Po následné operaci musel do úmoru rehabilitovat; mezi tyče se po nucené pauze znovu postavil až teď v úterý v Praze na Žižkově, kdy už Východočeši měli zajištěný postup do první ligy. S týmem padl 1:2, ale dobrou náladu si tím vzít nenechal.
„Náramně jsem si to užil,“ řekl Letáček. „Věděli jsme sice, že v zápase úplně nejde o body, ale zároveň jsme mohli překonat Budějovice z minulého roku. Ty měly 72 bodů, my chtěli 73. Bohužel se to nepovedlo. Ale osobně jsem se do brány fakt těšil, měli jsme dohodu s trenérem, že na Žižkově nastoupím, pokud předtím porazíme Vyšehrad,“ pokračoval 21letý fotbalista.
To se povedlo, po výhře 4:1 už jeho mužstvo nemohl na čele druhé ligy nikdo ohrozit a kouč Krejčí tak mohl bez obav poslat na zteč obvyklé náhradníky. A taky rekonvalescenta Letáčka.
„Chtěl vědět, jak jsem na tom,“ konstatoval talentovaný gólman, jenž je pardubickým odchovancem. Sám dělal, co mohl, aby hosté v hlavním městě alespoň remizovali; chytit první gól Pražana Diviše však nešlo ani náhodou (zakončoval do prázdné) a při druhé trefě v podání Súkenníka měl kopec smůly, protože sice vystihl místo, kam exekutor kopl penaltu, ba dokonce si na ni sáhl prsty, ale vyrazit ji nezvládl.
 |
„Chybělo fakt maličko,“ litoval Letáček. Ale zároveň se usmál: „Trenér říká, že jsem na ty penalty trošku ‚trotl‘, chytil jsem snad jenom jednu... Ale byl jsem přesvědčený o tom, že ji (Súkenník) do té strany kopne, už jenom proto, jak se k tomu postavil. Mrzí mě to, mohli jsme brát aspoň bod.“
Pardubicím v obměněné sestavě nějaký čas trvalo, než se na trávníku trochu srovnaly.
„Začátek nebyl úplně optimální, postupně jsme se však dostali do tempa,“ poznamenal Letáček. „Ve druhém poločase se naše hra zlepšila. Po snížení jsme dali další gól, který nám bohužel neuznali (střídající Miker v 84. minutě skóroval rukou). Ale nikdo z týmu to určitě nebere tak, že bychom tímhle výsledkem tu sezonu nějak pokazili. Domů by se jelo líp, kdybychom měli pohár a tři body k tomu, ale tohle je v pohodě,“ mínil.
Po utkání navíc Pardubice vedle zmíněného poháru dostaly také medaile pro vítěze druhé nejvyšší soutěže.
Už jsem zklidněný. Ale je to nádherné! líčí kouč Pardubic o druhé oslavě |
„Je to příjemné, jen nás trošku mrzelo, že jsme je nedostali hnedka po vyhraném zápase s Vyšehradem, protože euforie by byla ještě větší. Ale pro mě to tady byl další start, takže super zkušenost,“ prohlásil Letáček.
Po nešťastném podzimním úraze se z něj na dlouhou dobu stal fanoušek, který podporoval svoje parťáky. Ať už to byl jeho původní kolega Nicolas Šmíd, nebo zkušený Marek Boháč, jenž v zimě do Pardubic přestoupil z Příbrami. Boháč hájil branku celé jaro až na závěrečný mač na Žižkově.
„My ostatní brankáři (vedle Letáčka se Šmídem na soupisce figuroval ještě Štěpán Hrnčíř), ale i hráči v poli jsme věděli, že to je kvalitní gólman. Snažili jsme se mu udělat maximální servis. V tréninku i před zápasem, aby podával nejlepší výkony, jaké může. A on nám to v těch zápasech vrátil. Nedostával góly, a když mohl, tak mužstvo podržel,“ podotkl Letáček.
Ten může další minuty přidat už v první lize. Vzhledem k tomu, že je příznivcem Slavie, pro něj případně bude mít speciální nádech hlavně střetnutí s úřadujícím českým mistrem v Edenu.
„Tamější tribuna Sever je myslím ojedinělá,“ vyzdvihl Letáček. „Taky se moc těším na Baník, protože fanoušci tam, to je peklo.“
