Z výzkumu vyplývá, že odolnost české ekonomiky čelící první koronavirové vlně byla vyšší, než jste si mysleli. Přesto nás krize vrací o pár let zpět. Kam se podle vás Česko propadlo?
Česko zchudlo. Zchudnou ale i jiné státy. Ještě během letošního léta to vypadalo, že nezchudneme výrazně víc než okolní státy. Dnes si už nejsem tak jistá. I tak nás koronavirový šok a jarní preventivní lockdown měl připravit o tři roky růstu.
Ekonomika na jaře prokázala neočekávanou houževnatost. Zatímco mnozí se báli hlubokých dvouciferných poklesů, ztráty na produkci i zaměstnanosti byly nižší. Celonárodní karanténa připravila tuto ekonomiku o 169 miliard korun. Každý den karantény nás stál 4,4 miliardy. Na to by vláda měla pamatovat, až bude znovu přijímat preventivní opatření proti současné masivní vlně šíření covid-19. Chytrá řešení jsou na místě. Plošná opatření by znovu ochromila ekonomiku a její obyvatele.
Česká ekonomika byla už před covidem ve fázi oslabení. Jakými neduhy či nemocemi už trpěla?
Rychle zapomínáme, hlavně na to špatné. Lidská paměť je selektivní. Na minulost hledíme s nostalgií. Málokdo z nás si vzpomene, že už loni mnozí hovořili o zpomalení ekonomiky, o schváleném schodku státního rozpočtu, ve kterém už v lednu letošního roku zela po mnoha letech přebytků miliardová díra, o ochabující zahraniční poptávce a nebezpečné závislosti Česka na automobilovém a na něj navázaném průmyslu.
Dálnice D1 připomínala spíše parkoviště než vysokorychlostní komunikaci a zácpy na ni ochuzovaly tuto ekonomiku o miliardy ročně (podle studie Raiffeisenbank ze srpna 2019 30minutové zdržení na D1 připraví naši ekonomiku o zhruba 1,1 miliardy korun ročně).
Svižný růst mezd tlačený jednak zespoda, minimální a následně zaručenou mzdou a jednak veřejným sektorem, kde platy rostly opravdu rychle, narážel na další neduh české ekonomiky – na vysokou pracovní náročnost výroby a závislost na levné či aspoň levnější práci. Rostoucí mzdové náklady, nižší zisky firem, nižší firemní investice, to je cesta do pekel.
Naopak je třeba investovat více. Na trhu práce bude chybět čím dál více práceschopných osob (potenciálních nástupů na trh práce je o polovinu méně než před dvaceti lety: 90 tisíc vs. 190 tisíc). Navíc technologický pokrok se nezastaví a konkurence nikdy nespí.
Jak dlouho může trvat, než se dostaneme z této krize?
V příznivějším scénáři dva roky. V případě další či dalších masivních vln pandemie, které ovlivní naše spotřební chování a zvyky, zahubí celé (pod)obory ekonomické činnosti, přiměje firmy k omezení činnosti, to bude trvat i mnoho let. Strach paralyzuje nejen naše tělo a mysl, ale i ekonomiku.
V takovém scénáři by postcovidový svět byl zásadně jiný než předcovidový. Ale ani při naplnění příznivého scénáře nevěřím, že bychom se vrátili do původních kolejí. Svět už zůstane tak trochu jiný. V lepším případě se poučíme a zapracujeme na naší odolnosti, odolnosti zdravotnictví, ekonomiky, politiky atd. Pak bude lépe.
Helena Horská
 |
Teď se již hovoří o druhé vlně koronavirové pandemie. K jakému propadu ekonomiky může dojít a co je podle vás v největším ohrožení?
Druhou vlnu už žijeme. Změna na postu ministra zdravotnictví koronavirus nezažene. Ekonomiku by nejvíce poškodila plošná opatření – národní karanténa. Opětovné vypnutí ekonomiky by nepřežilo daleko víc firem než to jarní.
