V kauze projednávané v řízení sp.zn. 23 Cdo 63/2012 Nejvyšší soud rozhodoval o nároku na náhradu škody, kterou měli jednatelé společnosti s ručením omezeným způsobit tím, že nepodali návrh na prohlášení konkurzu na tuto společnost, ačkoliv byla v úpadku. Tato s.r.o. (která nakonec v konkurzu skutečně skončila) uzavřela v době, kdy již byla tzv. v úpadku, s jinou společností smlouvu o dílo. Dodavatel díla vystavil fakturu, kterou s.r.o. zaúčtovala, ale již nezaplatila. Dodavatel se proto domáhal náhrady škody na jednatelích s argumentem, že pokud by splnili řádně svoji povinnost a podali včas (před uzavřením smlouvy o dílo) návrh na prohlášení konkurzu na svoji společnost, žádná škoda (=neuhrazená faktura) by mu nevznikla (neuzavřel by totiž příslušnou smlouvu). V řízení se však stalo sporným, jestli dodavateli nějaká pohledávka vůbec vznikla a jestli svoje dílo řádně předal. Žalovaní namítali, že tomu tak nebylo. Žalobce jako jeden z argumentů použil i to, že společnost zaúčtovala jeho fakturu do svého účetnictví a proto nárok uznala.
Zaúčtování není uznání
Plné znění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 63/2012 |
Nejvyšší soud se tak musel mimo jiné zabývat tím, jestli zaúčtování faktury do účetnictví znamená automatické uznání závazku k její úhradě. Došel však k závěru, že tomu tak není. To, že některý podnikatel zaúčtuje spornou fakturu, tak nemusí znamenat, že ji skutečně musí bez dalšího uhradit a nemůže ji dále rozporovat. Je však třeba upozornit na to, že pokud by mělo dojít k zaúčtování faktury, která je zjevně nesprávně vystavená, případně je za neexistující plnění, vystavoval by se daný podnikatel značným daňovým rizikům. V takovém případě je třeba se poradit s účetním či daňovým poradcem.
Pro úplnost je třeba dodat, že podle Obchodního zákoníku se za uznání závazku může považovat i placení úroků z určité částky či její částečná úhrada.
Právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 63/2012
Pouhým zařazením pohledávky mezi závazky do účetnictví nedojde k uznání závazku. Písemné uznání určitého závazku ve smyslu ustanovení § 323 odst. 1 Obchodního zákoníku je jednostranným úkonem dlužníka adresovaným věřiteli. Účinky uznání závazku proto nemohou nastat ani případným (samotným) zařazením závazku dlužníkem do účetní evidence bez písemného uznání závazku vůči tvrzenému věřiteli.
Rozhodné právní předpisy
Povinnost k náhradě škody v případě nepodání insovenčního návrhu statutárním orgánem obchodní společnosti aktuálně upravuje § 99 Insolvenčního zákona:
§ 98 a § 99 Insolvenčního zákona (zákona č. 182/2006 Sb.) ve znění ke dni 13.7.2012 § 98 (1) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu4) proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik. (1) Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. |
Uznání závazku podle obchodního práva upravuje § 323 Obchodního zákoníku a jeho účinky na promlčení pak § 407 Obchodního zákoníku:
§ 323 a § 407 Obchodního zákoníku ve znění ke dni 13.7.2012 § 323 (1) Uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. § 407 (1) Uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. |
