Přes tři sta tisíc odběratelů, to je velká sledovanost. Kdo se na vás dívá?
Češi a Slováci. Ve statistikách si můžu najít i to, kolik jim je let a odkud jsou. Nejvíc fanoušků mám ve věku 18 až 24 let, druhá nejsilnější skupina je 13 až 17. Pražáci a ze 70 procent holky.
Barbora Votíková (21)
|
Budoucí fotbalistky?
Ano! Podle reakcí ze zpráv, nebo když někoho potkám na ulici, jde většinou o sportovní typy s keckami a pytlíčkem na zádech. Dáme se do řeči a dostaneme se k tomu, že hrajou fotbal nebo basketbal a líbí se jim, co dělám. Jsem ráda, že jsem pro ně idolem nejen kvůli YouTube, ale i ve sportu.
Jak často se stává, že vás někdo pozná na ulici a hlásí se k vám?
Běžně. Nechápu, kde jsem tak vysokou sledovanost vzala. Zažívám jakousi vlnu zájmu, všechno se mi hodně zvedlo. Otáčí se za mnou pořád víc a víc lidí a všímám si toho, že na mě leckdo na veřejnosti kouká. Ale s pozorností se dalo počítat a nevnímám ji nijak nepříjemně. Oslovují mě s respektem a v pohodě. Ne vždy to tak ale je. Znám youtubery, kteří jdou po ulici a děcka na ně začnou hulákat přes půl města nebo je sledujou v obchoďáku.
Táhne se za nimi banda puberťáků?
Nemají k nim žádný respekt, berou je jako svoje kamarády, někoho známého. Často jsme to mezi sebou v naší komunitě řešili, proč… ale mně tohle nedělají. Protože se mě bojí. (smích)
Sleduju vás taky na Instagramu. Aktuálně máte 104 tisíc followerů.
Já nevím, nevím, kde se všichni vzali. Sama sleduji spoustu zahraničních fotbalových hráček.
Kdo má třeba hezký Instagram?
Ada Hegerberg, která kope za Olympique Lyon. Pochází z Norska a je to blonďatá princezna, minulý rok se stala celosvětovou hráčkou roku. Jedna z nejlepších fotbalistek světa.
Příští CITY LIFEV příštím čísle magazínu City Life, který vychází 31. srpna, najdete článek o historii budovy VŠCHT v pražských Dejvicích a také inspirativní rozhovory a témata nejen o Praze. |
Jak dlouho natáčíte videa?
Od 14, tehdy jsem si založila první kanál. Byla jsem třídní šáša a vždycky mě bralo herectví a chtěla jsem si zkusit divadlo nebo film, což se mi ale u nás na malém městě nepodařilo. Pak jsem objevila YouTube a zjistila, co všechno se dá natočit a kolik lidí se na taková videa dívá. Desetitisíce.
Jednou si mě všimla populární česká facebooková stránka, kterou sledovalo přes milion fanoušků, a začala sdílet moje videa. Přes noc mi naskočilo deset tisíc fanoušků a pak dalších deset. S tímhle záměrem jsem to ale už rozjížděla, chtěla jsem bavit co nejširší publikum. Všechno si dělám sama, od scénáře po střih. Jen když potřebuji nějaké další herce, domlouvám se s jinými youtubery.
Takže nemáte žádného marketingového manažera nebo velký tým?
Vůbec. Mám jen jednoho kamaráda, nechci říkat slovo manažer, takže zůstaňme u kamaráda, který v tom umí chodit a spolupracuje i s dalšími youtubery. Propojuje internetové influencery s firmami. Ví, jak to chodí, a stará se o pět youtuberů. Probíráme třeba komerční kampaně se zástupci firem, hledáme řešení pro obě strany a řešíme věci typu: „Když na tenhle produkt uděláme takovou a takovou scénku, tak by to mohlo fungovat.“
Jak se taková spolupráce přiznává ve videích?
YouTube má přímo v nastavení okénko, které se zaškrtne, před každým videem pak naskočí větička, že obsahuje placenou propagaci.
Jak na reklamu mladí lidé reagují? Vadí jim?
Když něco propaguji, všimnou si, ale nijak zvlášť je nedráždí. Někdo si rýpne spíše z legrace: „Báááro, ty nemáš na rohlíky?? Haha.“ Člověk musí rozpoznat, co se může propagovat a co už ne. Kdybych teď začala propagovat vysavače, tak to asi neklapne. Ale když jde o věci, které mně osobně sedí, tak s tím nemají problém. Jedna úspěšná česká youtuberka točí beauty a lifestyle, vymóděná slečinka. Ve slavném videu ukazovala, co si za uplynulý měsíc koupila, a vytáhla z tašky mazací sýr. To byla taková kauza.
V čem je podle vás chemie úspěšnosti?
Já třeba tvořím věci, které se líbí mně, a zaměřuji se na témata, se kterými se můžete ztotožnit (například vtipné příběhy ze školy a práce nebo o rodičích, pozn. red.). A fanoušci si řeknou: „Hej, to jsem úplně já!“ a rádi pak takové video sdílejí.
Hrajete menší roli ve filmu Pepa, nebyl by vhodný čas přemýšlet, zda se přeci jen nestát ještě herečkou?
Film je podle mě závislý na hodně faktorech. YouTube si můžu dělat podle svého, a to se mi líbí. Mám čas skloubit ho s fotbalem. Nemůžu kvůli natáčení na měsíc vypadnout z fotbalového režimu. Možná jednou. Herectví je náročné povolání, ale na hercích se mi líbí, že jsou takoví bohémové.
Nejste taky trochu bohém?
Jsem, ale s disciplínou! Můžu být půl dne bohém a pak zase profi fotbalistka.
