Na podmračenou ulici cedí déšť, ale v pletárně textilního závodu Pleas je příjemné teplo. Na 150 pletacích strojů se tu neúnavně točí a spřádá ze stovek přízí úplet. Na spodky, trenýrky, nátělníky, košilky… zkrátka oblečení, které nosíme jako druhou kůži.
„Ze sedmdesáti procent je to bavlna na dámské, pánské a dětské spodní prádlo a noční prádlo, to je náš hlavní program,“ říká finanční ředitel a jednatel Petr Nobst.
Denně textilka v Havlíčkově Brodě vyprodukuje pět tun úpletu. Je to těžko představitelné? Jde to převést i na délkové míry. „Za den zvládneme uplést 20 kilometrů úpletu, za týden rovnou stovku,“ vypočítává Nobst. Pro srovnání – na začátku šedesátých let, kdy začala fungovat zbrusu nová přádelna, to bylo 32 tun ročně.
Před sedmadvaceti lety textilku převzala firma Schiesser Holding se sídlem ve Švýcarsku, která vytvořila z havlíčkobrodského provozu výrobnu pro celý koncern. „Náš hlavní vstup je nakupování příze a potom tady pleteme, barvíme, stříháme, šijeme, balíme, a dokonce i prodáváme,“ říká ředitel Nobst.
Začátek ochranné známky
Ale k počátkům značky Pleas musíme jít ještě hlouběji do československé historie, kdy se v roce 1939 v tehdejším Německém Brodě spojily dvě továrny – barvírna rodiny Mahlerových a pletařská firma Jana Veselého. Vznikla tak nová společnost Pleas, a. s., továrna na pletené zboží a pletací stroje.
Pleas Havlíčkův Brod
|
O rok později je značka Pleas zaregistrována jako ochranná známka. I když byla ve čtyřicátých letech po znárodnění cedule stržena a podnik pojmenovali jako Pletařské závody Karla Havlíčka Borovského, národní podnik, na konci 60. let se textilka ke své značce zase vrátila a je jí věrná dodnes.
Aby ne – přináší jí úspěchy. V sedmdesátých letech byla v Československu jedním z největších textilních koncernů. A šilo se a šilo – od spodního prádla přes plavky, župany, sukně až po kostýmky a bundy. Možná se ještě leckteré „Husákovo dítě“ rozpomene na domácí úbor své maminky či zástěrku ve školce, na které defilovaly obrovské bílé a modré květy na hnědém podkladu nebo drobné žluté kvítky se zeleným či oranžovým pozadím. Prádlo hýřilo barvami, dodneška jich má podnik vyvzorováno neuvěřitelných 1 600 odstínů.
Pleas, Schiesser i další značky
Z obrovské tlakové pračky v barvírně se táhne balík temně fialové barvy. Co z něj nastříhají – pánské trenýrky, nebo dívčí trička? Ať tak či tak, bude to výrobek, který půjde na české a slovenské pulty. Na západní trh tradiční značky Schiesser totiž míří spodní prádlo především tří základních barev – černé, bílé a nedávno se k nim přidala i oblíbená tělová barva, protože podle zákazníků „neruší barevně svrchní oblečení“.
„Na Západě se nosí více bílé, u nás tolik muži bílé spodní prádlo nevyhledávají, mají raději tmavší a vzorované,“ říká Božena Ranecká z PR oddělení.
Pětaosmdesát procent výrobků má označení Schiesser, zbytek vychází na Pleas, ale i jiné české značky. „Kromě Pleasu vyrábíme i pro další zákazníky – například oblečení firmy CityZen nebo neviditelné spodní prádlo Covert. Dodají nám technologii, návrhy, a pokud to dokážeme, rádi vyrobíme,“ říká ředitel.
Pyžamo z 18. století
O vkusu zákazníků vědí v Havlíčkově Brodě vše. Tak třeba zatímco střihů pánského spodního prádla mají tak do stovky, typů dámských kalhotek je šest set. „Pánové nechtějí přemýšlet, co si vezmou ten den na sebe. Ženy to vyžadují. Přitom některé střihy šijeme už čtyřicet let a téměř se nemění,“ prozrazuje ředitel Nobst. Pravidlo neměnícího se pánského vkusu potvrzuje také střih pyžam. „Pánská pyžama na knoflíky kupují starší muži neustále, třeba do nemocnice,“ říká Ranecká.
A v nabídce e-shopu je dokonce i model z 18. století. „Pánskou noční košili by měl mít každý muž ve svém šatníku. Pánové si musí uvědomit, že sukně mají občas něco do sebe. Ten, kdo to jednou vyzkouší, pochopí,“ říká s úsměvem finanční ředitel.
Ale i do tradic vstupují novinky a trendy. „Spodní prádlo se zjemňuje, aby bylo příjemné na tělo,“ prozrazuje Nobst.
Zdejší skladníci v těchto dnech expedují zboží do obchodů pro nadcházející podzim a zimu. „Naši obchodní zástupci současně jednají s našimi zákazníky nad katalogy s kolekcí jaro/léto 2023, které půjde na začátku října do výroby. Návrháři začínají pracovat na kolekci pro podzim/zimu 2023. My už teď víme, co se vám bude na podzim příštího roku líbit. Kdybychom to nevěděli, tak už tu dávno nejsme,“ míní finanční ředitel.
Pleas podle něj není značka pro mladé. Ale fabrika si na ně ráda počká. „Módní výstřelky nás míjejí. Pokud vystřelíte s něčím zajímavým a nenajdete si dlouhodobého zákazníka, tak není ten výrobek životaschopný. Naši zákazníci jsou zhruba od 40 let výše, stejně jako Schiesser si je hýčkáme celý další život,“ poznamenává Petr Nobst.
Z odpolední směny taxíkem domů
Ke kvalitním bavlněným výrobkům se nevracejí jen zákazníci, ale také zaměstnanci havlíčkobrodské textilky, která má navíc malou výrobnu ještě v nedaleké Polné. Stovky lidí z okolních vesnic se sjíždí do jedno-, dvoj- i třísměnných provozů.
„Máme i zkrácené úvazky. Vycházíme vstříc, jak to jen jde. Když jsou lidé šikovní, vůbec s tím nemáme problém,“ říká Božena Ranecká. Zaměstnance z odpoledních směn, kteří končí až po desáté hodině večerní, pak rozvážejí domů i smluvní taxíky.
„Občas se stane, že někdo odejde za lepším výdělkem, ale po několika měsících se zase vrátí. Máme tu natolik dobré vztahy, že u nás pracují celé rodiny,“ prozrazuje PR specialistka.
Před zimou fabriku tíží zejména obrovský nárůst výdajů za energie, které spolyká nutná klimatizace a barvírna. „Mám strach ze všeho, ale přesto klidně spím, protože stejně s tím nic neudělám,“ říká finanční ředitel, který loni platil čtyřicet milionů za energie. V letošním roce to bude neuvěřitelných sto milionů navíc.
Textilka z Vysočiny ale zatím v tempu nepolevuje. „Když si vydělíte třináct až čtrnáct milionů kusů ročně dvě stě dvaceti dny, tak dostanete množství hotových zabalených výrobků, které denně expedujeme. A já jsem rád, že to zvládneme a že to nikde nedrhne,“ říká Petr Nobst.
