla mi rodina i přátelé,“ popisoval okamžiky po přestupu z Argentinos Juniors. „Ale nevzdal jsem se, věřil jsem, že se tady dokážu prosadit.“
Musel se naučit anglicky a zesílit, zocelit se pro náročné zápasy Premier League. Tlak na sebe vytvořil i tím, že mu na zádech svítí pro Argentince posvátné číslo deset.
„Podědil jsem ho, ale je samozřejmě příjemné ho mít, má velký význam. Ale když hraju, na záda si nevidím, takže mě to neznervózňuje,“ tvrdí.
Mac Allister také ví – a doufá – že v reprezentačním áčku na desítku nějaký čas nedosáhne. „Mohl jsem jí mít v olympijském výběru, v mládeži. Ale v prvním týmu? Ne, ne. To nechci. Snad ji Messi bude nosit ještě dlouho,“ dodal.
O tom napoví i argentinská cesta turnajem.
Mac Allister ji pomohl prodloužit minimálně do osmifinále. A dál?