Občanům i firmám došly rezervy a nestihli si vytvořit nové. Někteří se ještě ani z jarní vlny neotřepali. Mnohé sociologické průzkumy ukazují, že covidový šok nejcitelněji zasáhl nízkopříjmové skupiny obyvatel a samoživitele s dětmi. Z firem jsou nejvíce postižené ty, které působí v oblasti HoReKa (hotely, restaurace a kavárny).
Pokud by se nám nepodařilo omezit šíření covidu-19, hrozí ztráty na životech, zhroucení systému zdravotní péče, nedostatek zaměstnanců, komplikace v dodávkách zboží a služeb a opětovné zastavení ekonomiky. Ke konci roku bychom sklouzli do další recese a škrábání se z ní by bylo nejen bolestivé ale také vyčerpávající. Na úroveň před covidem bychom se dostávali několik let, během kterých by naše ekonomika běžela maximálně na 90 procent původní předcovidové úrovně.
Dobrá zpráva je, že lidé během léta trávili dovolenou v Česku a utráceli. Češi jsou ale obecně příliš obezřetní a během krize spíš šetří, než aby utráceli a roztáčeli ekonomiku. Jak vnímáte tento český naturel?
Podobný tomu německému a rakouskému. Obezřetnost a střídmost byla a je na místě. Moc se mi líbila projevená solidárnost a upřímný zájem o naši zemi a podnikatele v ní působící. Sama jsem vyrazila s rodinou po Čechách a moc jsme si to užívali! Služby se zlepšily. Byly profesionálnější, než bývalo, a všude vás vítali s otevřenou náručí. Kéž by nám to zůstalo. Moc bych si to přála.
Znovu se teď se otevřelo téma superhrubá mzda a odvody. Je to dobré řešení, aby lidé měli na ruku víc peněz a mohli tak víc utrácet?
Otázka superhrubé mzdy je složitá, složitější než by se na první pohled mohlo zdát. Superhrubá mzda je paskvil našeho daňového systému, není to ale to, co nás nyní nejvíce trápí. Zrušením superhrubé mzdy bez zavedení progresivní sazby daně (pozn. systém progresivního zdanění je už v ČR uplatňován) v absolutním vyjádření nejvíce prospěje vysoko příjmovým skupinám. Covidový šok ale trápí především nízkopříjmové. Jinými slovy zrušení superhrubé mzdy míří zcela mimo terč, mimo problém, který je třeba řešit. Zvýšení nezdanitelných částek by prospělo více a bylo by i spravedlivější.
Druhá vlna? Jsme připraveni lépe než na jaře, říkají čeští výrobci roušek |
Druhá střela mimo vychází ze statistiky, ze které plyne, že zaměstnavatelé v Česku platí druhou nejvyšší sazbu sociálního pojištění za zaměstnance v EU. Jestli něco škrtat, rušit, okrajovat, tak odvodové zatížení práce. To činí naši práci drahou, ač podle obsahu našich peněženek je naopak levná. Pokud by firma za svého zaměstnance dál platila stejnou superhrubou mzdu a stát by se uskromnil v požadavcích na inkasované pojištění (které mimochodem tvoří 40 procent všech příjmů státní pokladny, tj. 540 miliard ročně), spokojeni by byli všichni, zaměstnavatelé, stát a zaměstnanci určitě.
Zaměstnanec by měl vyšší čistý příjem a zaměstnavatel sice stejně drahého zaměstnance, ale lépe placeného, tudíž předpokládám, že i spokojenějšího. Nakonec by i státu z toho něco „káplo“ a výpadek inkasa do rozpočtu by nemusel být tak výrazný.
Nezaměstnanost zatím příliš neroste. Kolik pracovních míst se podle vašich propočtů podařilo zachránit antivirovými opatřeními?
Z pohledu zvenčí naše ekonomika podle údajů o nezaměstnanosti vypadá jako ráj v Evropě. Za nízkou nezaměstnaností se ale skrývá mnoho bolestivých ALE.
