Pátek 27. listopadu 2020, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 27. listopadu 2020 Xenie

Chtěl zahodit mobil a utéct do skal. Dnes šije boty, o které se lidé perou

Ben Hrubeš je svérázný muž, který si v životě cení nejvíc svobody. Chce dělat to, co ho naplňuje, v čem vidí smysl. A proto povolání, které vystudoval, pověsil na hřebík a pomalu, ale důsledně začal zkoumat, jak se šijí kvalitní boty. Dnes má zakázky na rok dopředu a práci ševce miluje.

Ben Hrubeš ve svém království. | foto: archiv Bena HrubešeiDNES.cz

Jak se stane z vysokoškoláka švec?
Dnes mi už cesta, jak jsem se dostal k ševcovině, nepřijde nijak originální. Jsem další z těch fachmanů z mé a mladší generace, co se ke svému oboru dostali oklikou, co studovali na vysokých školách naprosto jiný směr, co se rozhodli odejít krátce po tom, co nastoupili do zaměstnání, které mělo být odpovídající jejich dosavadnímu snažení. Zaměstnání, které je vlastně vůbec nebaví a nenaplňuje.

Co vás nebavilo? Jaký obor jste vlastně vystudoval, proč jste nenastoupil na nějaké lukrativní místo schopného inženýra?
Vystudoval jsem biomechaniku a endoprotetiku se zaměřením na pohybový aparát dolních končetin a náhradu prvků soustavy skelety. Jednalo se především o algoritmickou modelaci ortopedického problému do systému, jeho zatížení, provedení výpočtu metodou konečných prvků softwarem a následnou analýzu a implementaci. Oproti očekávání se ukázalo, že tento obor není natolik kreativní, jak jsem doufal. Navíc jsem nebyl žádné eso.

Jak jste to vyřešil?
Poměrně rychle po tom, co jsem po škole nastoupil do zaměstnání, jsem si uvědomil, že sezení před monitorem v softwarové společnosti s přihlouple loajálním výrazem v obličeji není nic pro mě. Uvědomil jsem si, že tam být nechci, že bych nejraději převrhl stůl, zahodil mobil a klíče a utekl se schovat do lesů a skal. Tehdy, ve správný čas, jsem uviděl Vorlovu Cestu z města a další den jsem se už do kanceláře nevrátil. Oholil si hlavu a zaměstnání vyměnil za práci.

Docela radikální rozhodnutí. Vraťme se ale k vaší současné profesi. Jak si vysvětlujete nezájem o ševcovinu?
Dřív býval švec v každé ulici. Dnes je takových, kteří by dokázali sekundovat těmto mistrům, co dokázali ušít nádherné, perfektně provedené holinky, šněrky nebo polobotky, jen hrstka. Nejvyšší úrovně obuvnictví dosáhlo před sto, sto padesáti lety.

Ben Hrubeš (43)

Švec Ben Hrubeš.
  • V Praze vystudoval vysokou školu - obor biomechanika a endoprotetika se zaměřením na pohybový aparát dolních končetin a náhradu prvků soustavy skelety.
  • K šití bot se dostal v mládí, kdy s kamarády jezdil na čundry a zkoušeli vyrobit historickou obuv.
  • Postupně si pořídil příslušné nářadí a stroje a založil si živnost.
  • Je ženatý, má dva syny.
  • K jeho zálibám patří punkrock, beachvolejbal, tramping, nohejbal, kreslení, pozdvihnutí mikulášské tradice a také třeba výroba lahví na kořalku.

V čem se liší od té dnešní?
Když si vezmete do ruky obuv z té doby a podíváte se detailně na šití, sklad dílců, tvar, vycizelované zdobení a čisté provedení, zjistíte, že se blíží k dokonalosti a leckdy dokonalé je.

Je k neuvěření, že takové boty dokázali vyrobit analfabeti bez strojů, jen s knejpem, jehlou a dratví, bez lepidla, bez podrážek z gumy, bez syntetických nití, termoplastů, polyuretanů a dalších komponentů, bez kterých se dnešní výroba obuvi neobejde. A přesto třeba prošly celou válkou, dodnes jsou funkční a znám pár nadšenců, kteří tyhle takzvané rajtštýfle nosí denně.

