Proč se součástky pro elektrárny, které stojí v moři, vyrábějí na suchu ve střední Evropě?
Je to strašně složitý výrobek, který umí udělat jenom pár firem na světě, takže zákazníci si moc nemůžou vybírat, kdo to bude dělat. My jsme pro tento účel vyvinuli speciální převodovku. Začali jsme v roce 2004, takže máme výrazný náskok před konkurencí.
Když jsem procházela historii vašich firem, je to široký záběr: na jedné straně porcelánky, na druhé strojírenství. Jak se tak rychle můžete zorientovat v nových oborech?
Naprosto mizerně. Jsem vystudovaný geolog, takže je pro mě nesmírně komplikované pochopit strojírenství po technické stránce, ale ten podnik se dá nějakým způsobem manévrovat, i když tomu nerozumíte do posledního šroubku. Ty podniky řídí lidé, kteří tomu rozumějí. Aspoň doufám.
Kvůli práci hodně cestujete. Na kterém místě vás napadají nejlepší obchodní myšlenky?
Ty nejlepší nápady přijdou, když je člověk v dobré náladě a má klid, to může být kdekoli. Osobně mám nejraději Norsko. Když tam vyjde počasí, je to nádherná zem, fascinující krajina, hezká architektura. Téměř ideální země. Jezdím do Norska často, protože tam máme dceřinou firmu - dodáváme zařízení pro olejářský průmysl.
A jak to vypadá s vašimi větrnými elektrárnami v Česku?
Po šílených peripetiích jsme dostali stavební povolení, což bylo něco neskutečného, a já bych už nikdy nechtěl něco podobného v této zemi absolvovat. Ten proces je nepopsatelně složitý, kdokoli se proti čemukoli může odvolat. Nám to trvalo víc než tři roky, teď už dvě elektrárny stojí v Janově u Litomyšle a uvádíme je do provozu. Jsou to první větrné elektrárny české výroby postavené u nás. Nemyslím si ale, že jich u nás postavíme víc. Naše hlavní aktivity vidím v zahraničí. Tam je to výrazně snazší než tady.
Teď od elektráren trochu odbočím. Nemáte sice rád, když se vás ptají na slavné jméno, ale stejně: bylo rodinné prostředí pro vás inspirativní?
To je přece vždycky.
Není někdy spíš ubíjející?
To je pravda. V čem ale konkrétně zformovalo mě? V podnikání určitě ne, dětství jsem prožil úplně mimo podnikatelské prostředí v čistém socialismu, kde se o něčem takovém ani neuvažovalo. Možná, že mi rodina vnukla myšlenku nevzdávat se a za některé věci bojovat.
Říkal jste, že váš dědeček si nikdy nestěžoval, i když na konci šedesátých let to pro něj nebylo úplně dobré. Na co si stěžujete vy?
Já si taky nestěžuji. Opravdu nemám na co. Jsou maličkosti, které mě trápí, ale že bych si stěžoval na nějaké externo, které mi ublížilo, tak to ne.
Vizitka Martin WichterleNarodil se v rodině chemiků, vědě se nikdy nevěnoval: po revoluci začal podnikat. Vlastní skupinu Wikov Industry, pod kterou patří bývalá Škoda Gear nebo ČKD Hronov. Název firmy odkazuje na předválečnou značku patřící jeho prapradědečkovi Františku Wichterlemu. Tehdejší Wikov vyráběl i osobní automobily, Martin Wichterle sám vlastní jednoho veterána. Patent na vynález dědečka Otto Wichterleho - kontaktní čočky - nicméně nemá, komunistické Československo se ho v roce 1977 lehkomyslně vzdalo. Martin Wichterle rád cestuje a miluje dobré víno. Je ženatý, má tři dcery ve věku 10, 13 a 15 let. |
Jaká je vaše nejtypičtější vzpomínka na dědečka?
Vždycky se mi vybaví kešu oříšky, které měl rád. To jsem po něm zdědil. Nejvíc si ho pamatuji z dovolených na Moravě a z tenisu, který jsme spolu hráli.
Geniálního vědce si představuji jako nepraktického člověka, který má problém najít si vztah k dětem.
Ne, on byl extrémně šikovný, na rozdíl ode mě. Praktický byl až až. Ještě ve vysokém věku, asi v osmdesáti letech, si udělal výuční list na soustružníka.
Jeho nejznámějším vynálezem jsou měkké kontaktní čočky. Nosil je on sám?
Nevím proč, ale nenosil, možná je nesnesl. A co vím, tak je nepotřebuje nikdo z rodiny. Je to zvláštní, ale všichni vidíme dobře.
Jaké jsou pro vás další výzvy v podnikání?
Chystáme se stavět elektrárny v mořích, to je pro nás velká výzva pro následující léta. A samozřejmě se musíme poprat se současnou krizí. Dodáváme do různých oblastí průmyslu a některé obory se úplně zhroutily. Jiné ale naštěstí naopak rostou - to jsou například obnovitelné zdroje. Před lety jsme vsadili na dobrou kartu, když jsme se vrhli na zmiňované větrné elektrárny.
Když tak sleduji váš životní příběh, narážím jen na samé úspěchy. Byly i nějaké slepé uličky?
Samozřejmě že byly, ale rychle jsem z nich vycouval. V devadesátých letech jsme pracovali hodně v cizině, asi v padesáti různých zemích, a někde jsme zjistili, že jsme tam spoustu peněz investovali zbytečně. V takových chvílích jde o to, abyste potenciální neúspěch včas rozpoznali a neplácali se v něm.
