„Ten rozdíl byl obrovský. Nejen finančně - to samozřejmě taky - ale v podmínkách, přístupu lidí ke sportu samotnému. Přijdete do kabiny a vidíte, že spoluhráč má na kopačkách pět centimetrů bláta a lidi tam zívají... To jsem ze začátku kousal strašně těžko,“ vzpomíná na svoje chrudimské začátky dnes už bývalý trenér tamějšího „áčka“.
Se stávajícím stavem věcí se rozhodně nehodlal smířit, z profesionálního fotbalu byl zvyklý na něco úplně jiného.
„Snažil jsem se svým jednáním nakazit ostatní, aby se to nějak hýbalo. V klubu nebyly peníze, nefungoval v něm v podstatě žádný výbor, žádné vedení. Celé se to měnilo,“ popisuje a vyzdvihuje roli, kterou v tom sehráli Petr Vojtěchovský a Jiří Hlavatý (někdejší předsedové AFK Chrudim).
„Ten přerod byl náročný, v kádru bylo strašně málo hráčů. Tam Petra Vojtěchovského poprvé napadlo udělat z hráče Jirouska trenéra,“ líčí kouč.
Sám jsem nedokázal docenit, o kolik to má kouč těžší
Čistě jako hráč absolvoval jenom první sezonu, pak už se na trénování podílel jako hrající asistent. A posléze mužstvo zcela převzal. „Funkce hrajícího trenéra se mi však nelíbila, to se nedalo skloubit,“ konstatuje Jirousek.
Aktivní hráčskou kariéru tedy definitivně ukončil a do trénování se vrhl naplno. Nakonec na chrudimské lavičce vydržel obdivuhodných patnáct sezon.
Nepřicházím dělat v mužstvu revoluci, tvrdí nový chrudimský kouč Veselý |
„Po letech mám srovnání a musím říct, že pozice hráče a trenéra je naprosto odlišná. První to má jednoduché, má všechno připravené, přijde, odtrénuje. Sám jsem ještě jako hráč tohle nechápal a nedokázal docenit,“ podotýká.
V klubu postupem času získával čím dál silnější pozici a mohl si prosadit svou. „To mě v Chrudimi drželo,“ přiznává Jirousek. „Občas jsem někde narážel, ne všichni tu chtěli fotbal dělat způsobem, jaký jsem si představoval. Někteří hráči odpadávali, přicházeli noví,“ pokračuje.
Chrudim podle něho těžila ze solidní mládeže, která na divizi a posléze znovu i třetí ligu měla. „Mladí kluci ty starší vytlačovali, byli hladoví a dobře se s nimi pracovalo,“ poznamenává Jirousek.
Že jsme dokázali měnit styl hry, je zásluha hráčů
Trio starších borců, stoper Tomáš Linhart, záložník Petr Vladyka a útočník Radim Holub, však v chrudimském mužstvu zůstalo a vytvořilo pevnou kostru úspěšného celku, který třetí ligu hned napoprvé po postupu z divize v roce 2012 vyhrál.
„Kolem nich se soustředila generace Tomáše Váchy či Ondry Haufa, pak silný ročník 1990, kam patřili David Vodrážka nebo Michal Radouš a ještě silnější 1993, jehož zbytky tam jsou dodnes: Sebastien Langr, Petr Drahoš a tak dále... Myslím, že v té době jsme měli velmi silný tým i konkurenci v něm. Dělali jsme velké výkonnostní pokroky. Tam byl základ toho, že byl náš mančaft v poslední desetiletce úspěšný,“ míní Jirousek.
Jeho herní styl trenér v průběhu let upravoval, co půl roku do hry zabudovával nové stěžejní prvky.
„První rok jsme třetí ligu vyhráli čistě brejkovým fotbalem, ale za pár let (2018) se nám to povedlo úplně jiným způsobem hry, nátlakovým kombinačním fotbalem. Dávali jsme spoustu gólů. Že jsme byli schopni hru měnit, to je velká zásluha těch hráčů,“ chválí Jirousek, jenž letos Chrudim dovedl k druholigové záchraně a následně z vlastní vůle skončil.