Jak je to možné?
Průmyslová a chemická revoluce dala vzniknout manufakturám, racionalizovaly se lidské zdroje, rozdělily se pracovní úkony, vznikly nové materiály a specializované stroje. Klasické ševce začal už na začátku minulého století potírat velkotovárník Baťa a bolševici tohle řemeslo dočista dorazili.

Přesto toto řemeslo stále žije, ač ve velmi omezeném rozsahu. Vy jste toho důkazem, ne?
V devadesátých letech se pár průkopníků objevilo a ti nejvytrvalejší se zasloužili o obrodu ševcoviny a doslova ji vyzvedli z popela. Lidé postupně zjistili, že je možné nechat si ušít opravdu kvalitní a pohodlné boty na míru.

Kde jste se vlastně naučil šít boty vy?
Ačkoli jsem z nuzných poměrů, měli jsme doma starobylý obuvnický stroj. Táta nám na něm šil chrániče a kalhoty na bikros. Vždycky mě bavilo na něm šlapat a roztočit setrvačník, rozkývat rameno a rozťapat patku, později mě fascinovala jeho složitá secesní mechanika. Začal jsem zjišťovat, co všechno umí a co potřebuje.

Krátce po základní škole už začaly vznikat první nepovedené výtvory. Posloužily nám adolescentům na čundry ve stylu romantiky Conana, Zaklínače, Hobita a Dračího doupěte. Toto období dospívání ovlivňuje člověka nejvýrazněji a já byl za těch pár let zformován do nynější podoby.

To je hezké, většinou je toto období spojeno s hledáním sebe sama, s braním drog, alkoholem a podobně.
Asi jsem měl štěstí. Díky divokému nadšení v partě kluků stejné krve jsme jeden přes druhého a všichni spolu něco kutili, řezali, pilovali, šili, kovali, malovali, stavěli a vymýšleli. Byla to kvintesence tvůrčí inspirace, tvorba světa podle vlastních pravidel. Já jsem tedy propadl práci s kůží a toužil vyrábět boty. Cesta to byla dlouhatánská, spíš bludiště se spoustou slepých uliček.

Na tu cestě jste ale potřeboval kvalitní vedení. Našel jste ho?
Když jsem začínal, nebylo kde brát, kde se učit, nebyl nikdo, kdo by pamatoval, jak se řádně šijí boty. Ale přesvědčení, chuť a síly porvat se s tím, prokopat se k zapomenutým fidlovačkám a valchprétům, šídlům a verpánkům, potěhům, cvikačkám, durchšlokům, štuprům, knejpům a flokům bylo dost a ševce jsem ze sebe nakonec vydřel.

Co všechno jste musel pořídit, abyste ševcoval se vším všudy, co k tomu patří?
Předně jsem potřeboval dílnu, prostor v tolerantním sousedství, protože švec často do noci klepe kladivem, šije na těžkých strojích, brousí, nahlas kleje, pouští rychlou muziku a u práce si zazpívá. A také jsem potřeboval stroje. Vyzkoušel jsem kolem třiceti různých mašin, v dílně mám pět šicích strojů, které aktivně používám, a další tři v záloze. Mašiny mám vyladěné takříkajíc na svou povahu. Dále vlastním velkou a malou brusku, dva lisy na podešve, jeden na obsázky, šerfku, signovačku, hromadu starého ručního nářadí, stovky kopyt a milion hovězích kůží.

Jak to dopadlo s těmi vhodnými prostorami?
Úplné začátky byly v panelákovém pokoji, ještě za studií jsem měl v Nuslích pronajatou garáž. Byla bez topení a bez okna. V hubených letech po rozhodnutí vydat se vlastní cestou mě vzali na milost rodiče přítelkyně, dnes mé paní, do pokoje ve vile na Hanspaulce, potom jsem šil ve squattu na Bořislavce a nakonec zakotvil v dílně nedaleko bydliště. Zde jsem již patnáctým rokem bez dvou let, kdy jsem ve velkém šil historickou obuv a potřebovali jsme větší výrobní prostory.

