Je vůbec možné testy při výběrovém řízení o zaměstnání skutečně obelhat?
Je-li test zadáván a vykládán neodborníkem, můžete se tvářit jako kdokoli. Ale je to dvousečná zbraň. Lepší je jít sám za sebe podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Určité typy testů totiž obsahují kombinaci otázek, kde se zjistí takzvané lžiskóre. Počítá se s tím, že na některé otázky odpovíte zkresleně kvůli trémě nebo rozčilení. Pokud však odpovíte ve více případech zkresleně nebo nepravdivě, ta kombinace otázek vás odhalí. Budete za člověka, který má tendenci si upravovat pravdu, a jako s takovým se nikdo s vámi dál bavit nebude.
Ale většina lidí má snahu ukázat se v lepším světle.
Jenže někdy to, co je pro nás takzvané lepší světlo, může pro onu pozici být často světlem horším. Například chci ukázat, že jsem dravý obchodník, nepustí-li mě dveřmi, dostanu se oknem. Tak se trochu poupravím - a vida - firma požaduje někoho, kdo tak dravý není. Prostě jsem to s tím tahem na branku přehnala.
Nesouvisí to někdy s tím, že testy neděláme vždy v pohodě? Musíme se uvolňovat ze zaměstnání, sledujeme hodinky, chceme být rychle hotovi.
Ideální by bylo, kdybychom mohli na testy v den a hodinu, která nám vyhovuje - nestresovaní, neunavení. Ale to málokdy vyjde. Uchazeči jsou často tlačeni do určitého dne podle potřeb firmy, která testy organizuje.
Existují dobré a špatné odpovědi?
V IQ testech, v testech logického uvažování ano, ale ne v psychologických testech. I když máte pravdu - existují špatné odpovědi - ty, ve kterých se stylizujete do role někoho jiného. Dobrá odpověď je ta, kdy mluvíte za sebe.
Mám v ruce výsledky řady testů, které o mně vypovídají příznivě, a stejně firma přijala někoho jiného.
Pak tam byl někdo, kdo více odpovídal představám firmy. Nezbývá než se účastnit jiného výběrového řízení a snažit se znovu o úspěch. Výsledky neprezentujte jinému budoucímu zaměstnavateli s tím, že musíte být jednoznačně takový nebo makový. Málokdo bere v potaz testy z neznámého zdroje.
Je-li test zadáván a vykládán neodborníkem, můžete se tvářit jako kdokoli. Ale je to dvousečná zbraň. Lepší je jít sám za sebe podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Určité typy testů totiž obsahují kombinaci otázek, kde se zjistí takzvané lžiskóre. Počítá se s tím, že na některé otázky odpovíte zkresleně kvůli trémě nebo rozčilení. Pokud však odpovíte ve více případech zkresleně nebo nepravdivě, ta kombinace otázek vás odhalí. Budete za člověka, který má tendenci si upravovat pravdu, a jako s takovým se nikdo s vámi dál bavit nebude.
Ale většina lidí má snahu ukázat se v lepším světle.
Jenže někdy to, co je pro nás takzvané lepší světlo, může pro onu pozici být často světlem horším. Například chci ukázat, že jsem dravý obchodník, nepustí-li mě dveřmi, dostanu se oknem. Tak se trochu poupravím - a vida - firma požaduje někoho, kdo tak dravý není. Prostě jsem to s tím tahem na branku přehnala.
Nesouvisí to někdy s tím, že testy neděláme vždy v pohodě? Musíme se uvolňovat ze zaměstnání, sledujeme hodinky, chceme být rychle hotovi.
Ideální by bylo, kdybychom mohli na testy v den a hodinu, která nám vyhovuje - nestresovaní, neunavení. Ale to málokdy vyjde. Uchazeči jsou často tlačeni do určitého dne podle potřeb firmy, která testy organizuje.
Existují dobré a špatné odpovědi?
V IQ testech, v testech logického uvažování ano, ale ne v psychologických testech. I když máte pravdu - existují špatné odpovědi - ty, ve kterých se stylizujete do role někoho jiného. Dobrá odpověď je ta, kdy mluvíte za sebe.
Mám v ruce výsledky řady testů, které o mně vypovídají příznivě, a stejně firma přijala někoho jiného.
Pak tam byl někdo, kdo více odpovídal představám firmy. Nezbývá než se účastnit jiného výběrového řízení a snažit se znovu o úspěch. Výsledky neprezentujte jinému budoucímu zaměstnavateli s tím, že musíte být jednoznačně takový nebo makový. Málokdo bere v potaz testy z neznámého zdroje.
