Co dělá sadař v únoru? Úroda je sklizena, nejspíš i zpracována.
Uznávám, že celkově na první pohled je dnes na sadech nevlídné, bahnitě a nefotogenicky. (smích) Rozhodně ale nezahálíme, právě provádíme řez stromů. Těšíme se na duben, kdy se sady začínají zelenat. To vyvazujeme stromky, hnojíme, plejeme jahody, začínáme sekat. Sad je překrásný, když kvete. A to my pořád hnojíme, plejeme a sečeme. Tedy sadař má práce dost celý rok.
Jak sady vypadaly, když je vaše rodina koupila?
Já to znám pouze z vyprávění a fotografií. A jakkoli se laikovi mohl zdát pohled na tehdejší sad malebný, očím zkušeného ovocnáře moc potěšení nepřinášel. Stromy totiž rostly po řadu let bez jakéhokoliv ošetření či zásahu. Pokud jsme se tedy chtěli pustit do sadovnictví jako byznysu, bylo nutné toto vše napravit a sad revitalizovat. Původní výsadbu ošetřit, prostříhat a dosadit další stromky.
Jaká je vaše první vzpomínka na sady? Musela jste pomáhat? Nebo jste si jen chodila trhat jahody a jablka?
Vybavuji si sběr padanek spolu s rodinou v době, kdy sadaření bylo spíše rodinné hobby a jablka jsme sklízeli a moštovali s příbuznými a přáteli. První pozemky byly koupeny ještě před mým narozením, skutečná historie sadů jako svébytného podniku se začala psát až s časovým odstupem, kdy zkrachovalo místní družstvo a bylo možné odkoupit objekt ovocnárny.
A já už byla u toho, když se sady revitalizovaly, pomáhala jsem například při sadbě nových stromků či při sběru jablek, nikoli však jahod, ty byly až pozdějším projektem. V sezoně byly třeba všechny ruce a nohy, které bylo možné sehnat, celá širší rodina chodila do sadů podle možností pomáhat.
Převzala jste rodinnou firmu, měla jste to příkazem, nebo vás představa podnikání v tomto oboru lákala? Kdy bylo jasno, že budete pokračovatelem rodinné tradice?
Jde spíše o jakousi rodinnou filosofii, která říká, že je dobré, aby podnik člověk přebíral jako mladý. Udělal to můj praděda, kdy dědovi předal farmu v jeho 20 letech, stejně jako ji děda předal mému otci. Tak se dotyčnému nejen může dostat potřebné podpory a rad od předešlé generace, ale zároveň má možnost se realizovat a udat všemu vlastní směr. Šlo tedy spíše o přirozený vývoj věcí.
Bylo vám teprve 18 let. Nebála jste se, jestli to zvládnete? A radil vám tatínek? Nebo radí ještě dnes?
Nový krok je v životě vždy výzvou, obzvláště takto velký, ale přestože v rámci rodiny vedou a vlastní členové rodiny samostatné farmy a podniky, tak to neznamená, že bychom si navzájem nepomáhali. Sdílíme spolu zkušenosti, vzájemně si radíme. Spolupráce ale nekončí jen u toho, jsou sdíleny například i některé stroje a společná je také účtárna.
Kdo a kdy přišel s nápadem na založení biofarmy?
Ekologický směr a biozemědělství v sadech rozvinul a zdokonalil náš agronom Pavel Sucháček. Ten je nejen vystudovaným zemědělcem, ale zároveň i biologem, takže vnímá péči o krajinu komplexně. Nesnaží se ze sadů „vytřískat“ maximum během pár let, ale stará se o ně tak, aby je udržel zdravé dlouhodobě, jde o pověstnou udržitelnost. S tím souvisí velká podpora biodiverzity na našich sadech a fakt, že se dobrovolně řídíme přísnějšími západoevropskými standardy pro ekologické zemědělství.
Vy jste byznys ještě navíc propojili se sociální prací.
I v případě sociálního aspektu sadů šlo o pokračování rodinných tradic a logické vyústění projektu sadů. Moji prarodiče a rodiče stáli u zrodu sociálních služeb v sousedním Týně, pečovatelské služby v Temelíně a dalších podobných organizací. Podporu lidí s hendikepem tak bereme jako přirozenou součást naší práce.
Pracují u vás lidé s handicapem, liší se kvůli tomu každodenní provoz farmy ve srovnání s jinými zemědělskými podniky?
