Jejich volejbalové míče zná každý český tělocvikář. Dobře skáčou, a když hráč podává nebo smečuje, ani to tolik nebolí. Mají totiž nízkou rázovou sílu, a tak je odraz měkčí. V Gale na to mají certifikát přímo od mezinárodní volejbalové federace ve švýcarském Lausanne. Když míč splní přísná kritéria, jako například dokonalou kulatost, správnou hmotnost či odskok, mají v Prostějově na další čtyři roky vystaráno.
„V současné době se s našimi míči hraje první volejbalová liga v Česku a máme i homologaci pro nejvyšší světové soutěže,“ říká ředitel závodu a předseda představenstva Michal Preininger
Za to, že se daří udržet volejbalový míč z Moravy ve hře v nejvyšších soutěžích, vděčí podnik i striktním pravidlům. „Volejbalová federace zatím stále trvá na tom, že dává homologace jenom výrobcům,“ říká Preininger. Takže ve volejbale světové značky jako Adidas, Nike či jiné nadnárodní korporace, které míče samy nevyrábějí, nemají šanci. Zatím.
Míče se v Gale začaly vyrábět v roce 1951, kdy do komplexu znárodněných továren obuvníků, koželuhů, tkalců a brašnářů byla připojena i firma František Cetkovský a syn, kde šili sportovní a sedlářské zboží.
Do čeho buší boxeři?
První míče byly jiné, těžší. Jejich povrch byl z pravé hovězinové usně a výroba nebyla vůbec jednoduchá. Na jeden míč bylo potřeba 1 200 stehů, takže dělník vyrobil za směnu pouhé dva kusy. Tehdy měla Gala sedm závodů po celé zemi – například v Mikulově, Třebechovicích pod Orebem nebo Velkém Meziříčí. Šily se míče nejen volejbalové, ale také fotbalové či medicinální, dále brankářské rukavice i vybavení pro výletníky – batohy a dětské chlebníky.
„Dokonce jsme vyrobili i speciální krosny pro horolezeckou výpravu do Himálaje,“ vyzdvihuje manažer speciálních projektů Ivan Dostál, který je v podniku od počátku své pracovní kariéry.
Postupně se začaly hledat nové materiály, místo šití se začaly míče lepit. Klasickou useň nahrazovala čím dál častěji ta syntetická. Srnčí chlupy v brankářských rukavicích zastoupil molitan. Výroba sportovního vybavení se přizpůsobila trhu. Jeden výrobek se rozjel ve velkém, jiné byly proto utlumeny, a tak je tomu dodnes. I když trojbarevný míč zdobí vitríny po celé fabrice, z 350 současných zaměstnanců se míčům věnuje jen dvacet.
„Je to něco jako koníček. Neživí nás to, ale baví. Jsme česká značka a děláme vše pro to, abychom ji udrželi na trhu, kde stále častěji platí: malí budou menší a velcí budou větší. Ten boj je nerovný. Co získáme z míčů, zase vracíme do míčů a jejich marketingové podpory,“ říká ředitel.
Co teď tedy v Gale jede? Třeba boxovací pytle pro francouzský řetězec Decathlon. Na červených a černých pláštích tréninkových i profesionálních vaků sice nemůže být logo prostějovské firmy, ale co na tom, když podrží fabriku nad vodou.
„Jejich největší zakázka byla na 120 tisíc pytlů ročně. To je tak ohromné množství, že jsem si nejdřív myslel, že se aspoň o jednu nulu spletli,“ usmívá se Dostál. Nespletli. A tak si podnik vyrobil podle Dostálova vlastního návrhu linku na plnění boxovacích vaků. Dnes už mají dvě.
Odhadnete, do čeho vlastně boxeři buší? Jsou to polystyrenové kuličky? Vata? Je to prostší a ekologičtější. „Plníme je zbytky z textilního odpadu, který by jinak skončil na skládkách. Dva a půl tisíce tun ročně,“ chlubí se manažer.
Šičky z pohraničí
Podobně šťastnou ruku měli prostějovští i při rozjezdu výroby mateřských nosítek pro děti do dvou let pro rakouskou firmu Emei Baby. Ale největší byznys má Gala s německým koncernem Stihl.