Než nás zasáhla pandemie, na trhu práce panovat všudypřítomný nedostatek pracovních sil. Protože více než na kvalitu a přidanou hodnotu pracovního místa, tato a předešlé vlády kladly důraz na kvantitu – vysokou zaměstnanost. Chlubili jsme se nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU a tou se chlubíme dál.
Česká vláda, stejně jako mnoho evropských států (…na rozdíl od USA), sáhla hned na začátku šoku po opatřeních na podporu stávající zaměstnanosti. Kdyby programy Antivirus nebyly, míra nezaměstnanosti by podle našich propočtů narostla přes pět procent (přes 400 tisíc registrovaných nezaměstnaných). Nezaměstnanost se ale i v polovině září drží na 3,8 procenta (zhruba 280 tisíc žadatelů). Odvozuji, že programy Antivirus udržely při životě zhruba 130 tisíc pracovních míst.
Virus pročistí knižní trh. Předvánoční prodeje určí, kdo přežije zimu |
Jaké opatření pro udržení zaměstnanosti mělo pro firmy smysl a co zpětně považujete za nesmyslnou podporu?
Udržovat zaměstnanost za každou cenu se může nevyplatit a to všem: firmám, zaměstnancům i státu. Trh práce teď stát udržuje na steroidech a nikdo neví, v jakém stavu skutečně je. Kolik pracovních míst přežívá jen díky „kapačkám“, ve kterých tečou dotace státu přes program Antivirus? Ve skutečnosti to může být více, než odpovídá rozdílu mezi původní očekávanou a stávající mírou nezaměstnanosti (viz náš odhad 130 tisíc pracovních míst).
Pokud tato pracovní místa, nejen jejich část, má malou šanci na přežití, proč je živit z našich daní? Po odeznění šoku bylo nejlepší tuto pomoc vypnout a zjistit, jak na tom jsme. Mnozí zaměstnanci by sami šli „za lepším“: za lépe placenou prací v perspektivnějším oboru nebo u perspektivnějšího zaměstnavatele. Takhle jen podporujeme starou skomírající strukturu ekonomiky, špatně placená pracovní místa s malou šancí na přežití.
Podpořit a udržet firmy, které na tom již před covidem-19 nebyly nejlépe, podle vás nemělo smysl. Proč?
Protože některé firmy byly typu „zombie“. Už před pandemií měly problém s rostoucími mzdovými náklady a nedostatkem levné pracovní síly. Nechceme být „montovnou“, chceme se posunout dál. A některou výrobu nebo její část se v Česku už prostě nevyplatí provozovat. To je holý fakt. Chceme-li žít lépe, potřebujeme ekonomiku postavenou na českém umu, schopnostech a dovednostech. Ne na tom, že jsme „levnou námezdní silou“.
Pokud se máme dostat z krize, podle vás je klíčové se proinvestovat? Jak konkrétně? A kde na to vzít?
Investice nesmí být obětí covidu-19! Vláda neustále opakuje, že investuje, že se z krize proinvestujeme. Faktem ale je, že v roce 2019 na investice z veřejných zdrojů se věnovalo 4,3 procenta HDP. Na dotace ale 6 procent HDP!
Když hovoříme o investicích a potřebě se z krize proinvestovat, neznamená to, že hovoříme jen o investicích státu. Investice veřejného sektoru v historii tvořily jen zhruba jednu pětinu všech investic (max 23 procent). Role státu v oblasti investic je zajistit základní infrastrukturu: dopravní, informační, zdravotnickou atd. To ostatní spadá na soukromý sektor, který sám ví nejlépe, do čeho investovat a do čeho ne. A bere na sebe rizika spojená s investicemi.
Bohužel největší „investiční“ manko připadá na stát. Nedokončená páteřní dálniční síť, nevystavěné vysokorychlostní železniční koridory, moderní zabezpečení železnic, zdravotnictví, školství, péče o seniory... Za IT systémy ve státní správě jsme už utratili miliardy a výsledek nikde!
Covid nedonutil Čechy víc spořit. Většina odkládá do 3 000 korun |
Kde na to vzít? Aktivovat vlastní zdroje, najít úspory ve zbytných výdajích (jízdenkovné, rouškovné…) a využít nízkých úrokových sazeb a na návratné investice si půjčit na finančních trzích.
