Již po několikáté píšu "redaktorům", ve skutečnosti placených různými finančními skupinami následující příklad :

Moje babička dostala věnem v roce 1924 jako dcera bohatého statkáře veškeré vybavení bytu a 30 000,- korun československých což bylo v době první republiky obrovské jmění. Jako správní spořiví občané je spolu s dědečkem uložili do záložny. Z vkladu se ale vlivem politické situace staly vklady vázané, po válce pak měly již jen hodnotu přibližně 30 000,- poválečných Kč, což bylo ale výrazně méně než původní hodnota. No a o všechny vázané vklady babička přišla za měnové reformy, kdy vázané vklady zcela ztratili hodnotu.

Takže moje rada je následující - investiční fondy a podobní jiní lumpové nemají jiný plán, než vás obrat o peníze. Navíc v 85 letech je už lidem jedno, kolik mají naspořeno, spíš je zajímá, zda je něco nebolí, potkají fajn souseda a nebo jestli přijedou vnoučata na návštěvu.

Takže moje rada je "carpe diem" - užívejte život tak jak jde a zbylé peníze raději dejte na cestování, kupte si něco hezkého a pobavte se s kamarády. Sýčkování "finančních" redaktorů hoďte za hlavu, podívejte se, jak se svět mění, kdo ví, co bude za 10 let.

Je nesmysl, aby stát dotoval spoření těm, co na to mají, za peníze těch, kteří na to nemají (DPH za potraviny).

Co dál? Skutečná důchodová reforma musí řešit především demografický problém. Proto musí být postavena na zcela jiném základě než byla reforma prosazovaná bankami ve prospěch bank. Reálný návrh řešení vyšel již v roce 2007 v časopisu Demografie. Měl název "Komplexní řešení demografického problému". Dostupné na adrese: sociologie.netstranky.cz/komplexni-reseni-dem-problemu.html

"Akcie sice nejsou běžné účty či termínové vklady a jejich cenyse každý den mění, aby lépe zobrazily jejich reálnou hodnotu."

-to je zas přeloženo z nějakého článku v angličtině???

ne jejich, ale SVOJI hodnotu! přestaňte už prznit tu češtinu proboha!

Druhý pilíř zlo byl a je. Ať si pan manažer zkusí k celkovým nákladům připočítat, co to stálo státní kasu a tu plní zase jen poplatníci. A ty stovky milionů ať už v nákladech na software Finanční správy nebo na personální a rovněž i softwarové vybavení fondů, které chtěly druhý pilíř obsluhovat, ty někde chybí a sanovat je bude zase jen poplatník. Pan manažer to nepocítí. Pokud mluví o příjmu 30000 jako o příkladu, tak už to číslo vypovídá o tom, kde se finančně pohybuje a co považuje za standard. Druhý pilíř byl určen k tomu aby bohatým přidal a chudým ubral. Je to prostá matematika. Druhý pilíř byl totiž výhodný pro vyšší příjmové skupiny a tito lidé pak svým nižším příspěvkem (ze svých vysokých příjmů) do hromady určené na státní důchod způsobili, že sami svůj příspěvek dostali zpět obohacený o další love od státu ve druhém pilíři, ale těm na opačném konci příjmové stupnice chyběly v té hromadě právě ty vysoké příspěvky od těch cca 80000 lidí a celkový průměr na jednoho důchodce byl pak nižší. S tím pohledem ovšem média a "odborníci z fondů" na světlo moc nelezli. Měli jiný zájem... Na spoření jako takové mám čím dál, tím skeptičtější pohled. Ať už z hlediska inflace za dvě generace nebo z hlediska zásahů státu do těchto nástrojů, které na začátku spoření nelze předpokládat. Za velmi vhodnou považuju investici do bydlení s důrazem na nízkou spotřebu energií, investici do podnikání, které bude produkovat svému investorovi rentu v době, kdy bude v důchodovém věku nebo investici do vlastního zdraví. Ale spořit 40 let a mít pak na dvě luxusní večeře mi nepřipadne zrovna to nej nej.

2. pilíř byl nejlepší (a nejlevnější) finanční produkt na českém trhu. Jeho zrušení bylo vítězstvím hlouposti a finanční negramotnosti. Samozřejmě, pro ty nejchudší to nebylo, ale 1. pilíř je sociální dostatečně. Stále je tu nález ÚS, který říká, že je třeba dělat něco s tím, že důchodový systém je až příliš nespravedlivý vůči těm, kdo do něj přispívají nejvíce.

Investujte, investujte, investujte. Cokoli s podporou státu je o závislosti. Nevíte jak a kam? Zkuste projekt jakbytbohaty.cz. Inspiraci jistě najdete.

Klasické spoření v dnešní době nemá moc smysl kvůli nízkým úrokům. Podobné pilíře jsou zase nedůvěryhodné v tom, že při změně vlády nebo čemkoli jiném, se mohou pravidla měnit a člověk je závislý na libovůli státu.

Lepší je podle mně naučit se investovat a začít s tím, dokud je stabilní příjem. Ideální je podle mně třeba začít v malém investovat do P2P půjček. Klidně si vyzkoušet půjčit třeba půjčku za tisícovku a každý měsíc si s tím trochu hrát a učit se. Po roce už má člověk celkem jasnou představu a je schopný tak zhodnocovat své investice celkem konzervativním (bezpečným) způsobem o 6 - 8% ročně.

Jako ideální pro konzervativní investování vidím zahraniční Bondoru http://www.bondora.com, pak z českých Banking Online http://www.banking-online.cz (výhoda jsou nízké poplatky) a dobré na vyzkoušení je i Zonky http://www.zonky.cz (je třeba tam už trochu víc aktivity) a jsou i další zajímavé platformy.

Zabití II. pilíře byla typická Sobotkovina, tvrdě po všech slušných tvůrcích hodnot, kteří poctivě platí daně. Ti mají nárok jen víc pracovat, platit větší daně, ale nemají nárok na penzi adekvátní celoživotním sociálním odvodům. I tento slabý pokus tuto křivdu nepatrně napravit okamžitě zabil. V každém civilizovaném státě existuje penzijní program umožňující každému dobrat se důchodu podobnému jako mzda před důchodem, u nás na to mají nárok jen lidé s nižšími příjmy, od průměrného příjmu nahoru, jsou sociální odvody jen čistě další daní a na penzi si musí každý spořit sám zcela nezávisle.

Při výpočtu jsem se dopočítal rozdílu 40 Kč. Obvykle, kde začínají peníze, tam končí práce. Dělníci se na své peníze nadřou a nemají ani průměr.

Platit daně z odsezené práce není žádné terno. Tolik úředníků a produktivita velmi nízká.

Spořicí šance na úkor stávajících důchdců tak leda....

Čím víc je člověk závislý na státu, tím víc lne k slibotechnovým stranám. Bohužel produkty, jako penzijní, nebo stavební spoření závislost na státu nezmenšují, protože jsou státem dotované a přímo ovládané. Stát má zajišťovat především spravedlnost, obranu a maximálně solidaritu s těmi, kteří si skutečně nemohou vydělávat, kvůli svému zdravotnímu hendikepu. K tomu ostatnímu má člověk sebe a rodinu.