Youtuberka je vlastně jen půlka Báry, tu druhou tvoří úspěšná fotbalová brankářka. S fotbalem jste začínala v osmi letech v klubu mezi kluky. Dokdy se dá hrát společně?
Do patnácti. Pak už společné hraní není fyzicky možné. Kluci jsou silnější a rychlejší a holka se jim nemůže rovnat. Když hrajeme ve Slavii přátelák s klukama, jsme jako dospělé ženy schopny uhrát vyrovnaný zápas třeba s věkovou kategorií patnáct let.
Vy nemáte srovnání mužského a ženského fotbalu moc ráda. Proč?
Přijde mi to stejné, jako když se porovnávají muži a ženy obecně. Když se o takových rozdílech mluví stále dokola, propast mezi námi se prohlubuje. Diváci nejsou na ženský fotbal zvyklí. Přijde jim, že ženská hra musí být velká nuda, že takový fotbal bude jiný. No jasně, je jiný, hrajou ho ženský. Nenakopnou míč přes celé hřiště, ale jde zase o jinak hezkou hru. Na naše normální zápasy přijde jen pár stovek lidí, rekord padl při Lize mistrů při utkání s Barcelonou, přišlo čtyři a půl tisíce fanoušků.
NepřehlédněteČtěte články o dalších zajímavých povolání. Ošetřovatelkou v zoo: jaké je to mít práci snů mezi lemury a gibony  |
Je takový nepoměr vidět třeba i na platech hráčů a hráček?
Záleží i na úspěších a sledovanosti, což zajímá sponzory. Od doby, co jsem přišla do Slavie, se ale situace hodně zlepšila. Za ty čtyři roky vnímám veliký progres i ve finančních podmínkách pro hráčky. Dnes můžu říct, že bych se mohla fotbalem živit a nedělat k němu nic jiného. Dřív to ale neplatilo. V Česku navíc mají stejné podmínky jen ženy v klubech Slavie a Sparty, což jsou jediné týmy, které ženám nabízejí profesionální smlouvu.
Takže když chce být žena v Česku profesionální fotbalistkou, může být buď sparťanka, nebo slávistka? Jak potom vypadají přestupy?
Mezi oběma týmy je velká rivalita. A je těžké přestoupit z jednoho do druhého a všichni se známe. Kdo jde ze Slavie do Sparty, znepřátelí si celý tým. Ale bez zdravého soupeření by to určitě nešlo.
Jaká je perspektiva kariéry pro profesionální hráčku? Jak dlouho se dá aktivně dělat fotbal?
Znám spoustu fotbalistek nad třicet s kvalitními výkony. Těžko říct. Ale vzhledem k tomu, že si z platu fotbalistky moc nenašetříte, tak stejně všichni ještě mají druhou práci. U sportovců ale jinak bohužel často platí, že vnímají jen teď a tady a nedívají se, co bude potom.
Jak vypadá vaše běžná denní rutina?
Pořád se něco děje, ale nemusím se do ničeho nutit. Natáčení i hraní mě hodně baví. Trénink je na programu vždycky. Trénuje celý tým dohromady a někdy máme ještě cvičení s trenérem gólmanů.
Nejste pak celá omlácená? Na internetu lze dohledat, jak takový trénink vypadá, a přijde mi, že jde hlavně o to z velké výšky spadnout s míčem na zem.
Na omlácení si zvyknete, to je to nejmenší. Mám ale teď namožený vaz a to už musím být opatrná, aby se mi něco nestalo.
Od sedmnácti let hrajete za Slavii a žijete v Praze, ale pocházíte z Plas u Plzně, kde jste hrála za Viktorku. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Odstěhovat se do Prahy byl velký zlom. Být bez rodičů, dojíždět do školy. Nepřišlo mi to nijak divné, měla jsem kolem sebe spoustu holek v týmu, které byly ve stejné situaci. Zvláštní pocit nastal, až když jsem se vrátila k nám domů mezi spolužáky. Měla jsem pocit, že zažívám život, který neznají, starala jsem se sama o sebe a chtěla probírat úplně jiné věci.
Není to brzy?
Mně spíš přijde zvláštní, když někdo ještě v pětadvaceti bydlí u rodičů.
Pečuje Slavia nějak speciálně o takto mladé hráčky?
Dohlédli na to, abychom dokončily střední školu. Z Plzně jsme přestupovaly ještě s jednou spoluhráčkou, od začátku jsme bydlely společně, takže úplně sama jsem nebyla.
A co rodiče, nebylo jim smutno?
Slzy ukáply a pořád kapou. Máma mi doteď říká, jak těžké to je, když se loučíme. Po čtyřech letech. Teď navíc plánuji tak trochu fotbalový útěk do zahraničí. Velký.
Nabídka na prestižní přestup do francouzského Lyonu tu byla před dvěma lety a tu jste odmítla. Teď už nastal správný čas?
Tehdy jsem o nějakém přestupu nepřemýšlela. Nás gólmanů se ujal skvělý trenér a hodně jsem se posouvala dál, fotbalově jsem udělala velký skok dopředu. Dnes už mám pocit, že mám na to hrát i jinde. Chtěla bych si hraní v zahraničí vyzkoušet, zachytat si v prestižní lize a posunout se dál. Mít víc modřin.
Kamarádi, které mám kolem YouTube, mi říkají: Teď?!? Když to máme tak pěkné rozjeté! Já ale cítím, že nastal správný čas. Jsem mladá, zdravá a mám formu. Na co čekat? S YouTube můžu hodně vymyslet - a to odkudkoli. Nebojím se, že by se ze mě nakonec stala jen fotbalistka.
