Budíček

Budíček | foto: Profimedia.cz

Chcete spořit s pojišťovnou? Probuďte se!

  • 104
Pojišťovací agent barvitě vylíčí příběhy černé kroniky, promluví o výhodách životního pojištění. Nezbytný závěr pak tvoří spiklenecká poznámka, že v pojišťovně jsou fakt machři na investice a že i podíly na zisku budou... Jak to vlastně funguje s tím připisováním podílů na zisku?

Hned na úvod budiž řečeno, že v tomto článku se budeme zabývat připisováním podílů na zisku u klasických (neinvestičních) pojištění. V případě investičního životního pojištění se hodnota klientova majetku mění přesně v závislosti na hodnotě aktiv, do kterých pojišťovna klientovy prostředky investovala. Pojišťovna v tomto případě standardně negarantuje úrokovou míru a – pomineme-li poplatky – ani se nepodílí na zisku, který si klient zajistil svým prozíravým rozhodnutím o alokaci pojistného mezi jednotlivé fondy či investiční programy.

Z hlediska připisování podílů na zisku jsou podstatné minimálně následující kategorie:

a) Oddělení peněz vztahujících se k jednotlivým produktům

Platná česká zákonná úprava nepožaduje po pojišťovnách, aby od sebe oddělovaly prostředky vztahující se k jednotlivým pojistným produktům. Nejsou-li od sebe odděleny peníze vztahující se k jednotlivým produktům, pak samozřejmě nejsou odděleny ani výnosy, které dané peníze (v pojišťovnách se používá označení prostředky finančního umístění) generují. Jediné rozdělení, které se tak v praxi vyskytuje (a které je požadováno ze zákona), je rozdělení výnosů plynoucích ze smluv životního a neživotního pojištění.

Běžně tak dochází k tomu, že prostředky pocházející z pojistných smluv uzavřených na dlouhé období jsou strčeny do jednoho pytle s prostředky svojí podstatou krátkodobými. Je zřejmé, že „dlouhé“ peníze nejsou totéž, co „krátké“. Pokud jsou „dlouhé“ peníze investovány výhodněji než „krátké“ (což je současná situace vzhledem k aktuálním úrovním úrokových sazeb), profitují z toho vlastníci „krátkých“ peněz. Naopak klienti – majitelé „dlouhých“ peněz tratí. Pokud se výnosová křivka otočí a krátkodobé sazby vzrostou nad úroveň dlouhodobých, tak se karta obrátí a majitelé „krátkých“ peněz budou přispívat na podíly na zisku majitelům „dlouhých“ peněz.

Evidentní ovšem zůstává, že tento mariáš by se asi vůbec neměl rozehrát, resp. že by mělo být pojišťovnám uloženo, aby tuto segmentaci svých portfolií byly povinny provádět. (V Česku jsou i výjimky z uvedeného chování, lze proto jedině doporučit, aby se klient zeptal přímo ve své pojišťovně, jakým způsobem je s jeho prostředky nakládáno.)

b) Oddělení jednotlivých zdrojů zisku

Pojišťovny provozující životní pojištění mají v principu k dispozici několik zdrojů, ze kterých mohou tvořit zisk. Sazby pojistného v sobě zahrnují jednak:

  • předpoklady nákladů, které pojišťovna hodlá vynaložit na získání a udržování pojistné smlouvy;
  • dále předpoklady, na jejichž základě pojišťovna stanovuje odměnu za riziko, které na sebe přebírá – jde o předpoklady vyjádřené použitými úmrtnostními tabulkami, či statistickým očekáváním pojistných plnění;
  • očekávání o zhodnocení prostředků technických rezerv vyjádřené technickou úrokovou mírou.

Z výše uvedeného výčtu potom lze odvodit, na čem všem mohou životní pojišťovny vydělávat:

  • na úspoře oproti očekávaným nákladům;
  • na lepších než očekávaných škodních statistikách (např. použitím „vylepšených“ úmrtnostních tabulek, což je opět každodenní realita);
  • na hrátkách s připisováním podílů na zisku, kdy se klientům nepřipíše celé dosažené zhodnocení.

