Váš stoleček je k vidění v katedrále sv. Víta v Praze. Jak se tam dostal? Byla to speciální zakázka nebo nákup v e-shopu?
Jan: Stolek si objednali přímo z e-shopu, nešlo tedy ani o žádnou konfiguraci produktu. Byla to jedna z našich prvních objednávek, a protože jsme z věřící rodiny, zpráva o této zakázce nás všechny moc potěšila. Sice nešlo o nic velkého, byl to malý odkládací stolek sloužící jako mobiliář, ale radost nám to udělalo.
Máte více takových výrobků, kterými se můžete chlubit?
Jan: Dříve jsme se více zaměřovali na zakázkovou výrobu, vyráběli jsme nábytek do restaurací, hotelů, barů, prodejen. Dnes už jsme prodali skoro dva tisíce kusů nábytku do domácností, asi nejvíce jídelních stolů. Proto říkáme, že největší chloubou je právě tento důkaz, že u nás objednávají obyčejní lidé, zakládající rodiny, které věří, že náš nábytek má tu pravou hodnotu do jejich společného života.
Nízkou cenou vašeho nábytku velkým nábytkářským firmám konkurovat nemůžete, ale to asi ani není váš záměr a cíl. V čem jste jiní?
Jan: Náš nábytek si můžete nakonfigurovat podle nabízené velikosti, odstínu kovu i dřeva. Výroba je česká a ruční, produkty jsou vyrobeny tak, aby byly bytelné a designové. Autorem designu je náš starší bratr Václav.
Dominik: Když jsme začínali podnikat, sehnat kvalitní stůl s kovovým podnožím na míru přes e-shop v Česku možné nebylo. Dnes je takových e-shopů na českém trhu víc, některé dokonce mají i stejné návrhy. Osobně si myslím, že nás zákazníci začali vnímat jako větší firmu s lepším servisem a výběrem. Také nás těší, že nakupují opakovaně, někteří dokonce čekají, až vydáme nový produkt.
Jan Herka (24 let)
|
Důležitý je určitě i materiál. Kde nakupujete dřevo a jak ho vybíráte?
Jan: Pěkné a kvalitní dřevo tvoří nejdůležitější část našich výrobků. Materiál, který využíváme, je českého a slovenského původu. Odebíráme od dodavatelů s certifikací FSC, což je lesní certifikace, která zaručuje, že dřevo pochází z šetrně obhospodařovaných lesů.
Do dílny vás bral už jako malé kluky tatínek. Ovlivnilo vás to?
Dominik: Táta je vyučený zámečník a celý život pracoval v kovovýrobě. V jeho dílně jsme ale pracovali s jakýmkoliv materiálem. Vždy tvrdil, že pokud budeme umět se železem, zvládneme i práci se dřevem. A upřímně, pokud je člověk zručný, tak zvládne všechno.
Jan: Už jako malí kluci jsme v tátově dílně vytvářeli všechno možné. Samozřejmě jako malí jsme stavěli bunkry, ale taky jsme opravovali kamarádům kola a stavěli motokáry a motorky. Rádi jsme něco tvořili a to nám zůstalo.
Nakonec jste se vydali v tátových šlépějích, vyučili jste se řemeslu.
Jan: Už od třetí třídy jsme věděli, že půjdeme po vzoru svého otce a dědy. Nastoupili jsme v Břeclavi do stejné školy jako náš starší bratr Václav, který již byl v prvním ročníku na oboru strojní mechanik (dříve se tento obor nazýval zámečník, pozn. red.).
Od vlastního podnikání vás ovšem tatínek odrazoval. Jak vám to zdůvodnil?
Dominik: Rodiče měli na začátku černé představy, které jsme jim dlouho museli vymlouvat. Podnikání se báli, být zaměstnán jim připadalo jistější. Ale postupem času, když viděli naše výsledky, dali nám obrovskou podporu a všude o nás mluví.
Jaké byly začátky? Narazili jste na nějaký problém, něco, co vás překvapilo?