„Jsme jejich dvorním dodavatelem nosných systémů pro zahradní techniku, šijeme například bederní závěsné pásy na aku baterii, křovinořez,“ vysvětluje Dostál. Pro britskou značku Scott Safety zase připravují nosiče na dýchací přístroje pro záchranáře. A dokázali by si z trhu ukousnout i větší krajíc, kdyby měli více šiček.
GALA PROSTĚJOV
|
„Obor není zlaté tele. Naše konkurence je z 95 procent jihovýchodní Asie. Nemůžeme si dovolit zaplatit lidi, jak bychom sami chtěli. Není to jednoduchá práce, je to těžké šití, bolí z toho ruce. Některé operace jsou natolik složité, že se do normy dostane šička až po čtyřech pěti měsících práce,“ říká ředitel podniku.
Když nepřišly posily ani z krachujícího OP Prostějov, obrátila se Gala jinam.
„V Rýmařově skončila kravatárna podniku Hedva a pro nás to byla příležitost. Kdekoliv zjistíme, že by byl potenciál zaměstnat šičky, tak se tam snažíme posunout. Nedostatek lidí Galu limituje,“ míní ředitel. Přes dvacet pracovnic pracuje pro Galu i v minidílně ve tři sta kilometrů vzdáleném Varnsdorfu.
„Končila tam šicí dílna, a tak jsme ji převzali. I když je to pro nás daleko a logisticky náročné, tak se tam držíme, protože dvacet lidí je pro nás hodně,“ říká Preininger.
Významná většina šiček jsou maminky s malými dětmi, plat sice nemají vysoký, zato pracují v jednosměnném provozu a podnik se s nimi dělí i o zisky. „Majitelé zaměstnancům vyplácejí třináctý a čtrnáctý plat – před letní dovolenou a před Vánoci,“ poznamenává předseda představenstva.
Gala dál vymýšlí a inovuje. Spolu s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně teď připravuje novou řadu volejbalových míčů. Ale nejbližší plány jsou prozaičtější.
„Situace je katastrofální, vedeme urputné boje s německým odběratelem o ceny. Snižuje se reálná mzda, přestože se snažíme dělat, co můžeme. Dodavatelé nám nabízejí elektřinu pětkrát dráž, než jsme dosud platili. Takže úkol zní: zvednout aspoň nominální mzdu a ustát to,“ říká ředitel Michal Preininger.
Míč, který obehrál kus světa
Sledovat, jak se z gumy, lepidla a umělé hmoty stane míč prvotřídní kvality, je zážitek. Vzdušnici obaluje v nekonečných otáčkách polyamidové vlákno, které ji navždy sevře do dokonale kulatého tvaru. Pak se ponoří do vodou ředitelného lepidla, odstředí a nechá proschnout.
Poté se dostává do pečlivých ženských rukou, které na něj nalepí deset vrchových dílků s finálním potiskem v jedinečném pořadí národních barev – červená, modrá, bílá. A pak přijde celá plejáda kontrol, jestli dobře skáče, zda neuchází nebo se jinak nehroutí. A jde se do světa…
V době tuhého socialismu jej znali od Havany po Vladivostok. Ale hráli si s ním i v Peru či Spojených státech. Dnes má kromě Česka své největší fanoušky v Holandsku a Belgii.
Basketbalové, plážové a fotbalové míče si nechává Gala lepit a šít v jihovýchodní Asii. V Prostějově vyrábí medicinbaly – což je speciální těžký balon na posilování, míče pro volejbal, ale také házenou a nohejbal. Vydrží hodně.
„Pokud je učitel tělocviku znalý a ví, že se při nafukování musí navlhčit jehla, neprotrhne ventilek a nehraje s volejbalovými míči fotbal, tak ve škole vydrží i dvacet let,“ slibuje ředitel Galy Michal Preininger.
Je to takový paradox kvalitního výrobku. Čím vydrží lidem déle, tím méně jej kupují. „Potřebovali bychom, aby si za dva roky musel zákazník koupit míč nový, ale tak to není. K naší škodě jsou velmi odolné, kvalitní, vydrží opravdu dlouho,“ říká s úsměvem.