Uvedené zdroje profitu pojišťoven mají různou povahu. Zatímco úspora nákladů by měla jít zřejmě celá akcionáři, tak to stejné půjde jen těžko říct i o dalších dvou zdrojích. Např. použije-li pojišťovna starší úmrtnostní tabulky, bude klient platit u rizikového životního pojištění vyšší pojistné.

Na použití starších či upravených úmrtnostních tabulek není v zásadě nic špatného, pojišťovna tak snižuje riziko, že úmrtnost se bude vyvíjet v její neprospěch a v tomto smyslu jde o i o ochranu zájmů klienta. Selským rozumem lze ale očekávat, že klienti se pak budou podílet na profitu, kterého pojišťovna takovýmto způsobem dosáhne. Tento princip platí např. ve Francii, Velké Británii, či Spojených Státech. Česko, ale také třeba Rakousko, Polsko, Slovensko, či Belgie takový postup (bohužel) neuplatňuje.

 Kapitálové životní pojištění? Rozhodně ne! Čtěte ZDE.

Kapitola sama pro sebe je pak připisování podílů na zisku…

c) Připisování podílů na zisku

Na úvod budiž řečeno, že podíly na zisku se připisují pouze ze smluv majících tzv. rezervotvorný charakter. Nepatří sem tedy např. rizikové životní pojištění, které si člověk sjedná k hypotéce, ale naproti tomu sem bude patřit kapitálové životní pojištění pro případ smrti nebo dožití. Velmi zjednodušeně řečeno jde o smlouvy, u kterých si klient „spoří“ pro případ dožití.

Jak to v pojišťovnách funguje u podílů na zisku? Pojišťovna klientům garantuje technickou úrokovou míru (v současnosti u nových pojistných smluv ve výši max. 2,4 %) a současně s tím hospodaří s prostředky technických rezerv (penězi klientů). Dosáhne určitého zhodnocení (pomiňme, že není nikde exaktně stanoveno, jak takové výnosové procento vypočítat), formálně odvede klientům, co jim dluží z titulu použité technické úrokové míry a řeší otázku, jak naložit se zbytkem.

Mohlo by se zdát, že nyní by měla nastoupit exaktní úprava vyplývající z pojistných podmínek, či alespoň zákona (o pojistné smlouvě). Opak je pravdou. Nyní nastupuje rozhodnutí představenstva o přidělení podílů na zisku. Takové rozhodnutí bývá učiněno v závislosti na marketingových záměrech a konkrétní finanční situaci pojišťovny.

Pojišťovna tak do světa vybubnuje, že připisuje nějakému produktu vysoké podíly na zisku (zpravidla produktu, u kterého má zájem na podpoře prodejů a nebude ji to zas tak moc stát). Naproti tomu ostatním produktům může připisovat pouze minimální či žádné podíly na zisku vytvořeného ze správy prostředků finančního umístění.

Následující tabulka ukazuje, jak je upraveno připisování podílů na zisku z výnosů dosažených správou prostředků finančního umístění v některých zemích: 

Stát Minimální výše připisovaných podílů na zisku ze správy prostředků finančního umístění
Francie 85%
Velká Británie 90%
USA 90%
Německo 90%
Česko, Slovensko, Polsko, Rakousko Není upraveno zákonem

Uvedená procenta představují minimum, které pojišťovna musí svým klientům připsat z výnosů dosažených správou jejich prostředků. Díky konkurenčnímu prostředí však pojišťovny připisují i více, než kolik jsou povinny ze zákona.

V Česku se v této oblasti vzdor vlivu EU a všem změnám v pojišťovacích zákonech držíme staré dobré praxe, nesdělovat toho klientům příliš. Přitom právě otevřenost ohledně připisování podílů na zisku by ukázala, jak si stojí jednotlivé pojišťovny při správě klientských prostředků a jaký profit z toho vlastně jejich klienti mají.

Nevyznáte se v nabídce nových produktů bank či spořitelen? Čtěte - Vyplatí se?

Máte i vy sjednané životní pojištění? Jste spokojeni s jeho výnosy, nebo místo vysokých podílů na zisku zůstalo jen u slibů?