Jak společně řešíte péči o téměř tříletého syna?
Metoděj se nám narodil předtím, než jsem začal studovat. S ženou jsme oba rok pracovali na poloviční úvazek z domova a rovnoměrně jsme se starali o syna a domácnost. Nejdříve jsme si živitelskou a pečovatelskou roli střídali po půl dnech, a když byl synovi asi rok a půl, tak po celých dnech.
V péči o Metoděje můžeme jeden druhého plně zastoupit. Chci, aby můj syn pocítil přímou péči nás obou. To, že vydělávám peníze, je mu zatím jedno. V domácnosti jsme si obvyklé práce rozdělili. Lenka vaří, pere, stará se o kytky. Já mám na starosti nádobí, vytírání, mytí koupelny a podobně. Je to jednodušší než se střídat. Paradoxní situace nastala, když jsem – zahlcen studiem feministických teorií – nebyl schopen dostát domácím pracím. Zvláště koncem semestru to nebylo výjimečné. Lenka mi ale vždy vyšla vstříc.
Je střídání rodičovských povinností a práce obtížné?
Každý pracujeme jinde s tím, že můj úvazek je teď větší. Chtěli bychom druhé dítě a pak se zase vrátit k práci půl na půl. Do zaměstnání dojíždím buď na dopoledne, nebo odpoledne, zbylý půlden se snažím pečovat o syna, aby žena měla čas na vlastní práci, seberealizaci, koníčky. Často jsme také všichni spolu; kromě dnů, kdy mě zahlcují studijní povinnosti. Velmi nám pomáhají naši rodiče, zvláště Lenčina máma.
Setkal jste se s tím, že by někdo odsuzoval vaše „aktivní otcovství“?
Být viděn jako aktivní otec začíná být dnes v Praze módní. Aktivní otcovství je ale široký pojem. Za důležité dělení považuji vztah otcemuže k rovným příležitostem žen a mužů. I aktivní otec může být macho, ale může být také profeminista. První netuší, co to rovné příležitosti jsou, druhý na nich staví.
Co vám chybí v současné rodinné politice v Česku?
Postrádám koncepci podpory rovných příležitostí žen a mužů. Rozčiluje mě švejkování kolem tématu, které je jedním z klíčových v politice EU, do níž jsme dobrovolně vstoupili. Tato koncepce by měla zahrnovat například i daňové motivace pro zaměstnavatele.
Taková Litva a Slovinsko se nám pomalu, ale jistě vzdalují. Nedávno jsme srovnali názory Mirka Topolánka a Tomáše Garrigua Masaryka, mezi jejichž projevy byl rozdíl sta let. Masaryk byl už tenkrát evropským politikem; i dnes je aktuální. Kde jsme mohli být, kdybychom neztratili tolik let?! Jako otec postrádám otcovskou dovolenou během prvních šesti týdnů po porodu. A vyhrazenou část rodičovské dovolené pro druhého rodiče. Měla by být možnost volby podpořená státem.
Chybí vám některé služby?
V Praze mi chybí mateřské školy. V minulých letech se rušily, ačkoliv bylo zřejmé, že moje silná generace děti jen odkládá. Chybí mi zejména takové školky, které by byly přátelské rovným příležitostem žen a mužů: flexibilní natolik, aby bylo možné vyzvednout dítě i později, aby umožňovaly nepravidelnou návštěvu dětí, aby v nich fungoval on-line rezervační systém. Zároveň by měly být školkami otevřenými rodičům – nešlo by o odkladiště dětí, ale o důležitou instituci v dané komunitě, umožňující sladit zaměstnání a rodinu.
 |
RODIČOVSKÁ DOVOLENÁ: za jakých podmínek jí mohou čerpat muži? |
Co byste doporučil zaměstnavatelům, kteří chtějí vycházet ženám i mužům vstříc?
Měli by tlačit na politiky. Podle výzkumů člověk během plného úvazku skutečně odpracuje asi 60 % času, během polovičního asi 80 %. Částečné úvazky by byly výhodné i pro zaměstnavatele, kdyby spodní limity sociálního a zdravotního pojištění odpovídaly výši úvazku. Vedle částečných úvazků sázím na pohyblivou pracovní dobu. Zaměstnavatelům bych doporučil dívat se na zaměstnance a zaměstnankyně jako na individuality, uzavírat s nimi individuálně laděné smlouvy. Je šance, že odpovědí bude kreativita a loajalita.
Kariéra versus rodina
Tomáš Pavlas Vystudoval kybernetiku, v současnosti při práci a výchově syna studuje genderová studia, obor, který se zabývá rovností mužů a žen.
