Nevedlo sice k postupu bulharské reprezentace, která si na mistrovství Evropy právem věřila. Vedla aspoň k vítězství 1:0 v balkánském derby nad Rumuny.
„Co si za to koupím? Vůbec nic. Štve mě to,“ kabonil se bulharský vůdce, když se z nepovedeného turnaje vracel. Kdyby jen tušil, že s Bulharskem od té chvíle bude jenom hůř.
Christo Stoičkov, kterého španělský tisk během angažmá v Barceloně přezdíval El Pistolero, se v šestadevadesátém cítil na vrcholu sil. Bylo mu třicet, zrovna do Barcelony podruhé přestupoval (z Parmy) a jeho levačka prostě neměla chybu. Na mistrovství světa 1994 mu napočítali šest gólů, čímž získal zlatou kopačku pro nejlepšího střelce (společně s Rusem Salenkovem). Bulharům tehdy v Americe senzačně pomohl do semifinále.
Na Euru v Anglii se trefil třikrát. Nejprve z penalty proti Španělům. O utkání proti Rumunsku už byla řeč. Pětkrát si ťuknul míč levačkou dopředu a spěchal středem hřiště. Nechal za sebou strnulého stopera Belodediciho a ani ostatní Rumuni nestíhali. Když vycítil ideální chvíli na střelu, poslal balon bodlem skrz brankáře Steleu. „Famózní. Královské řešení,“ nadšeně křičeli komentátoři anglické televize. Stoičkov nakonec překonal i obranu Francie, což znamenalo, že všechny tři bulharské góly na turnaji nesly jeho jméno.
„Christo byl vynikající, ale bohužel jsme jeho umění vůbec nevyužili. Měli jsme jiné plány, než odjet domů po základní skupině,“ neskrýval později trenér Dimitar Penev.
Argentinský útočník Lionel Messi z Barcelony přebírá od Christo Stoičkova Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce evropských soutěžích za ročník 2012/2013.
Schválně, kam se od té doby Bulharsko posunulo?
Odpověď zní: Vůbec nikam, protože jenom couvá.
Velšan, který miluje fotbal a Česko. Ale proč ho kopl Stoičkov? |
Mistrovství světa 1998: tři porážky, skóre 1:7 a rychlý konec. Další světový šampionát Bulhaři vyhlížejí marně.
Mistrovství Evropy potkali už jen v roce 2004 a vedli si katastrofálně. Tři porážky, skóre 1:9, hádky a zmar.
Mimochodem, z posledních pětadvaceti reprezentačních zápasů vyhráli Bulhaři jediný, ten se slaboučkým Gribraltarem. Kdybyste chtěli vědět, který opravdu dobrý soupeř Bulharsku podlehl naposledy, musíte se vrátit do listopadu 2019 na prázdný stadion v Sofii (nikoli kvůli covidu). Na lavičce soupeře seděl Jaroslav Šilhavý.