Jaké konkrétní investice mohou Česko vymanit z krize, aby bylo lépe?
Jedině chytré. Ty, které zvednou výkonnost naší ekonomiky, zlepší kvalitu našeho života. Investice hodné 21. století, ne hladové zdi z dob Karla IV.
Česku ani po třiceti letech od sametové revoluce nemá dokončenou páteřní síť. Poláci i Rumuni staví rychleji než my. Chybí nám vysokorychlostní železniční tratě, které by ulevily silniční dopravě. Chybí nám obchvaty měst, nejen Prahy. Ve velkých městech chybí dostupné byty – podle mých odhadů více než 90 tisíc bytových jednotek, z toho čtvrtina v Praze.
Co si představit pod chytrými soukromými investicemi, aby se česká ekonomika posunula do 21. století?
Chytré investice nás mají připravit na budoucnost a s ní spojené výzvy a napravit chyby minulosti. Aby naše firmy snáze čelily klesajícímu počtu práceschopných lidí vlivem stárnutí obyvatel a nástupu slabších ročníků na trh práce, potřebují automatizovat a robotizovat. Cílem je zvýšit odolnost celé ekonomiky vůči nejen organickým ale i počítačovým virům. Pokud chceme omezit dopad naší civilizace na životní prostředí, měli bychom investovat více do alternativních zdrojů energie, snižovat emise škodlivých plynů apod. Měli bychom se zaměřit na vzdělávání a kapacitu a kvalitu našeho zdravotnictví.
Co tyto chytré investice mohou přinést?
Vymanit se z pozice levné ekonomiky vyžaduje investice, ale ne jen finanční, ale i „lidské“. Nemůžeme mít „chytřejší“ ekonomiku, než jsme my sami. Nyní plýtváme svým potenciálem – máme navíc. Nevyužíváme svého potenciálu. Musíme vybavit zaměstnance lepšími stroji, technologiemi a zároveň se musíme vzdělávat a rozvíjet. Pak se zbavíme na věky nálepky levné ekonomiky.
A co chytré veřejné investice, kam a kolik je podle vašich propočtů nezbytné investovat a proč?
Abychom se z covidového šoku probrali co nejrychleji, potřebujeme, aby místo propadu investic, investice rostly. Stát letos slíbil proinvestovat o 30 miliard více, ale propad celkových investic bude výrazně vyšší. Do roku 2023 může podle naší makroekonomické prognózy chybět až 660 miliard jak soukromých tak státních investic.
Uprostřed pandemie převzal restauraci. Bojím se, že nás znovu zavřou, říká |
Co považujete za sporné a zbytečné investice? Co nás z krize nevyvede? Kam je podle vás zbytečné v tuto dobu investovat?
Nad přínosem některých investic v našem státě, ale často i jinde ve světě nepanuje shoda. Některé nezapadají do evropského konceptu či strategie, některé mají sporné či špatně vyčíslitelné náklady, dopady na ekonomiku, životní prostředí a to i po zohlednění tzv. externalit, tj. vedlejších vlivů pozitivních i negativních.
Příkladem je například výstavba jaderné elektrárny Dukovany či velké vodní přehrady a díla. Za zbytné považuji ty investice, jejichž finanční, společenský či ekologický přínos je negativní. Příkladem je třeba reklamní kampaň na podporu domácího turismu za dvě miliardy, vinařský fond, specializovaná sportoviště bez zřejmého zájmu a plánu na jejich využití, kanál Odra–Dunaj...
A co čeští občané, jak se mají chovat v době krize, aby nebylo hůř?
S rozvahou, ohleduplně a zodpovědně. Nyní v době rychlého šíření covidu-19 není čas na falešné hrdinství a na rebelii proti nošení roušek v uzavřených prostorách. Ošvejkovat lze ledacos, v tom jsme dobří, ale covid-19 je neviditelným zlem, které se jen tak ošvejkovat nedá.
