Zhruba každé čtvrté dítě je podle slov odborníků více než neposedné a nosí domů ze školy zbytečně mnoho poznámek. Přitom nejspíš trpí lehkou mozkovou dysfunkcí a často za své chování zcela neodpovídá. Nedokáže ho totiž ovládat. Jak s takovým dítětem zacházet?
"Už ve školce si učitelka stěžovala, že Vláďa patří mezi ty nejzlobivější a těžko zvládnutelné děti. Dnes je mu devět let a jeho nezdolná energie stále vyčerpává celou rodinu," svěřuje se Jana Malá z Prahy 10, matka syna, u kterého byla zjištěna lehká mozková dysfunkce (LMD). "Kluk stále někde běhá a poskakuje, chová se jak předškolák. Navíc je dost hlučný a neustále vyžaduje pozornost. Sám se však na jakoukoli činnost soustředí jen chvíli. To je špatné zvlášť ve škole. Má kvůli tomu velmi špatný prospěch." Lehká mozková dysfunkce je poruchou mozku a podle různých odhadů jí trpí 4,5 až 25 procent dětí. Jde o oslabení centrálního nervového systému, které souvisí s jeho zráním. "Neklid - hyperaktivita, nebo naopak útlum - hypoaktivita, což jsou projevy lehké mozkové dysfunkce, jsou zakotveny hlouběji v mozku. Oslabeny jsou jeho funkce, které jsou odpovědné za pozornost, kontrolu jednání, zaměření činnosti žádoucím směrem," vysvětluje psycholog Jaroslav Šturma, který se zabývá specifickými vývojovými poruchami učení, mezi něž LMD patří. "Dítě se chová jako mladší, pohybuje se hodně a neobratně, je zbrklé, neposedné, podléhá okamžitým nápadům. Není schopno své jednání zaměřovat, řídit a kontrolovat."
Narušené vyučovámí
Typickým případem je žáček, který z poslední lavice plný dobré vůle vystartuje podat učitelce její právě spadlé pero. Přitom zakopne, zraní se, porazí spolužačku, shodí několik sešitů. Vypukne zmatek. Děti se smějí. Vyučování je rozvráceno. Učitelka se zlobí, že žáček šaškuje, proto aby na sebe upoutal pozornost. Hned píše poznámku do žákovské knížky, že kluk při vyučování schválně vyrušuje. "Není to tak. Jen dříve jednal, než myslel," říká Jaroslav Šturma. "Největší chybou učitelů je věčné napomínání takových dětí. Je to stejné, jako kdyby okřikovali starého kulhajícího člověka, aby to nedělal." Mnohdy ne zcela přiměřené jednání patří k výbavě takového dítěte a musí se tak brát. Nejde o schválnosti. Neklid, nebo útlum jsou obranou organismu a nejsou ovládnutelné vůlí. Hyperaktivní dítě je více náchylné k úrazům. Ač má většinou dobré srdce, bývá konfliktní. Stačí křivé slovo spolužáka a už mu vyletí ruka. Dětem s LMD pomáhají odborníci, většinou v pedagogicko-psychologických poradnách. Stanoví tam diagnózu a poradí, jak k dítěti přistupovat, jak stav zlepšovat, jak řešit konflikty ve škole. "Pokud jde o jakoukoli mozkovou dysfunkci, po psychologickém vyšetření by rozhodně mělo následovat neurologické," zdůrazňuje psychoterapeut Robert Stuchlík, který se specializuje na metody tréninku mozku. "V neurologii existují způsoby, které mohou postiženým dětem velmi pomoci."
Způsoby pomoci
Jednou z možností může být EEG Biofeedback. To je metoda, která zábavnou formou umožňuje trénovat vlastní mozek. Byla vyvinuta v 60. letech pro výcvik pilotů americké armády a později začala být využívána i v medicínském prostředí. Člověk sedí u počítače a zároveň je mu snímán encefalogram (EEG), to je elektrická aktivita mozku. Ta těsně souvisí s chováním, duševním výkonem, zralostí. Tato aktivita se převádí do hry. Pokud se projeví neklid, napětí, v tom okamžiku na obrazovce vidí třeba letadlo, které letí nakřivo a pomalu padá k zemi. Pacient se přitom řídí radami terapeuta, který celý proces sleduje. Podle pokynů, například soustředit se na vlastní dech, se uklidňuje a letadlo zase vzlétá. "Děti, které pravidelně navštěvují terapii, začínají mít chuť do učení, protože se mohou déle soustředit. Zlepšuje se mimo jiné i jemná motorika. Za hodinu biofeedbacku se platí 300-400 korun. Sociálně slabší rodiny zhruba 250 korun. Je ho nutné opakovat dvakrát týdně alespoň čtvrt roku. V republice existuje 25-30 soukromých subjektů, které tuto metodu aplikují. Kontakty lze získat v pedagogicko-psychologických poradnách, které jsou ve všech okresních městech.
