„Zrovna v tu chvíli jsem Letymu (Letáčkovi) věřil. Minule proti Brnu byla penalta taky, tehdy ji nechytil. Ale tentokrát jsem cítil, že ji čapne. Navíc jsem viděl, že hrajeme dobře, a byl jsem přesvědčený, že bychom ještě zápas naklonili na svoji stranu. Letymu patří dík, že nás podržel,“ vzkazuje pardubický středopolař Tomáš Solil.
Čemu ještě kromě gólu a zmíněné chycené penaltě vděčíte za vítězství?
Měli jsme dobrý vstup do utkání, kombinovali jsme, neztráceli zbytečně míče. Postupně jsme dostávali soupeře pod tlak a vytvořili si šance. Kdybychom to líp vyřešili, dali jsme gól dřív. Mohli jsme přidat další góly i pak, bylo by to klidnější. Vlašim nehrála nějakou nakopávanou, snažila se hrát po zemi, v určitých pasážích nás trápila. Ke konci už jsme to chtěli udržet, když jsme neproměnili velké šance. Chtěli jsme zvítězit aspoň 1:0.
Větší tlak přišel až kolem Proskova gólu v závěru první půle. Na začátku to bylo i trochu oťukávání, ne? Soupeř měl nové trenéry i část týmu, asi jste úplně netušili, co čekat...
Vlašim to dobře obměnila, říkali jsme si v kabině, že ten kádr je jiný. Drží pospolu, je tam prý lepší parta. Jsou snaživí, chtěli tu uhrát nějaké body, to je jasné. My se snažili hrát trpělivě, nahrávat si. Věřili jsme, že si nějaké šance vytvoříme. Bavili jsme se o tom, kde by se dalo prosadit, a kde ne. Aspoň že se to povedlo po straně, Prosa to dobře zavřel a dal gól.
Jaké skóre by podle vás průběhu víc odpovídalo?
Minimálně dva góly jsme dát mohli, měli jsme tam hodně standardek, byly tam závary a protiútoky. Kdybychom to vyřešili líp a stříleli, než dávali míč pod sebe, něco by se ujalo.
Nedávno jste se vrátil z Eura do 19 let. Můžete se podělit o svoje dojmy z něj? Jaká je v téhle věkové kategorii konkurence?
Týmy tam byly kvalitní. Dostali jsme se přes druhou fázi, přes Anglii, se kterou jsme sice prohráli, ale taky tam byly Řecko a Dánsko, což jsou silné celky, které jsme porazili. Na Euru to je pak něco úplně jiného. Atmosféra, všechno se bere jinak... Bylo to hodně sledované na sociálních sítích, dávali to v televizi. Vnímali jsme to. Je škoda, že jsme nedokázali zahrát líp a postoupit třeba do semifinále. Nehráli jsme to, co jsme mohli a měli. Ale musíme jít dál. Věřili jsme si aspoň na postup ze skupiny.
I tak to musel být úžasný zážitek.
Určitě. Jsem rád, že jsem dostal tu možnost a že jsem tam s klukama mohl být. Hrozně si toho vážím, je to taková motivace do další práce.
Dostal jste zpětnou vazbu od trenéra Suchopárka?
Hodnotili jsme to spíš týmově, nějaké individuální pohovory nebyly. Ta cesta byla dlouhá, byli jsme dva roky v této partě. Je i zásluha trenérů, že nás takhle poskládali dohromady. Vyhrávali jsme dost zápasů, i když jsem nebyl na úplně všech srazech. Výkony byly slušné, akorát jsme to úplně nepotvrdili na tom Euru.
Přenesl jste si z české „devatenáctky“ sebevědomí do ligy?
Nějaké mi to přidalo, ale ta reprezentace je zase něco trošku jiného. Ve druhé lize nastupují zkušenější hráči. Ale když se to správně uchopí, tak to něco musí dát každému. Tady se snažím hrát v klidu, zbytečně nezmatkovat. Snad to takhle bude pokračovat, i když je rozhodně na čem pracovat.
