Kolik měsíčně odkládat? |
Průzkumy veřejného mínění i jejich výsledky lze snadno zfalšovat nebo pokroutit podle libovůle zadavatele. Letos ale po třech letech skončil projekt, který se dotkl všech dospělých Čechů a u kterého se nikdo nemůže vymlouvat na neúplné či vymyšlené zdroje. Jednalo se o výsledky druhého pilíře penzijního spoření.
Využilo ho jen 84,5 tisíce Čechů, ti se rozhodli začít si spořit na stáří se slušnými příspěvky od státu a mít důchod, který vychází z výše jejich příjmů. Jednoznačně na tom vydělali. Ostatní se raději rozhodli dál platit daně a čekat, co na ně ve stáří od státu zbude.
Spořit na stáří je ale třeba. Roste věk dožití a odchod do důchodu se kvůli politické neprůchodnosti nedaří příliš zvyšovat. Důchody reálně neporostou a zpomalit jejich pokles lze dvěma způsoby. Oba jsou dost nepopulární – zvýšením daní na sociální pojištění a postupným zvyšování doby odchodu do důchodu. Obojí se už pomalu a nenápadně děje.
Chvilka středoškolské matematiky
Podpora soukromých úspor na důchod je tedy nutná a každý program, který by šel tím směrem, je správný. K výhodnosti lze dospět jednoduše. Je správné dávat si stranou kolem jednoho dvou procent z platu. Pokud k němu někdo navíc nabídne ještě další 3 procenta měsíčně, tak jsou počty jednoduché. Například při platu 30 tisíc korun měsíčně to znamená spořit si 600 korun a pokud stát dosype dalších 900 korun měsíčně, máte za rok naspořeno na stáří 18 tisíc korun. Po třech letech spoření mají lidé na účtu 54 tisíc korun, po 40 letech více jak 720 tisíc korun.
Martin Mašát (1977)
 |
Jedná se ale o dlouhou dobu, do které zasahují některé vlivy. Zanedbáváme například inflaci, aktuálním cílem ČNB jsou asi 2 procenta, a také valorizaci, navýšení důchodů činí dnes podle slibů politiků asi 2 procenta. Tyto vlivy by výnos z investovaných úspor, který by se podle rizikovosti podílových fondů pohyboval kolem 5 až 8 procent, pokryl snadno.
Když stát dává, tak i bere
A můžeme pokračovat v jednoduchých výpočtech. Pokud by stát svým dílem přispíval k vašim úsporám, samozřejmě za to něco musí chtít. No nemusel by, ale znáte ho. Trest by se nesl v duchu: když ti něco přispíváme k tomu, co si sám spoříš, tak ti pak strhneme z důchodu 0,3 procenta za každý rok spoření!
Vychází takové spoření výhodně? Ano, stále to je lepší vrabec v hrsti, tedy peníze na vašem účtu, než nejistý státní důchod v daleké budoucnosti coby holub na střeše. Po třech letech spoření je budoucí důchod nižší o 0,9 procenta, při 40 letech spoření o 12 procent. To není špatné.
Po třech letech spoření máte 54 tisíc korun, ale dostanete důchod nižší o 0,9 procenta. Současný průměrný důchod se pohybuje kolem 12 tisíc korun. Stát by ho ale vlivem šetření snížil o 108 korun. Podobně po 40 letech spoření by byl důchod o 12 procent nižší, tedy o 1 440 korun. To vypadá jako velká suma, ale zase by lidé měli minimálně svých 720 tisíc korun, ze kterých jste celých 60 procent dostali přímo do státu.
2. pilíř: škoda šance, která se už nevrátí
Jak se tedy rozhodnout? Tím, že většina Čechů do projektu nevstoupila, nejspíš očekává, že se dožije 90 let a zamítnutí 2. pilíře se jim vrátí. Už za tři roky naspořené částky 54 tisíc korun představuje dotace od státu 32 400 korun. Abyste celou tuto sumu postupně vyčerpali po 108 korunách, bude to trvat celých 25 let, což při odchodu do důchodu v 65 letech znamená, že musíte oslavit devadesátiny.
Čtěte také |
Úplně stejně vyjdou čísla v případě, že budete spořit 40 let. Také byste museli žít do 90 let, než částku vyčerpáte. Co takhle to srovnat jen s desetiletým důchodem, který si chci jako vitální důchodce užít? Otázka při vstupu do druhého pilíře tedy měla znít: Chci čerpat z našetřených peněz od státu 270 korun po dobu 10 let nebo si nechat důchod 108 korun?
Uvedená výhodnost se netýkala pouze lidí s minimálním příjmem. U mzdy kolem 10 000 korun mělo smysl spořit pouze v případě, že byste očekávali důchod menší než 10 000 korun. U příjmů kolem 30 000 korun už byla volba jasná a 2. pilíř měl využít každý. Projekt však skončil, všichni měli na výběr a kromě necelých 80 tisíc lidí všichni ostatní uvěřili, že 2. pilíř je zlo. Nebyl, není a bohužel už nebude.
Trpně čekat na stát nebo investovat
Otázka tedy je, jak nyní investovat a jen trpně nečekat na důchod. Ten, kdo stále věří, že bude mít důchod stejný jako plat, žije v poklidu dál a jen platí daně. Ostatní by měli ihned začít spořit. Aktuální sazby jsou sice nízké, ale existují finanční produkty, které mají dlouhodobou výnosnost kolem 8 procent. Jsou jimi například akciové podílové fondy.
Konzervativní Češi jim sice zatím přicházejí na chuť a při každém zhoupnutí se leknou a běží peníze vybrat. Pokud ale zaparkují své peníze do kvalitních fondů, vydělají. Akcie sice nejsou běžné účty či termínové vklady a jejich ceny se každý den mění, aby lépe zobrazily jejich reálnou hodnotu. Nelze proto jednoduše předjímat, kde budou jejich ceny za tři měsíce či za rok.
Je však možné vycházet z historických zkušeností a ty ukazují, že dlouhodobý výnos kvalitních akciových indexů (ne jednotlivých firem či zanedbatelné pražské burzy) se pohybuje kolem oněch 8 až 10 procent. A je to potvrzeno 180 lety pozorování a to navzdory událostem jakými byly 1. a 2. světová válka, Velká deprese, ropné šoky, rozpad Beatles, finanční krize 2008 či krach Řecka. Lidé, kteří správně investují, mohou v klidu spát a nechat narůstat svůj budoucí důchod bez strachu, co s ním stát vyvede.