V současnosti se ale stahují mračna nad nájmem mé malebné ševcoviny se zahrádkou a začínám se poohlížet ještě po dalším prostoru. Na stáří se uchýlím se svými fidlátky do divočiny Šluknovského výběžku.

Slovníček zapomenutých ševcovských pojmů

  • rajtštýfle - jezdecké holinky
  • fidlovačka - nástroj k hlazení kůže
  • valchprét (také valcha) - pomůcka k tvarování nártového dílce
  • verpánek (z něm. werkbank) - ševcovský stolek, ale také typická třínohá stolička
  • potěh - řemen k přidržení obuvi na stehně při spodkařině
  • cvikačky - kleště k přetahování svršku
  • durchšlok - výsečník
  • štupr - nástroj k značení stehů nebo reliéfu na vokolku
  • vokolek (také rám, kédr nebo rantl) - profilovaný okraj obuvi
  • knejp - víceúčelový obuvnický nůž
  • flok - dřevěný kolíček

Pamatujete si ještě na své první boty? Jaké byly?
Vypadaly příšerně. Byly to rádoby gotické špičaté škorně ušité z plátěných kalhot, podešev byla z lina ozdobena měděnými pásky. Z dnešního pohledu úplná tragédie, ale nevycházím z údivu, když se setkávám s nadšením i nad mou ranou prací. Můj pohled je už přetvořen roky práce a erudice a za umění považuji dokonale zvládnuté řemeslo.

Měnil se postupně druh obuvi, která jste dělal? Odvíjelo se to třeba od poptávky?
Od začátku jsem šil obuv k dotvoření historizujícího kostýmu. Tento druh obuvi nebyl k sehnání. Nejprve pro sebe, pro kluky z party, pro širší okruh podobných nadšenců. Rozneslo se, že Hrubeš šije lacino něco jako boty na šerm a od té doby jsem už nikdy neměl o zakázky nouzi. U nás je historický šerm masový koníček a od dob, kdy jsme začínali, se posunul kvalitativně o notný kus dopředu.

Začal jsem pronikat do konstrukcí obuvi, jejich vzhledu, střihu a technologických principů. Středověké obutí, jaké jsem vyráběl, se ukázalo jako velmi dobrá škola. Poté jsem se pouštěl do čím dál složitějších modelů, obsáhl jsem období od antiky po baroko. To už jsem měl zakázek tolik, že jsem začal spolupracovat s dalšími kožedělci a hledal učedníka.

A sehnal jste ho?
Nakonec jsem našel dostatečně vytrvalého, učenlivého a extrémně pracovitého tovaryše Lucase, fandu do vikingů a podnikání. Výroba se zvětšovala, s ní i počet zakázek, původní dílna nestačila, a tak jsme se přemístili do větších prostor na Letné. Tam jsme byli ve čtyřech, optimalizovali výrobu, rozdělili činnosti a vybavili dílnu dalšími stroji a materiálem.

Jste tam dodnes?
Po čase se mi tento způsob podnikání začal zajídat. Přestávala to být tvořivá umělecká práce, cítil jsem, že stagnuji. Firma sice šlapala, ale já se tam netěšil. Navíc jsem v té době začal pořádat první kurzy šití obuvi a bylo technicky obtížné s tím skloubit provoz dílny. Úspěšné podnikání svazovalo ducha, touha po osobním zdokonalování byla silnější a já Letnou s výrobou historické obuvi přenechal Lucasovi.

A co vy? 
Vrátil jsem se na Hanspaulku, kde jsem si potřeboval odpočinout od lidí a šít si podle svého. Propracoval jsem se k moderním botám pro běžné užití a vyšší ševcovině - formálním polobotkám, lodičkám a kozačkám, prostě k čistě zakázkové obuvi.

