Dnes už papírové pohlednice posílá jen hrstka, především starších lidí, ostatní řeší různá přání pomocí esemesek a e-mailů. A je to škoda. Vždyť vánoční pohlednice a novoročenky, které roznášel pošťák, měly své neopakovatelné kouzlo.
Bohatý nový rok?Vyzkoušejte investiční kalkulačku zisku a investujte |
V českých zemích je za duchovního otce vánočních pohlednic a novoročenek považován nejvyšší purkrabí, český hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojína. Psala se dvacátá léta 19. století a purkrabí měl tolik společenských povinností, že mu přišlo poněkud únavné dodržovat tehdejší zvyk osobně navštívit všechny aristokratické známé a přátele, aby jim popřál hodně štěstí do nadcházejícího roku. Rozhodl se to vyřešit opravdu originálně a nápaditě.
„U profesora pražské malířské školy Josefa Berglera objednal na Vánoce 1827 takzvané blahopřejní lístky a ty rozesílal na omluvu své osobní nepřítomnosti. Nápad se ujal a postupně došlo k jeho rozšíření,“ vypráví Jaromír Polášek. Podobný nápad prý ale mělo v té době patrně víc lidí.
Na začátku 20. století stála pohlednice jako kilo masa
Jaromír Polášek žije se svou ženou ve Frýdku-Místku. Společně zmapovali, kdo všechno si kdysi mohl na Ostravsku pohlednici koupit.
Zpočátku byly vánoční pohlednice a novoročenky poměrně drahé. Jedna stála v přepočtu přibližně dnešních čtyřicet až padesát korun. Kolem roku 1905 stál jeden vánoční lístek patnáct až dvacet haléřů (30-40 krejcarů), známka deset haléřů (jeden zlatý, tedy sto krejcarů, tehdy platil jako půl rakouské koruny).
Byla úplně první Za „světového otce“ vánočních přání je považován britský úředník, vynálezce a designér Sir Henry Cole. Ten chtěl 1. května 1843 po malíři Johnu Carlcottovi Horsleymu, aby mu namaloval obrázek s vánoční tématikou a heslem, které by si mohli lidé posílat ku příležitosti svátků klidu a míru. Malíř zvolil motiv spokojené třígenerační rodinky, která si připíjí na zdraví u slavnostní tabule. Po stranách jej doplnil výjevy milosrdenství – rozdávání jídla a oblečení chudým. Závěrem připojil heslo „ A Merry Christmas and Happy New Year to You“. |
„V roce 1903 dostávali ostravští dělníci, kteří pracovali ve válcovnách v úkolu, za desetihodinovou šichtu nanejvýš tři tehdejší koruny, zámečník jenom 1,5 koruny, posluhovačka brala kolem 70 haléřů denní mzdy. Podobně na tom byli i dvanácti- až třináctileté děti, které dřely u sedláků,“ vyjmenovává historik a dodává, že za vánoční nákup tehdy dala hospodyně u kupce tři až čtyři zlaté, tedy asi dvě koruny.
„Proto jen málokdo mohl dát zpočátku za jeden vánoční lístek stejně jako za kilo masa,“ konstatuje a pro srovnání uvádí, že na začátku 20. století se kilogram levného maso vysekával za 56 krejcarů.
Aby mohli lidé pohlednici poslat, museli mít známku. Za Rakousko-Uherska stála 50 haléřů, pohled do ciziny pak korunu a 50 haléřů. Za protektorátu se cena různila, v tuzemsku zůstala stejná, když ale někdo posílal pohlednici do Německa, zaplatil za známku 60 haléřů.
„Po válce se za doručení pohledu na území Československa platilo 1,20 koruny, do ciziny 2,40 koruny. Pravá sběratelská kartofilománie vypukla po roce 1905 a na mnohých půdách se dají dodnes najít pravé poklady,“ dodává Polášek.
Lístek s předtištěnou známkou byl levnější
V Evropě jsou začátky oficiálních pohlednic přičítány profesoru ekonomie na vídeňské vojenské akademii Emanuelovi Hermannovi. Ten totiž 26. ledna 1869 uveřejnil v tehdy populárním listu Neue Freie Presse svůj návrh na zavedení poštovního lístku s předtištěnou známkou.
Rakouská poštovní správa sice rozhodla, že od 1. října téhož roku uvede dopisnice do oběhu, Hermann ale musel ještě před tím svůj návrh důkladně vysvětlit a zdůvodnit jeho ekonomické výhody. Při svém rozboru vycházel mimo jiné také z faktu, že náklady na dopisy byly tehdy příliš vysoké a měl za to, že kartička s předtištěnou známkou vyjde levněji.
„Obsahem zhruba jedné třetiny všech tehdejších obchodních i soukromých dopisů bylo jen velmi stručné sdělení, které nemělo charakter důvěrností ani tajných zpráv, takže se mohlo klidně psát na otevřený korespondenční lístek,“ osvětluje Polášek s tím, že se už v prvním roce prodalo více než devět a půl milionů lístků.
Herrmannova myšlenka tak dala světu korespondenční lístek a tím vlastně i pohlednici, která se z něj přes řadu předchozích, souběžných a pozdějších forem postupně vyvinula.
Úspěch rakouské pošty následně podnítil i další země k vydávání vlastních korespondenčních lístků, a to tehdy ještě nikdo netušil, jakým výhodným zdrojem příjmů zakrátko poštovní pohlednice budou.
Na korespondenční lístky si lidé začali malovat
Postupně začali lidé kreslit na volnou plochu korespondenčního lístku nějaký symbol či obrázek, a tak vznikla pohlednice. Toho využili podnikavci a začali vyrábět kartičky se všemi možnými náměty k různým příležitostem. Objevily se tak první pohlednice se zimními a vánočními motivy.
Vedle papírových vánočních pohlednic můžeme v té době zaznamenat i pravé fotografie, pozdravy na kůži, textilu, dřevěné dýze, lýku nebo kovové fólii. Ty však byly mnohem méně rozšířené a jsou velmi vzácné. „Byly také zhotovovány vánoční pozdravy s nalepenými plastickými doplňky nebo zdobené technikou slepotisku, případně prostorově rozkládací, hodně často s motivem svaté rodiny,“ vypráví historik.
Pohlednice byly tak vzácné, že se nalepovaly nebo zasouvaly do alb k rodinným fotografiím. Časem se rozšířila i výroba speciálních alb pro účely uchovávání pohlednic.
Péefko je česká specialita
Českou specialitou zůstává podle Poláška označení P.F., o tuto zkratku se zasloužil na začátku minulého století český grafik a malíř Viktor Stretti.
Na přelomu 19. a 20. století vepsal na novoroční blahopřání dvě francouzská slova: „pour féliciter“, což ve volném překladu znamená „pro štěstí“ a zkratka P.F. byla na světě. „Tato dvě písmenka jsou pouze naší specialitou, na novoročenkách z jiných zemí se tato zkratka neobjevuje,“ uzavírá Polášek.
