Jak vás vůbec napadlo vyrábět oříškové máslo? A proč?
Hodně sportuji a běhal jsem překážkové závody. To je docela náročné, závod trvá čtyři hodiny, běžíte třicet kilometrů, překonáváte přes třicet překážek a potřebujete kvalitní zdroj dlouhodobé energie. Přemýšlel jsem nad vhodnou svačinou a zkusil jsem namixovat ořechy, přidal jsem do nich trochu tmavé čokolády a kokosový olej a vyrobil první máslo.
Není to vůbec špatné, ale jako máslo to ani nevypadá ani nechutná.
Ořechy při zpracování pustí olej a takzvaně zmáselnatí, proto se tomu říká ořechové máslo. Ale klidně tomu říkejte pomazánka, kterou můžete natřít na pečivo, ty slané přidat do omáček či salátů. Už první pokus mě nadchl. Ono to totiž bylo moc dobré. A produkt zachutnal i kamarádům, kterým jsem ho dal vyzkoušet. Začali se ozývat, že je to bezva věc a že by si máslo rádi kupovali.
Tím bylo rozhodnuto o podnikání?
To ještě ne. Já jsem měl požádáno o pracovní vízum na Nový Zéland, v té době už byla víza vyřízena a já stál před velkým rozhodnutím, jestli odjet anebo jestli se začít doma věnovat tomuto možná potencionálnímu podnikání. Nakonec jsem si řekl, že každá pracovní zkušenost se hodí a odcestoval jsem.
Na Novém Zélandě jste pracoval v továrně na arašídové máslo, to asi nebyla náhoda?
A věříte, že byla? Ze začátku jsem v ovocném sadu česal jablka a v té továrně jsem byl jen na exkurzi. Moc se mi tam líbilo a začal jsem se pídit, jestli by nebyla brigáda možná právě tam. A vyšlo to.
Jak vás ta brigáda ovlivnila?
Do té doby jsem neměl žádné zkušenosti s potravinářskou výrobou, v podobném provozu jsem byl poprvé. Viděl jsem, jak se dají vyrobit desetitisíce sklenic denně za udržení top kvality a byl jsem z toho úplně unešený. Přiznám se, že jsem začal snít o vlastní továrně. Hned po návratu domů jsem se vrhl do podnikání, samozřejmě realita je pak trochu jiná, i když v některých věcech jsem měl štěstí. Podařilo se mi najít volný prostor, kde původně bylo řeznictví, takže na hygieně stačilo jen ohlásit změnu užívání a nebylo nutné podstupovat celé kolečko schvalování potravinářského provozu.
Radomír Novák (32 let)
|
Ušetřil jste díky tomu?
Něco určitě. Jenže prostory sice byly schválené na potravinářský provoz, ale přebírali jsme je nezařízené, holé. Bylo nutné nakoupit veškeré vybavení a přístroje na výrobu, skladové regály. Musíte mít oddělený sklad surovin a sklad obalů. Potřebujete místnost, kde se manipuluje se surovinami, sociální zařízení. Levné to nebylo, počáteční investice byla okolo půl milionu. Něco jsem měl našetřeno, něco jsem si půjčil od rodiny. Ale říkal jsem si, že to musím zkusit, že člověk lituje jen věcí, které neudělá. A i kdyby to nevyšlo, můžu se z toho poučit a zkušenosti jsou, myslím si, nedocenitelné.
Kdy jste spustili provoz a kdy jste prodali první máslo?
Souhlas hygieny jsme měli loni v květnu, pak jsme zapojovali přístroje, pro nás tak důležitý kamenný mlýn máme od září. První výrobky jsem prodali 3. června, to byla naše první velká akce, gastrofestival v Praze. Ono totiž nestačí másla vyrobit, vyvěsit nabídku na internetu, spustit e-shop a čekat, že se objednávky pohrnou. To je naivní představa a takhle to nefunguje. Výrobek si zákazníci musí ochutnat a k tomu jsou právě nejrůznější festivaly ideální volbou. Navíc je to vynikající příležitost jak získat zpětnou vazbu, jak si ověřit co funguje, co nefunguje a případně se tomu přizpůsobit. Napečeme palačinky, ty pak plníme našimi másly, zákazníci ochutnají. A když nekoupí máslo hned, o pár dnů později třeba nakoupí v e-shopu.
A proč Trinutka?
Název Trinutka odkazuje na tři hlavní složky, které jsou obsažené v každé sklenici. A to je fiber-fat-protein neboli vláknina z ořechů a arašídů, zdravý rostlinný tuk z ořechů a arašídů. A protein, čili bílkoviny. Nutka je z anglického názvu nut – ořech. Do sklenic nepřidáváme žádné konzervanty, barviva ani umělá sladidla. Některá másla dochucujeme malým množstvím kvalitní belgické čokolády, nebo datlemi. Dbáme na to, aby veškeré produkty obsahovaly hlavně tyto tři složky. Protože čím méně je ve sklenici cukru, tím více se do ní vleze toho dobrého.
Kde nakupujete suroviny?
Bereme argentinské arašídy, lískové ořechy jsou z Gruzie, to je lískooříšková velmoc, a mandle pocházejí z Kalifornie. V naší sklenici je v podstatě celý svět. My bychom samozřejmě rádi brali od lokálních dodavatelů, jenomže takové produkce tady nejsou.
Už se vám vrátila prvotní investice?
To ještě ne a zatím nás podnikání ani neuživí. Ale na provoz nedoplácíme. V tom mám taky štěstí, pomáhá rodina, přítelkyně, kamarádi a nečekají výplatu. Práci na akcích ovšem platíme, a myslím, že dobře, ono se to nezdá, ale to je docela dřina.
Plánujete nějaké rozšíření sortimentu?
Určitě. Naše máslo je kvalitní chutný produkt, ale na výlet do batohu si asi nevezmete těžkou sklenici. Takže bychom chtěli vyrábět třeba kuličky nebo tyčinky. Zdravé tyčinky podle mě mají obrovský potenciál a je to jedna z variant, kudy bychom se do budoucna také mohli ubírat.
Nebylo by vám lépe, kdybyste projektoval přehrady?
Když začnete podnikat a tvořit vlastní projekt, na začátku je obrovská euforie, že všechno bude tak, jak si to sami zařídíte. Ale ono to není jen o tom dělat, co vás baví, vy musíte taky vydělávat peníze. A to je určitě náročnější než pohoda zaměstnání, kam chodíte a výplata vám přistane. Momentálně pracuji od nevidím do nevidím, bez dovolených. Ale věřím, že časem se to dá zorganizovat tak, aby některé kompetence přešly i na jiné lidi. Jenže tomu musí odpovídat obraty a prodeje, které zatím nejsou.
Vyhrál jste krajské kolo Rozjezdů, co to pro vás znamená?
Byla to úžasná zkušenost, protože de facto vy jenom vyplníte přihlášku a dostanete se na seminář, kde přednášejí zkušení lidé, podnikatelé, a to je velmi inspirativní. Vyzkoušíte si prezentaci před ostatníma, před porotou, kde obhajujete svůj podnikatelský záměr. No a koho by nepotěšila výhra?
Kde vidíte sebe a Trinutku za pět nebo za deset let?
Za pět let bychom rádi měli stálý tým zaměstnanců, zaběhlý každodenní provoz a abychom se přesunuli z manufaktury, z ruční práce do provozu s větší kapacitou. A za deset let? To bych se rád viděl v nové vlastní výrobní hale a dodával nejenom do České republiky, ale i do okolních států.