Na čem záleží při výběru kůží? 
Kůže - to je základ dobré boty. Pochopit její vlastnosti, dokázat správně vybrat jadrné tele nebo jalovici a umět v ní číst je alchymie, která se nedá vysvětlit a zatabulkovat. Každá koželužna vyrábí svůj program, proces činění je velmi náročný a receptury jsou tajné. Stejně jako truhlář se dřevem nebo sochař s kamenem se i švec řídí především intuicí při výběru usně na dané dílo.  Takže nejdůleřitější je kůže, až pak konstrukce, tvar, design, barvy. Fajfky, pruhy, kočky v letu, hvězdy v kolečku jsou až na posledním místě.

Jak se díváte na všechny ty e-shopy s „nejlepšími“ botami. Na co by měl zákazník při jejich výběru pamatovat?
Sám nemám odvahu o svých botách tvrdit, že jsou nejlepší. Je neustále co pilovat, aby mohly být lepší. Vyrábím je tak, jak cítím a jak nejlépe umím, to stačí a funguje.

Co se týče obuvi v obchodních řetězcích oštemplovaných značkou nadnárodní firmy, poradil bych, abyste si je prohlédli zblízka a cenu porovnali s teniskami ve vietnamské tržnici. Kvalitativně jsou na tom stejně, cenově výrazně jinak.

Stejně jako ta neznačková byla ta značková obuv vyrobena v Asii z darebných materiálů mizerně placeným svrškařem. Design a duševní vlastnictví průmyslového vzoru je dnes pochybná záležitost, která absolutně neodpovídá rozdílu v kvalitě a ceně. Věřte, že o tom něco vím a doporučuji podívat se například na záslužný projekt „Příběh bot“.

Co všechno vyrábíte? Jak dlouho trvá, než vyrobíte jedny boty, třeba klasické mokasíny nebo lodičky?
Ovládnout obuvnické řemeslo je podmíněné velmi dlouhou praxí, zkušenostmi a také nářadím, mašinami a materiálem, co už se vám do pokoje nevejdou. Klasická společenská obuv nebo dámská lodička je dílo, které tady v Čechách zvládne hrstka borců, odhadem deset až  dvanáct.  

Proč? Je to precizní, vysoce odborná práce, kterou člověk musí neustále pilovat. Pokud jde o délku výroby jednoho páru obuvi na zakázku, tak ta trvá deset až čtyřicet hodin podle typu.

Vím, že vedete i workshopy, kde si lidé mohou ušít vlastní boty. Jak to probíhá?
Nejobtížnější je se ke mně na kurz dostat. Vždy, když vypíši termíny na rok dopředu, jsou během půl dne obsazené. Pořádám kurzy dvakrát měsíčně, jsou koncipované na dva velmi intenzivní dny pro dva frekventanty, kteří si pod mým vedením odnesou vlastnoručně vyrobený pár.

Uživí vás v dnešní době tato práce? Děláte i něco jiného?
Stačil by jen výsek z oboru, kterým bych se uživil. Ať by to bylo pořádáním kurzů, nebo výrobou lodiček pro módní butik, opravami obuvi nebo pronájmem kopyt, poradenstvím a sestavováním kitů k výrobě obuvi pro veřejnost. Mám dost široký záběr a snažím se osvojit si výrobu nejrůznějších typů obuvi. Miluji pestrý život, stereotyp mě ubíjí. Škoda, že v dílně tak rychle letí čas.

Máte děti. Chcete si z nich vychovat své následníky?
Mám se svou zlatou manželkou dva syny. Aby mi mladší udělal radost, tvrdí, že bude taky ševcem. Jestli budou chtít v řemesle pokračovat, nechám na nich, ale už teď si uvědomují, že je to tvrdá práce, že ostatní děti své tatínky vidí doma dřív, když přijdou z práce a že večer nesedí u počítače, aby plnili další část svého zaměstnání. Ale nebojím se, že bych neměl komu svojí zástěru předat, zájemců je dost.

Můžete prozradit váš roční obrat?
Řekněme, že poslední roky se pohybuji tak do půl milionu.