Příznaky LMD:
hyperaktivita - více nápadného neklidu, nesoustředěnosti, zvýšená unavitelnost, porucha jemné motoriky a koordinace, často spojeno s jinými poruchami učení, například potíže se psaním
hypoaktivita - pomalost, utlumenost, těžkopádnost
Pedagogické minimum:
* Učitel by měl rodičům ihned doporučit vyšetření a spojit se s psychologem.
* Dítě by nemělo sedět přímo u okna, aby nebylo vyrušováno vnějšími vlivy. Na stole by mělo mít pouze to, s čím se pracuje.
* Kontakt s učitelem by měl být co nejpřímější, ideální je první lavice.
* Učitel by měl znát způsob, jak dítě uklidnit, třeba položením ruky na rameno, pohledem do očí.
* Rozhodně by neměl okřikovat a neustále kárat,.
* Důležitá je tolerance a naděje, že se dítě zlepší.
* Nevykládat si nekázeň jako naschvál.
* Podchytit snahu dítěte, pochválit, že se hodinu vydrželo soustředit.
* Ve třídě by mělo být méně dětí.
* Cílem klasifikace je odhalit, co umí, a ne nachytat, když se nesoustředí
* Snažit se dítěti ve třídě vytvořit podmínky pro zkoušení, třeba i bez přítomnosti ostatních žáků, tak aby se dítě dokázalo soustředit. Tyto děti pracují lépe ústně. Dát jim příležitost se vyjádřit, jak jim to jde lépe.
Rady rodičům:
* Přijmout dítě, jaké je.
* Důležitý je řád, pravidelnost
* Místo hodiny pracovat raději 3x20 minut s přestávkami na odpočinek.
* Na úkolech se učí ovládat, ale musí dostat i volnost. Měly by se mu vytvořit podmínky, aby si neublížilo. Potřebuje pohyb. Je dobré jít s ním na hřiště a nechat ho, aby si hrálo po svém.
* Odpočinek by se dítěti neměl organizovat. Potřebuje bezúčelnou činnost i zdánlivé nicnedělání, aby regenerovalo síly.
* Pro učení je důležité časté opakování. Vyžaduje více času.
* Trpělivě vysvětlovat, co je řádné chování, co ne.
* Nikdy nepodceňovat. Dítě má tendenci ztotožňovat se s tím, za co je okolí pokládá, ne s tím, co v něm opravdu je. Jde o psychologický princip takzvaného sebevyplňujícího proroctví. Budete-li dítěti podsouvat, že je zlobivé a hloupé, bude takovým.
* Naopak dítěti je nutné důvěřovat, podporovat ho slovy: ty na to máš, ty to dokážeš.
* Nedovolit učitelům, aby dítě okřikovali.
* Žádat individuální přístup. Případně změnit školu.
"Už ve školce si učitelka stěžovala, že Vláďa patří mezi ty nejzlobivější a těžko zvládnutelné děti. Dnes je mu devět let a jeho nezdolná energie stále vyčerpává celou rodinu," svěřuje se Jana Malá z Prahy 10, matka syna, u kterého byla zjištěna lehká mozková dysfunkce (LMD). "Kluk stále někde běhá a poskakuje, chová se jak předškolák. Navíc je dost hlučný a neustále vyžaduje pozornost. Sám se však na jakoukoli činnost soustředí jen chvíli. To je špatné zvlášť ve škole. Má kvůli tomu velmi špatný prospěch." Lehká mozková dysfunkce je poruchou mozku a podle různých odhadů jí trpí 4,5 až 25 procent dětí. Jde o oslabení centrálního nervového systému, které souvisí s jeho zráním. "Neklid - hyperaktivita, nebo naopak útlum - hypoaktivita, což jsou projevy lehké mozkové dysfunkce, jsou zakotveny hlouběji v mozku. Oslabeny jsou jeho funkce, které jsou odpovědné za pozornost, kontrolu jednání, zaměření činnosti žádoucím směrem," vysvětluje psycholog Jaroslav Šturma, který se zabývá specifickými vývojovými poruchami učení, mezi něž LMD patří. "Dítě se chová jako mladší, pohybuje se hodně a neobratně, je zbrklé, neposedné, podléhá okamžitým nápadům. Není schopno své jednání zaměřovat, řídit a kontrolovat."
