Ve světě hudební pedagogiky je Božena Viskupová ikonou, všichni ji znají a uznávají. Podle učebnic, které napsala, se stále vyučuje převážně v mateřských a uměleckých školách. Dál předává své znalosti a umělecké zapálení i studentům hudebního oboru Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, se kterými se každý čtvrtek schází ve škole. Práce ji baví a vždycky bavila. "Kdybych si mohla teď znovu vybrat, zvolila bych stejnou cestu," říká.
Je třeba hrát živě na hudební nástroje
Drobná žena usedá ke klavíru a její prsty začnou tančit po klávesách. "Improvizuji často, napadne mě nějaká melodie a už vidím, jak se děti chytají za ruce, chodí do kolečka, pohupují se a poskakují. Všechno musí být přirozené, pohyb má být radostný," říká do zvuku klavíru paní Viskupová.
Vysvětluje, že nejdůležitější je při výchově a výuce kázeň. Když jsou děti ukázněné, lépe vnímají práci učitele, lépe se zapojují.
"Vždycky je třeba začít hrát pianissimo, nějakou jemnou melodii, cokoliv vás napadne. Uvidíte, jak se děti začínají zklidňovat, začínají poslouchat a vnímat, naladíte je. Nedoporučuji začít forte melodií, ta je dobrá v průběhu hodiny," vysvětluje s nadšením ve tváři paní Viskupová. Je ve svém živlu.
"Není dobré používat reprodukovanou hudbu, tou nic nedocílíte, na tu děti příliš nereagují. Je třeba hrát živě na hudební nástroje, nejlépe právě na klavír."
Veselé tóny se linou tanečním sálkem, učitelky mateřských škol, kterým paní Viskupová zrovna předává své zkušenosti, tančí jako víly všude kolem. Baví je to. Stejně pak budou tančit děti v jejich kroužku nebo ve škole, kde učí. "Učte děti rytmus. Vytleskávejte s nimi tóny, dlouhé, krátké, mějte s nimi trpělivost," radí svým posluchačkám Božena Viskupová.
Od klavíru přechází k bubínku, hůlkám a činelu. Právě tyto nástroje používá v hodinách hudební výuky. Inspirovala se v tvorbě hudebního skladatele a pedagoga Emila J. Dalcrozeho, Švýcara, který je považován za zakladatele rytmické gymnastiky. Jeho metoda spojovala pohyb s hudebním vnímáním.
Božena Viskupová se narodila v Roudnici nad Labem. Tatínek byl hudební nadšenec a všechny své děti vedl od malička k lásce k hudbě. Božena tedy odešla studovat do Prahy na konzervatoř hru na klavír. V Praze se seznámila se svým budoucím manželem MUDr. Pavlem Viskupem. Po studiu zůstala doma a pomáhala mu v ordinaci s pacienty. "Doba nepřála nějakým uměleckým nápadům, dávala jsem tehdy jen hodiny klavíru."
V televizi jen pár minut
V roce 1957 ji ale skladatel prof. Alois Hába přesvědčil, že by neměla svůj talent zatratit. Nastoupila tedy v jedné z lidových škol umění, kde začala učit hudebně pohybovou výchovu. Její hodiny měly velký úspěch u dětí i u rodičů. Chvála se šířila po celé Praze.
V roce 1966 jí skladatel Ilja Hurník a profesor Vladimír Poš nabídli spolupráci v televizním pořadu "Zaostřeno na hudbu". "Pořad měl představit moderní cesty hudební výchovy, ale bohužel byl vysílán jen jednou, a to 24. března 1966 ve 22 hodin. A pak už nikdy. Prý se to nehodilo, bylo to příliš uvolněné pro tehdejší režim," vzpomíná profesorka, která se v té době výrazně přiklonila k orffovskému učení.
Carl Orff byl německý skladatel, jehož neznámějším dílem je Carmina Burana. Orff založil v roce 1961 v Salzburku školu, ve které pedagogy učil spojovat hudební výchovu s pohybem a akcí. Božena Viskupová salzburskou školu několikrát navštívila a čerpala tam nápady k práci.
"Občas jsem tam vzala nějaké své žákyně a některé z nich se z cesty už nevrátily, emigrovaly. V šedesátém osmém odcházelo hodně lidí, i našich známých, ale my jsme s manželem o tom nikdy neuvažovali. Ani když manžela sledovala STB a několikrát mu nabízela spolupráci nebo alespoň vstup do strany. Pavel to vždycky taktně odmítl."
Od roku 1966 dělala pro Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem čtyřletý experiment, který zkoumal, zda je orffovská pedagogika vhodná pro žáky 1. stupně základních škol. Výsledky experimentu posunuly hudebně pohybovou výchovu u nás zase o notný kus dál. Potvrdilo se, že hudba s pohybem rozvíjí dětskou fantazii a umožňuje dětem vyjádřit myšlenky, pocity a nálady i ve chvílích, kdy nenacházejí slov. Navíc je zřejmé, že i po zdravotní stránce pomáhá. Je prevencí svalových dysbalancí u dětí. A platí to i po čtyřiceti letech.
Stále čilá, plná elánu
K volbám paní Viskupová samozřejmě šla a na podzim půjde zase: "Je to důležité. Každý by měl svým hlasem ovlivnit budoucnost státu, ve kterém žije," říká žena, která pamatuje první republiku, válečná léta a dobu komunistického temna.
"Každá doba si nese to své. Ta současná je zbytečně rychlá. Vidím to na studentech. Nevěnují se studiu do hloubky, všechno berou jen tak na povrchu," vysvětluje vitální paní, která za svou kariéru připravila přes čtyři stovky seminářů a kurzů. Vede si o tom úhledným písmem celou knihu. "Vidíte, tady třeba v únoru roku 1987 jsem byla na Slovensku, v Bratislavě a za tři dny jsem proškolila 58 pedagogů," ukazuje a listuje tlustým deníkem.
Své studenty si nepamatuje. "Víte, bylo jich tolik. Navíc jsem s nimi jen pár hodin. Když se dívám na fotografie, vybaví se mi sem tam nějaká dívka, s níž jsem nacvičovala různá představení v 60. letech. Třeba zrovna tahle dívenka emigrovala za hranice a nyní žije ve Švýcarsku," probírá se paní Viskupová hromádkou fotografií.
Zábavné hodiny
"Tak, milé kolegyně, dáme si teď desetiminutovou přestávku a pak budeme zase pokračovat. Začneme s písničkou Madlénka a já vám poradím, jak děti zábavně zapojit do tance," vstává od klavíru Božena Viskupová. Tentokrát vede čtyřhodinovou výuku pro zhruba 20 učitelek mateřských škol a I. stupně ZŠ.
"Musím říci, že jsem z paní Viskupové naprosto nadšená. Doporučila mi ji moje kamarádka a jsem jí za to velmi vděčná. Její hodiny jsou zábavné, profesionálně připravené. Patří mezi naše vynikající lektory! A její vitalita je neuvěřitelná," shrnuje Jana Randáková, metodik dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků z pražské pobočky Vzdělávacího institutu Středočeského kraje.
