Tento týden se postupně do tréninkového procesu vracejí jednak hráči, jednak hlavní kouč Zdenko Frťala. On sám po zkušenosti, kterou by nikomu nepřál.
„Ani v nejhorších představách jsem netušil, že mě to takhle zaskočí,“ netají trenér, jenž z celého hradeckého týmu s nemocí zápasil zdaleka nejvíc.
Jak to ve vašem případě tedy probíhalo?
Už před tím, než vše potvrdil test, jsem cítil, že se něco děje, že něco začíná. No a pak jsem čtyři dny nevěděl o světě, proležel jsem je ve vysokých horečkách. Pátý šestý den jsem přišel o čich a o chuť a prožíval tedy to, o čem jsem předtím jen poslouchal. A stále se mi chtělo spát.
Právě v tomhle stavu už jste se pokoušel pomáhat svému asistentovi Prášilovi. Jak to šlo?
Nic moc. Povídali jsme si a já po chvíli nevěděl, o čem. Do toho přišel zápas s Líšní, emoce, jak to dopadne, vnitřně si člověk vyčítá, že by měl být s týmem, ale stěží se vydrží dívat na internet. Jsem proto rád, že už můžu být s týmem, nemám na to dobré vzpomínky.
Cítíte alespoň, že jste v pořádku?
Právě že ještě úplně ne. Mám skoro tři týdny po pozitivním testu a pořád to není tak, že bych si mohl říct, že jsem v pohodě.
Co hráči, měl někdo podobnou zkušenost jako vy?
Dva měli vyšší horečky. Opatrní jsme ale u všech. Dáváme si pozor na to, jak zatížit hráče, jak dlouhý by ještě měli mít klidový režim. Zdraví je nejdůležitější. Proto jsme v kontaktu s trenérskými kolegy, s doktory. Máme víc informací než před půlrokem či rokem, proto jsme ještě o to opatrnější, je to opravdový strašák.
Nastavit trénink tedy asi není jednoduché...
Není to nic příjemného. Každý hráč má jiný průběh, po konzultaci s nimi a s doktorem se s tím učíme pracovat. Všechno hlídáme, nesmíme nic přepálit. Nejsme samozřejmě jediní, koho to potkalo, ale jsou to úplně nové věci, se kterými se setkáváme.
Jak na tom jsou hráči, hlavně ti, kteří onemocněli?
Jsou unavení a únavu vidím i na těch, kteří nákazu neprodělali a plynule pokračují v trénincích. Je to pro všechny hodně zvláštní, za čtyři měsíce absolvovali dvě soutěžní utkání. I proto mají můj velký obdiv, i pro ně to musí být v určitých chvílích deprimující, demotivující. Musíme jim v tom jako trenéři pomoci a mít to pod kontrolou.
Vás a tým tahle nepříjemnost postihla hned na začátku jara, už do Líšně tým odjel oslabený a bez vás. Jak celou situaci vnímáte?
Že nám to začátek jara narušilo a že nám teď bude chybět herní praxe. Pomalinku se dostáváme alespoň do fáze, že alespoň část týmu už trénovat může. A že také musíme věřit, že se koronavirus už nikomu nevrátí.
A Líšeň, kde jste v prvním zápase jara prohráli?
Vnímám ji tak, že se nestala. Byl to poslední zápas první poloviny soutěže, takže vlastně patřil ještě do podzimu. Věřím, že vstup do jara zvládneme bez ohledu na to, kdo bude moct hrát a kdo ne.
Kapitán hradeckého mužstva Pavel Krmaš (vlevo) v tomto souboji odvrátil míč před jedním z hráčů Vlašimi, Hradečtí včerejší druholigový zápas zvládli a po výhře 2:0 se posunuli na druhou, postupovou příčku.
Covid zasáhl v realizačním týmu nejen vás, nyní je mimo váš asistent Prášil. Jak to řešíte?
Jednak musím říct, že jsem ve své trenérské kariéře ještě nezažil, že bych nebyl s mančaftem. A k Ondrovi je třeba dodat, že jsme se dokonce dostali i do situace, kdy jsme se s ním v karanténě překryli a neměl kdo trénovat. Využili jsme Pavla Krmaše (bývalý reprezentant se zkušenostmi z německé bundesligy), který byl vlastně tři dny hlavním trenérem Hradce (usmívá se). Alespoň v tomhle vše přineslo něco pozitivního: byli bychom totiž rádi, aby tady jednou byl u áčka s námi, věřím, že k tomu čas dozraje.
