Zastupování při provozu podniku podle nového občanského zákoníku

V praxi je běžné, že mnohé právní úkony nečiní podnikatel (jeho statutární orgán) osobně, ale jedná za něj jiná osoba (např. zaměstnanec). V následujícím článku se bu­deme věnovat problematice zastupování podnikatele - právnické osoby tzv. zákonný­mi zástupci.

Podnikatele zavazuje i jednání jeho zaměstnanců v obchodě | foto: Profimedia.cz

Za právnickou osobu samozřejmě nejedná pouze její statutární orgán, ale běžně i jiné osoby, typicky prodavači v obchodě, který tato právnická osoba vlastní, kteří s kupujícími uzavírají kupní smlouvy na prodávané zboží. Dále si ukážeme, jak toto zastupování upravuje nový občanský zákoník.

Stávající právní úprava

Toto zastoupení je ve stávající právní úpra­vě zakotveno primárně v § 20 občanského zákoníku, který se vztahuje na právnické osoby obecně, a v navazujících ustano­veních § 13 odst. 3, 15 a 16 obchodního zákoníku, která se týkají zastoupení pod­nikatele.

Citovaná ustanovení upravují mj. zastoupení právnické osoby:

• jejími za­městnanci nebo členy
• oprávnění k zastu­pování pro vedoucího organizační složky podniku a
• oprávnění k zastu­pování pro osobu pověřenou činností při provozování podniku.

V novém občan­ském zákoníku je úprava těchto institutů stejně jako ve stávající právní úpravě rozptýlená do více částí zákona, a to v § 166 pro zastupování právnické oso­by zaměstnanci, členy nebo členy orgánu nezapsaného do obchodního rejstříku, v § 430 a 431 pro zastoupení podnikatele a v § 503 odst. 2 pro vedoucího odštěpného závodu.

Zastupování právnické osoby zaměst­nanci

Problematika zastupování právnické oso­by zaměstnanci je upravena v § 20 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého mo­hou "za právnickou osobu (…) činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpi­sech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé."

Pravidlo obsažené v § 166 nového občanského zákoníku tuto úpra­vu přebírá, avšak s formulačními změna­mi. Z výše uvedeného vymezení v § 20 odst. 2 občanského zákoníku vypouští nová úprava odkaz na zmocnění prostřed­nictvím vnitřního předpisu a vkládá dovětek ohledně oprávnění zaměstnance jednat za práv­nickou osobu, kdy nově "rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti." Tato skutečnost může být považována za jasnější vyme­zení kritérií, jakým způsobem vykládat "obvyklost", když z uvedeného je zřejmé, že názor zvnějšku bude důležitějším krité­riem než chápání obvyklosti dle konkrétní ustálené praxe ve společnosti.

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

§ 166

(1) Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.
 
(2) Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.

Zmocnění ve vnitřních předpisech práv­nické osoby pak dle nové právní úpravy primárně přestává být rovnocennou alter­nativou ke zmocnění v "obvyklém rozsa­hu". Omezení zástupčího oprávnění vnitř­ním předpisem má totiž dle nové úpravy výslovně účinky vůči třetí osobě, jen mu­selo-li jí být známo. Tato změna sama o sobě se tedy jeví jako posun k větší ochraně osob jednajících se zaměstnanci právnické osoby na úkor ochrany právnic­kých osob proti excesu jejich zaměstnan­ců při zastupování zaměstnavatele.

Na druhou stranu však dle stávající úpravy v občanském zákoníku může být právnic­ká osoba jednáním svého zaměstnance vázána i tehdy, když zaměstnanec pře­kročí své oprávnění k zastupování (vyplývající ve smyslu § 20 odst. 2 občanského zákoníku z obvyklosti nebo z vnitřního předpisu). Takto vázána je právnická oso­ba vždy, pokud se právní úkon, pro kte­rý zaměstnanec nebyl v intencích § 20 odst. 2 zmocněn, týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o pře­kročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

Zákon č. 40/1964 Sb., současný občanský zákoník

§ 20

(1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány).
 
(2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

Taková situace v zásadě nastává v případě, že vnitřní předpis vymezují­cí rozsah zástupčího oprávnění nebyl (a nemohl být) třetí osobě znám nebo kdy osoba, vůči níž zaměstnanec jednal, ne­mohla vědět (rozpoznat), že jde o exces vůči tomu, co je pro danou osobu obvyklé.

Nový občanský zákoník takové speciál­ní pravidlo neobsahuje a uplatní se zde obecná pravidla pro překročení oprávně­ní zákonného zástupce v § 440 nového občanského zákoníku.