Jaké máte plány do budoucna?
Určitě chci dál šít tak, aby mi zůstalo co nejvíc svobody. O budoucnost se moc nestarám.

Autor: pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Komu se vyplatí pracovat na dohodu a jak se to může dotknout penze

Práce na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti je oblíbená nejen mezi studenty nebo penzisty, ale je...

Kvíz: Velké opáčko z finanční gramotnosti je tady. Troufnete si?

Finanční záležitosti řešíme prakticky každý den, měli bychom tedy znát alespoň základní pojmy. Otestujte se, jak jste...

I přes mnohé překážky se nakonec k vysněné práci dostala. A má úspěch

Od mládí tíhla k umění, doba byla ale taková, že vystudovala ekonomku, podle rodičů byla pro život jistější. Pak se...

K uzavření stavebního spoření je nejvhodnější čas. Zmapovali jsme nabídku

Pokud již stavební spoření máte a platby posíláte jednou ročně, nezapomeňte peníze poslat v termínu. Pro ty, kteří se...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Výnosy padají, žebříček nejlepších spořicích účtů se značně proměnil

Češi jsou konzervativní, část svých úspor neváhají držet na spořicích účtech, i když kvůli koronavirové krizi na nich...

Den se zaměstnanci pohřební služby: poslední rozloučení má dnes jiná pravidla

Premium MF DNES rozptyluje mýty o pohřebnictví v době koronaviru. Pohřeb do země možný je, i když se úplně nedoporučuje. O čem...

Jak vydržet v ledové vodě? Finta je jednoduchá, popisují otužilci

Premium Klepat se zimou tak, že si nedokážete zavázat ani tkaničky u bot, a přitom se tomu smát? I to dokáže koupání v ledové...

Miliardář Dědek o Pardubicích, krizi, (ne)fungování extraligy i Jágrovi

Premium Jeho jmění se odhaduje na čtyři miliardy korun, podle magazínu Forbes je 54. nejbohatší Čech. Na přelomu roku se Petr...

  • Další z rubriky

Mnoho firem je v krizi. Jiným ale doba tak trochu nahrála

Těžký propad, nebo raketový růst – takový je letos vývoj u mnoha firem. Podle toho, jestli jsou z oborů zasažených...

Home office přináší zákonné nároky i problémy, říká advokát

Práce na home office se kvůli koronavirové krizi stává pro řadu firem standardem. Mnoho zaměstnavatelů však tápe, jak...

I přes mnohé překážky se nakonec k vysněné práci dostala. A má úspěch

Od mládí tíhla k umění, doba byla ale taková, že vystudovala ekonomku, podle rodičů byla pro život jistější. Pak se...

Co vařit na home office? Inspirujte se ve školní jídelně

Je to úkol hodný chytré horákyně. Jak sestavit jídelníček pro celou rodinu, aby nebylo na talíři příliš masa, málo...

Jsem znechucená, říká Eva Burešová, kterou vyfotili s Forejtem z MasterChefa

Eva Burešová (27) a Přemek Forejt (33) byli společně vyfoceni, jak vycházejí z domu, kde herečka bydlí. Hvězda seriálu...

Ordinace v růžové zahradě za půl roku skončí, co seriál nahradí?

Po více než patnácti letech od okamžiku, kdy padla první klapka, začal tvůrčí tým seriálu Ordinace v růžové zahradě 2...

Příběh Denisy: Manžel mě ignoruje, mám dva milence

S manželem jsme svoji osm let, máme dvě děti. S tím mladším jsem teď doma. Muž je věčně v práci a na nás nemá čas....

Tahák: 20 klávesových zkratek, o nichž jste možná neměli ani potuchy

Uživatelé Windows jistě znají notoricky známé klávesové zkratky jako Alt + F4, Alt + Tab, Windows + E, Windows + C,...

Kapitán je na tahu, bude šach mat, oznámil po líbánkách Pavel své ženě

Psycholožka, terapeut a genetička vybrali na základě testů i DNA mezi více než patnácti sty přihlášenými jednotlivci...