Kdo jednou dostal nebo musel dát výpověď, asi potvrdí, že to není nic příjemného. Zejména v případě, kdy pracovník nejde za lepším, ale musí opustit místo, protože už ho firma nepotřebuje. Nebo proto, že jeho výkony nejsou dobré.
Když zaměstnanec s odchodem z místa nepočítá, může mu výpověď, která přijde jako blesk z čistého nebe, způsobit velké potíže existenční a někdy i psychické. Ztrácí nejen zdroj příjmů, ale někdy i důvěru v sebe sama. "Pokud pomineme případy, kdy musí pracovník opustit místo kvůli jasnému provinění proti zákonu nebo interním předpisům firmy, je problematika výpovědi obvykle spojena s nepříjemnými pocity viny a nespravedlnosti," říká psycholog Tomáš Vašák.
Klasickým případem je výpověď v souvislosti s rušením pracovní pozice. "Mnoho lidí se trápí zbytečnou otázkou: Co jsem udělal špatně? Nevěří zdůvodnění manažera a personalistů, že jde o organizační opatření. Hledají příčinu v sobě. Dokazují všem ve svém okolí, že pracovali poctivě a dobře. Trápí se pocitem, že selhali," uvádí častý případ psycholog. Takový postoj je podle něj chybný. Zbytečně si jím ještě dál ubližují. "Ztrácí chuť do života. V konečném důsledku si zhoršují pozici pro hledání nového zaměstnání, protože při přijímacích pohovorech vystupují poraženecky a nešťastně," uvádí.
. Pět rad, jak se vyrovnat s výpovědí1. Psychické problémy? 2. Vyjednejte si co nejlepší podmínky 3. Začněte hledat novou práci 4. Zkuste uplatnění v jiném oboru 5. Nezahálejte, zkuste cizí jazyky či rekvalifikaci |
Lidé, kteří přišli o zaměstnání už poněkolikáté, mohou podléhat negativním náladám: nejsem k ničemu, stejně to pokaždé dopadne stejně, nemá smysl se o něco snažit… Člověka, který ztratí práci ve vyšším věku, zase občas přepadá pocit, že už patří do starého železa, nikdo ho nepotřebuje a může být přesvědčen, že už není šance, aby našel novou práci.
Jak se takových pocitů zbavit? Pochopit výpověď jako šanci začít někde jinde znovu a lépe. Je třeba aktivně hledat nové zaměstnání. Jestliže se s vámi zaměstnavatel loučí "nechtíc" kvůli reorganizaci, není důvod, proč by nemohl napsat dobrý posudek, který může otevřít dveře do jiné firmy.
Protože jste dostali odstupné, je možné dobu, kdy práci hledáte, intenzivně věnovat například svým koníčkům, udělat věci v domácnosti, které jste už dávno odkládali, zkrátka být neustále činní.
Pozor na emoce
Někdy to není jen lítost a ztráta sebedůvěry, které výpověď doprovázejí. "Opačnou, ale také nešťastnou reakcí je vztek," uvádí Tomáš Vašák. Propouštěný pracovník se v takovém případě začne zlobit na zaměstnavatele a zahájí proti němu boj. Hádá se se svým manažerem, soudí se a podobně. "Všechnu svou energii vrhne proti svému bývalému zaměstnavateli, místo aby ji využil k hledání nové práce," popisuje psycholog případy ze své praxe personálního poradce.
Ještě ožehavější situace nastává ve chvíli, kdy dostává pracovník výpověď, protože nepracuje dobře. "Tady je nejdůležitější postup manažera," říká Tomáš Vašák. Neměl by nikdy stavět zaměstnance před hotovou věc a překvapit ho, ale opakovaně mu dát několikrát jasně najevo, že jeho výkon neodpovídá požadavkům firmy. Může se dokonce stát, že po vzájemném vyjasnění "představ o práci" najdou obě strany společnou řeč a výpověď bude zapomenuta.
Výpověď pro neschopnost má obvykle podobu dohody, i když pracovník to většinou vnímá tak, že dostal výpověď. "Největším pomocníkem pro přijetí takové výpovědi je nadhled. Každý člověk se na něco hodí a na něco ne. To, že nejsem skvělý prodejce, neznamená, že nemůžu být velmi dobrý v marketingu," míní Tomáš Vašák. A dodává: "Nejrozumnější je říci si, že jste prostě netrefili tu správnou pozici, nebo tu správnou firmu. V ideálním případě se po určitém čase k negativní zkušenosti vrátíte, zamyslíte se a vezmete si z ní poučení."
I dát výpověď je těžké
Výpověď není nepříjemné jen dostat, ale někdy i dát. Podnikatelka Romana Novotná, která zaměstnává dvanáct lidí, mívá, jak sama říká, z výpovědí těžkou hlavu. "Jednu jsem ji řešila na výletu do Barcelony, který jsem dostala od svého muže k narozeninám. Musím říct, že po dlouhém telefonickém rozhovoru jsem pak ještě několik hodin nebyla v dobrém psychickém stavu a pořád se k výpovědi vracela," vypráví.
Může za to podle ní to, že neumí své zaměstnance oddělit od jejich osobního života. "Za každým vidím nejen toho, kdo pro mě pracuje, ale člověka, který má své vazby, rodinu, problémy," vysvětluje.
Psychologové doporučují přistupovat k výpovědi jako k běžné součásti profese, nikoli něčemu zcela výjimečnému, nebo dokonce zavrženíhodnému nebo snad neslušnému. Je také třeba, aby každá strana znala svá práva, povinnosti a vyhnula se v souvislosti s výpovědí emocím.
