„Věděli jsme, o kolik jsou Angličané dražší a lepší, což také celý zápas potvrzovali při práci s balonem a celkovým pojetím hry, ale my si věřili. Věděli jsme, že s nimi můžeme hrát,“ přesvědčoval Brabec.
Česko - Anglie 2:1 |
A na trávníku to bylo znát.
Na rozdíl od sedm měsíců staré a potupné porážky 0:5 ve Wembley se Češi protivníka tentokrát nezalekli. Poučili se z chyb a hráli odvážně, s nadšením.
„Nechtěli jsme hrát zanďoura a čekat někde na vápně na to, co se stane. Toužili jsme fanoušky pobavit, což se nám povedlo,“ ulevil si Brabec, jeden z hrdinů zápasu.
Gólů moc nedává, ale když už, pak mívá pro speciální okamžik rezervovanou speciální oslavu.
Vysoko vykopává kolena, ruce se zaťatými pěstmi mu vystřelují až k bradě, přehnanými pohyby imituje běh maratonce.
Jenže pokud se Brabec trefí v opravdu důležité chvíli, pak na naučenou oslavu zapomíná a improvizuje.
Když coby sparťan trefil po deseti vteřinách na hřišti postup do Evropské ligy v utkání s dánským Sönderjyske, jen zmateně máchal rukama a sprintoval do rohu hřiště.
A podobně vypadala gólová radost i v pátek večer, když v reprezentačním dresu srovnal na 1:1 proti Anglii: křik, divoká gesta, pak úsměv na tváři a úprk k lavičce náhradníků, kde skočil do náruče náhradníka Ladislava Krejčího, nejlepšího kamaráda.
„Je trochu sci-fi si myslet, že dám góla Anglii. Ale Láďa mi říkal, že jestli se to opravdu povede, tak musím běžet za ním,“ líčil Brabec.
Zdaleka nejen Krejčímu udělal v pátek v noci radost, když po devíti minutách dotlačil zblízka balon do sítě. Nebyla to hezká branka, spíš upachtěná a šťastná, ale o to důležitější.
„Kolenem nebo čím. Krásnej gól to vážně nebyl,“ zubil se. „Ale povedlo se nám díky němu po té anglické penaltě rychle vrátit do zápasu.“
Brabcova premiérová česká trefa jako by dokreslila, že na urostlého obránce se v poslední době směje štěstí.
Poté, co mu nevyšla zahraniční angažmá v Belgii a Turecku, se vrátil do Česka. Chtěl do Sparty, ale ta pro něj neměla místo, a proto v únoru souhlasil s přesunem do Plzně - nejdřív na hostování, od léta nastálo.
V minulých týdnech patří ve Viktorii k nejdůležitějším hráčům, nosí kapitánskou pásku a pohodu si přenesl i do národního týmu, kde vedle Čelůstky zastoupil absentujícího Suchého.
A nejen díky gólu vyčníval.
Zahrál perfektně, bez chybičky, precizně. Útočníku Kaneovi, anglickému kapitánovi, nedal dýchnout a i když bylo několikrát znát, že mu proti anglickým raketám chybí rychlost, nedostatek nahrazoval čtením hry.
„Možná bych byl i trochu kritičtější, párkrát jsem v těch situacích sice mohl vypadat jako král, ale kolikrát za mě míč zapadl a já měl štěstí, že to Kane nebo někdo další neprostřelil. Gól by šel pak za mnou,“ promítal si Brabec složité momenty zápasu.
„Teď jsme všichni v euforii, ale pořád je to jen jedno z utkání na cestě, po které všichni jdeme. Chceme především postoupit na Euro.“
Skalp giganta cíl výrazně přiblížil.