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

§ 440

(1) Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.
 
(2) Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

Podle nové právní úpravy tedy právnická osoba bude opět jednáním svého zaměstnance vázána tehdy, pokud z pohledu třetí osoby, vůči níž zaměstna­nec jedná, nepůjde o jednání nad rámec toho, co lze pro funkci nebo zařazení u daného zaměstnance považovat za ob­vyklé, respektive pokud zaměstnavatel nezajistí informování třetích osob o ome­zeních oproti obvyklému rozsahu zmocně­ní vyplývajících z jeho vnitřních předpisů. V opačném případě (pokud právnická osoba jednání bez zbytečného odkladu neschválí) ponese následky svého jedná­ní zaměstnanec.

Pro úplnost je třeba dodat, že shora uve­dené principy pro zastoupení právnické osoby zaměstnancem platí podle nové­ho občanského zákoníku obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.

Zastoupení podnikatele při provozová­ní podniku

Osoby pověřené při provozování podni­ku určitou činností jsou dalšími subjekty ze skupiny zákonných zástupců právnic­ké osoby-podnikatele. V současnosti je jednání těchto zákonných zástupců upra­veno speciálně v obchodním zákoníku v § 15, podle kterého "kdo byl při provozo­vání podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází." Nová úprava přináší v § 430 nového občanského zákoníku jen formulační změ­nu vyplývající z toho, že nový občanský zákoník nahrazuje pojem "právní úkon" pojmem "právní jednání", a dále používá místo pojmu "podnik" pojem "obchodní zá­vod".

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

§ 430

(1) Pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.
 
(2) Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

Ustanovení § 15 obchodního zákoní­ku upravuje speciálně i otázku překročení tohoto zmocnění, když stanoví, že překro­čí-li zástupce podnikatele zmocnění, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem pří­padu vědět nemohla a nový občanský zá­koník (§ 431) tuto speciální úpravu s drobnou for­mulační změnou přebírá.

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

§ 431

Překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

Nově však není specificky upraven zánik tohoto zmocnění pro případ smrti podnikatele. Viz stávající znění § 15 odst. 3 obchodního zákoníku, které v nové právní úpravě obsaženo není a podpůrné pravidlo nelze nalézt ani v právní úpravě obecných pravidel týkají­cích se zastoupení.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

§ 15

(1) Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází.
 
(2) Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla.
 
(3) Zmocnění podle odstavce 1 nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu.

Podle stávající i nové úpravy bude pod­nikatele zavazovat i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí oso­ba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna.

Vzhledem k tomu, že pro tento typ zákon­ného zmocnění k zastupování podnikatele zůstává právní úprava v hlavních rysech shodná, bude převážně využitelná i exis­tující bohatá judikatura Nejvyššího soudu, která se k němu vztahuje. Hlavní otázkou bude to, zda Nejvyšší soud setrvá na své, pro podnikatelskou praxi spíše nepříznivé, judikatuře, podle které osoba, jež je statu­tárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, nemůže být sou­časně zákonným zástupcem této osoby ve smyslu § 15 obchodního zákoníku (nově tedy § 430 nového občanského zákoníku). Nová právní úprava zde nedává jasnou odpověď a, i když nový ob­čanský zákoník i zákon o obchodních kor­poracích kladou důraz na autonomii vůle a směřují k celkové liberalizaci, je nutno se obávat, že Nejvyšší soud setrvá na svém současném restriktivním výkladu.

Vedoucí odštěpného závodu

Dalším případem zvláštního zákonného zastoupení podnikatele je jednání vedou­cího organizační složky (respektive nově je tento zástupce podnikatele označo­ván jako vedoucí odštěpného závodu). Dosavadní a nová právní úprava zůstá­vají koncipovány obdobně, když vychází z oprávnění vedoucího odštěpného zá­vodu zapsaného v obchodním rejstříku zastupovat podnikatele ve všech zále­žitostech týkajících se daného závodu. V novém občanském zákoníku pak do­chází k výslovnému uvedení okamžiku, od kterého je vedoucí odštěpného závo­du oprávněn za podnikatele jednat, tj. ode dne svého zápisu do obchodního rejstříku.

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

§ 503

Pobočka 
 
(1) Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.
 
(2) Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.

Závěrem lze shrnout, že nová úprava výše vybraných institutů jednání za právnickou osobu/podnikatele zůstane i v novém ob­čanském zákoníku víceméně podobná. Změna tak spočívá spíše ve zpřesnění ně­kterých skutečností či pojmů a odstranění dvojkolejnosti úpravy doposud obsažené v občanském a obchodním zákoníku.