Jan: Podnikání je hodně neznámá a trnitá cesta a problémů byla spousta. Po půl roce nás vyhodili z první dílny a najít náhradní prostor se nedařilo, do toho dopravce před Vánoci zlomil několik jídelních stolů pro zákazníky a reklamaci neuznal kvůli jednomu nepodepsanému papíru. Velký problém byl s e-shopem, roční práci a 300 tisíc jsme v podstatě odepsali a museli začít znova. Každý problém jsme ale museli nějak uchopit a vyřešit. A myslím, že se nám to vždy úspěšně podařilo. Podnikání je prakticky jenom o řešení problémů. No asi každý podnikatel ví, že to tak je…
Dominik: Letos v dubnu jsme se dostali do situace, kdy jsme prodali třikrát vice zboží. Takže jsme řešili různé alternativy, abychom se dostali do klasických termínů dodání, což bylo náročné pro celý tým. Ale to jsou vlastně docela příjemné problémy.
Dnes už s vámi pracuje i tatínek. Jaké to je, šéfovat vlastnímu tátovi? A co ve firmě dělá?
Dominik: Náš táta je operátor výroby, vyrábí kovové konstrukce pro všechny produkty. Mysleli jsme si, že to bude těžké, báli jsme se, že to může náš vztah pokazit, což by nás moc mrzelo. Vše ale funguje dobře, práci máme vymyšlenou tak, že nemusíme být v kontaktu, myslím v takové míře, že bychom si měli lézt na nervy.
Zaměstnáváte celou rodinu? A platíte dobře?
Jan: Od roku 2018 je ve firmě s námi starší bratr Václav, od začátku letošního roku táta a v září nastupuje mamka. V naší rodině je sedm dětí, takže prostor pro další je ještě stále velký. Jsme v bodě, kdy zaměstnanců přibývá. Jen ve výrobě a skladu pracuje deset šikovných dělníků, v týmu Wuders je celkem 25 lidí.
Když srovnám například platy mých rodičů v předchozím zaměstnání, určitě si polepšili. Takže si myslím, že platíme dobře. Páteční pracovní dobu jsme o půl hodiny zkrátili a v rámci týmového ducha jsme jednou za 14 dní zavedli společné snídaně.
Dominik Herka (24 let)
|
Aktuálně hledáte zámečníka, svářeče a truhláře. Jak se vám daří v získávání nových pracovníků? Je pravda, že mladí nemají o řemeslo zájem?
Jan: Nábor je dost složitý a zdlouhavý. Nehledáme totiž jen zaměstnance za výplatu, chceme se obklopovat lidmi s nadšením pro řemeslo. Máme u nás i čerstvě vyučené truhláře, které si zaškolujeme přesně podle požadavků naší práce. Co se ale týče počtu mladých uchazečů o práci, číslo je nízké. Dříve se i žák s hodně dobrým prospěchem hlásil na řemeslný obor prostě proto, že ho obor zajímal. Dnes je často řemeslo považováno za špatně placenou a horší práci rukama.
Podle vás tedy platí přísloví: „Řemeslo má zlaté dno“? A už se to projevilo na stavu vašich osobních financí?
Jan: Řemeslo je nesmrtelné, i v dnešní době se dá dobře uživit rukama, já jsem přesvědčen, že zájem o kvalitní produkty bude neustále.
Dominik: Osobní výplaty máme nastavené tak, abychom pokryli všechny naše výdaje. Nerozhazujeme, máme limity, proto jde většina peněz zpět do firmy. Víme, že odměna přijde, až bude firma stabilizovaná a na ještě větším obratu.
Na obrat si ale stěžovat nemůžete, a pokud vím, tak stále roste.
Jan: To je pravda, aktuálně jsme letos na 570 % meziročního růstu. Od ledna máme měsíční plány splněny, takže věříme, že těch 30 milionů, které plánujeme, letos bude. Navíc máme před sebou vánoční sezónu, která bývá vždy silnější.
A když jsme u plánů, jaké jsou vaše plány do budoucna?
Dominik: Teď se nejvíc zaměřujeme na nové a lepší produkty, chceme mít na skladě i hotové výrobky, aby byl nákup rychlejší, aktuálně totiž zákazníci čekají dva až šest týdnů. Také nás čeká dobudování skladu a v příštím roce plánujeme otevřít showroom v Hodoníně a další v Praze.