Narušené vyučovámí
Typickým případem je žáček, který z poslední lavice plný dobré vůle vystartuje podat učitelce její právě spadlé pero. Přitom zakopne, zraní se, porazí spolužačku, shodí několik sešitů. Vypukne zmatek. Děti se smějí. Vyučování je rozvráceno. Učitelka se zlobí, že žáček šaškuje, proto aby na sebe upoutal pozornost. Hned píše poznámku do žákovské knížky, že kluk při vyučování schválně vyrušuje. "Není to tak. Jen dříve jednal, než myslel," říká Jaroslav Šturma. "Největší chybou učitelů je věčné napomínání takových dětí. Je to stejné, jako kdyby okřikovali starého kulhajícího člověka, aby to nedělal." Mnohdy ne zcela přiměřené jednání patří k výbavě takového dítěte a musí se tak brát. Nejde o schválnosti. Neklid, nebo útlum jsou obranou organismu a nejsou ovládnutelné vůlí. Hyperaktivní dítě je více náchylné k úrazům. Ač má většinou dobré srdce, bývá konfliktní. Stačí křivé slovo spolužáka a už mu vyletí ruka. Dětem s LMD pomáhají odborníci, většinou v pedagogicko-psychologických poradnách. Stanoví tam diagnózu a poradí, jak k dítěti přistupovat, jak stav zlepšovat, jak řešit konflikty ve škole. "Pokud jde o jakoukoli mozkovou dysfunkci, po psychologickém vyšetření by rozhodně mělo následovat neurologické," zdůrazňuje psychoterapeut Robert Stuchlík, který se specializuje na metody tréninku mozku. "V neurologii existují způsoby, které mohou postiženým dětem velmi pomoci."
Způsoby pomoci
Jednou z možností může být EEG Biofeedback. To je metoda, která zábavnou formou umožňuje trénovat vlastní mozek. Byla vyvinuta v 60. letech pro výcvik pilotů americké armády a později začala být využívána i v medicínském prostředí. Člověk sedí u počítače a zároveň je mu snímán encefalogram (EEG), to je elektrická aktivita mozku. Ta těsně souvisí s chováním, duševním výkonem, zralostí. Tato aktivita se převádí do hry. Pokud se projeví neklid, napětí, v tom okamžiku na obrazovce vidí třeba letadlo, které letí nakřivo a pomalu padá k zemi. Pacient se přitom řídí radami terapeuta, který celý proces sleduje. Podle pokynů, například soustředit se na vlastní dech, se uklidňuje a letadlo zase vzlétá. "Děti, které pravidelně navštěvují terapii, začínají mít chuť do učení, protože se mohou déle soustředit. Zlepšuje se mimo jiné i jemná motorika. Za hodinu biofeedbacku se platí 300-400 korun. Sociálně slabší rodiny zhruba 250 korun. Je ho nutné opakovat dvakrát týdně alespoň čtvrt roku. V republice existuje 25-30 soukromých subjektů, které tuto metodu aplikují. Kontakty lze získat v pedagogicko-psychologických poradnách, které jsou ve všech okresních městech.
Příznaky LMD:
hyperaktivita - více nápadného neklidu, nesoustředěnosti, zvýšená unavitelnost, porucha jemné motoriky a koordinace, často spojeno s jinými poruchami učení, například potíže se psaním
hypoaktivita - pomalost, utlumenost, těžkopádnost
Pedagogické minimum:
* Učitel by měl rodičům ihned doporučit vyšetření a spojit se s psychologem.
* Dítě by nemělo sedět přímo u okna, aby nebylo vyrušováno vnějšími vlivy. Na stole by mělo mít pouze to, s čím se pracuje.
* Kontakt s učitelem by měl být co nejpřímější, ideální je první lavice.
* Učitel by měl znát způsob, jak dítě uklidnit, třeba položením ruky na rameno, pohledem do očí.
* Rozhodně by neměl okřikovat a neustále kárat,.
* Důležitá je tolerance a naděje, že se dítě zlepší.
* Nevykládat si nekázeň jako naschvál.
* Podchytit snahu dítěte, pochválit, že se hodinu vydrželo soustředit.
* Ve třídě by mělo být méně dětí.
* Cílem klasifikace je odhalit, co umí, a ne nachytat, když se nesoustředí
* Snažit se dítěti ve třídě vytvořit podmínky pro zkoušení, třeba i bez přítomnosti ostatních žáků, tak aby se dítě dokázalo soustředit. Tyto děti pracují lépe ústně. Dát jim příležitost se vyjádřit, jak jim to jde lépe.
Rady rodičům:
* Přijmout dítě, jaké je.
* Důležitý je řád, pravidelnost
* Místo hodiny pracovat raději 3x20 minut s přestávkami na odpočinek.
* Na úkolech se učí ovládat, ale musí dostat i volnost. Měly by se mu vytvořit podmínky, aby si neublížilo. Potřebuje pohyb. Je dobré jít s ním na hřiště a nechat ho, aby si hrálo po svém.
* Odpočinek by se dítěti neměl organizovat. Potřebuje bezúčelnou činnost i zdánlivé nicnedělání, aby regenerovalo síly.
* Pro učení je důležité časté opakování. Vyžaduje více času.
* Trpělivě vysvětlovat, co je řádné chování, co ne.
* Nikdy nepodceňovat. Dítě má tendenci ztotožňovat se s tím, za co je okolí pokládá, ne s tím, co v něm opravdu je. Jde o psychologický princip takzvaného sebevyplňujícího proroctví. Budete-li dítěti podsouvat, že je zlobivé a hloupé, bude takovým.
* Naopak dítěti je nutné důvěřovat, podporovat ho slovy: ty na to máš, ty to dokážeš.
* Nedovolit učitelům, aby dítě okřikovali.
* Žádat individuální přístup. Případně změnit školu.