Provoz jako takový se příliš neliší, fungujeme jako každá jiná farma. Co se liší, je spíš náš přístup k nim. V tuto chvíli máme 21 zaměstnanců, 16 z nich má nějaký typ znevýhodnění. Někdo má mentální nebo fyzické postižení, jiní se potýkají s duševním onemocněním. Někteří pracují o něco pomaleji a potřebují větší vedení, aby všechno zvládli. Kromě práce a mzdy zajišťujeme podporu zkušeného sociálního pracovníka. Naši pracovníci vědí, že se na nás můžou kdykoli bez obav obrátit. A my zase víme, že si díky tomu udrží psychickou pohodu a nevypadnou z práce.
Jaká byla loni úroda?
Hospodaříme na 35 hektarech, na kterých se v minulé sezoně urodilo přes 170 tun ovoce. Pěstujeme jablka, hrušky, švestky, třešně, jahody a okrajově i další druhy ovoce a zeleniny. Část pozemků je pravidelně porostlá jetelem a to proto, aby si jahodová pole takzvaně odpočinula.
Své výpěstky i zpracováváte.
Ovoce sušíme, zavařujeme, moštujeme. To nám umožňuje využít „dvojkové“ ovoce, které není na pohled tak pěkné, ale pořád chutná skvěle. Vše opět souvisí s udržitelností, kdy nejen, že jsme schopni ovoce zachránit, ale vše děláme lokálně, bez nutnosti zbytečného převozu.
Tereza Netíková (22 let)
|
Denně také loupeme brambory vypěstované na polích v okolí. Ty pak dodáváme do jídelen a restaurací, kterým šetříme spoustu práce a času.
Bioprodukty zpravidla bývají dražší, jdou v době, kdy řada z nás přece jen musí trochu šetřit, stále na odbyt? Kdo je váš typický zákazník?
Na odbyt si naštěstí nemůžeme stěžovat. Jedním z našich hlavních principů je lokálnost, nechceme své výpěstky dovážet přes půl republiky, 90 procent produkce prodáme v rámci regionu. Snad i díky tomu nám odběratelé zůstávají věrní. Navíc vinou inflace teď ovoce a zelenina v obchodech zdražily tak, že bio přestává být drahým luxusem, často jsou ceny srovnatelné.
Naše zboží dodáváme do jídelen základních i mateřských škol, domovů pro seniory, restaurací či obchodů se zdravou výživou. Na farmě máme i obchůdek, kam jezdí individuální zákazníci, nejživěji je u nás v červnu během samosběru jahod.
Byli jste oceněni jako hrdinové udržitelnosti v celoevropské soutěži SME EnterPRIZE. Jste teprve druhou firmou z Česka, která toto ocenění získala. Co to pro vás znamená?
Je to v prvé řadě velká pocta. Porota posuzovala několik tisíc přihlášek a to, že ji zaujaly naše malé sady, je ohromný úspěch a uznání naší práce. Bereme to jako velkou příležitost, aby se informace o našem modelu dostaly k dalším podnikatelům, farmářům. Kombinace ekologického zemědělství se sociálním přesahem dává smysl, je finančně udržitelná a prospívá krajině i lidem v daném místě.
Kdybychom díky ocenění a publicitě inspirovali alespoň několik farem, aby se do toho pustily také, bude to velký úspěch. Věřím, že právě v tom je největší přínos takovéto ceny, ukázat svůj dobrý nápad dalším podnikatelům.
Co má s vašimi sady společného svatý Prokop? Tedy odkud a proč tento název?
Vedlo nás k tomu hned několik různých faktorů. Hledali jsme vhodný a silný název, a k tomu se sady Temelín úplně nehodilo. Rodina Netíkova je rodinou s křesťanskou tradicí a není tedy divu, že se myšlenky mého otce ubíraly tímto směrem. Se sady pojmenovanými po svatém se nesetkáte, což by bylo marketingově velké plus. Bylo tedy rozhodnuto pojmenovat sady po nějakém světci, ale po kterém? Temelín samotný žádný kostel nemá a ani neměl. Původní obec Křtěnov, na jejímž bývalém území Jaderná elektrárna Temelín stojí, ale svůj kostel měla a ten byl zasvěcen právě svatému Prokopu. A jelikož je svatý Prokop patronem zemědělců, šlo o jasnou volbu
Co plánujete do budoucna?
Plánů máme spoustu. Chystáme další pozemky, na kterých budeme pěstovat bio ovoce, za pět let bychom na nich chtěli dát uplatnění až 50 lidem s postižením. S tím samozřejmě souvisí rozvoj skladů, zvětšení prostor pro zpracování ovoce. Musíme se vyrovnat i s postupujícím suchem, takže budeme dále rozšiřovat kapénkovou závlahu v sadech. Vybudovat chceme i zázemí pro vzdělávání zemědělců, které nám zatím chybí.
