Řada našich čtenářů si stěžuje, že na vyšetření odborného lékaře čekají i několik měsíců. V čem je problém? Máme málo specialistů?
To určitě ne, statistiky hovoří jasně, lékařů, i těch odborných, máme v přepočtu na obyvatele dokonce více, než je průměr Evropské unie. U nás je problém jinde než v počtu odborníků. Čeští pacienti vedou v ročním počtu návštěv u lékaře.
Jsme v Česku více nemocní?
Já bych spíš řekla, že někdy k lékařům chodíme zbytečně. V některých zemích například návštěva u specialisty bez indikace praktického lékaře není zadarmo a vždy je tam spoluúčast pacienta, u nás je i tato péče bez přímé platby. Jinde bývá běžné, že ke specialistovi jdete až na základě doporučení praktického lékaře (tzv. gatekeeping), u nás je svobodná volba poskytovatele. Takže kdykoli se objeví nějaký problém, pacienti jdou hned ke specialistovi a dokonce někdy s jedním problémem navštíví i několik specialistů bez konzultace s praktickým lékařem. Tím nemyslím, že by bylo nutné zavádět v České republice nějaká striktní opatření. Zdravotní problém může být nejefektivnější řešit přímo s ambulantním specialistou, ale některé problémy by zvládl řešit i praktik.
Sama jsem zažila situaci, kdy praktik řekl, že některé léky nemůže předepsat.
Dát více kompetencí praktickým lékařům je určitě žádoucí, protože oni mají nejúplnější informace o pacientovi a nejlepší předpoklady k tomu, aby správně stav svých pacientů vyhodnotili. Praktický lékař by rozhodně měl být průvodcem pacienta systémem, měl by koordinovat jeho léčbu a v případě potřeby ho posílat na vyšetření k ambulantním specialistům. U nekomplikovaných chronicky nemocných by praktický lékař mohl převzít léčbu sám místo specialisty. Ministerstvo zdravotnictví pracuje na tom, aby se uvolnila preskripce, tedy aby i praktický lékař mohl předepisovat více léků. V současné době probíhají jednání, domlouvají se společně specialisté i praktičtí lékaři, jak systém nastavit co nejlépe pro pacienta.
Slyšela jsem, že odborní lékaři mají od pojišťoven nastavený limit úhrad, proto nepřijímají více pacientů.
Je to trochu jinak. Úhradovou vyhláškou má ambulantní specialista sice určen maximální limit úhrad za rok, ale tento limit se mění v závislosti na počtu ošetřených pacientů v roce. Pokud se tedy lékař rozhodne, že ošetří desetkrát více pacientů, tak se mu i celkový budget desetkrát navýší. Pojišťovna rozhodně počet ošetřených pacientů nijak neomezuje. Trochu jiná situace je u praktických lékařů, oni jsou registrující lékaři a mají kapitační platbu za každého registrovaného pacienta nezávisle na počtu ošetřených pacientů. Praktický lékař tedy může mít jen určitý počet registrovaných pacientů, aby péči o ně opravdu stíhal. (K této odpovědi se vyjádřila Česká lékařká komora, vyjádření čtěte v boxu dole.)
Pavlína Žílová (29)
 Pavlína Žílová |
Ale co dělat v případě, když mám akutní problém, který potřebuje specialistu a ten mě objedná až za tři měsíce?
V případě neodkladné péče nesmí být pacient v žádném zdravotnickém zařízení odmítnut a musí být ošetřen bez požadování jakékoliv přímé úhrady. Můžete navštívit pohotovost, kde vás ošetří a posoudí, zda se na případné další vyšetření máte objednat ke svému ambulantnímu specialistovi nebo k praktickému lékaři, nebo je nutné problém řešit ihned, třeba i hospitalizací. Můžete navštívit praktického lékaře, který vám v případě potřeby napíše žádanku ke specialistovi. A samozřejmě při akutním ošetření na pohotovosti nebo na doporučení praktického lékaře by vás ambulantní specialista měl objednat na nejbližší možný termín.
Co když je to ještě horší, svého specialistu nemám a nikdo nové pacienty nepřijímá?
Samozřejmě pokud má lékař naplněnou kapacitu, není povinen vás přijmout. V takovém případě vám ale musí pomoci vaše zdravotní pojišťovna. V praxi to vypadá tak, že v prvé fázi vám dají seznam smluvních lékařů v okolí vašeho bydliště. Pokud zjistíte, že žádný z těchto lékařů vás nepřijme, musíte pojišťovnu kontaktovat znovu s tím, že mají všichni uvedení lékaři naplněnou kapacitu a neošetří vás. Zdravotní pojišťovna může své smluvní partnery obvolat, může jim nabídnout například vyšší úhradu nebo nějaké jiné benefity, pokud budou přijímat nové pacienty, ale důležité je, že vám někoho sehnat musí a domluvit se ním, že vás přijme. Zdravotní pojišťovna je totiž ze zákona povinna zajistit svým pojištěncům zdravotní péči.
Někteří lékaři podmiňují přijetí do péče registračním poplatkem, mají na to právo?
Zákon říká, že pojištěnec má právo na poskytnutí služeb hrazených zdravotní pojišťovnou v rozsahu stanoveném zákonem, přičemž poskytovatel zdravotních služeb nesmí za tyto služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. My toto ustanovení interpretujeme tak, že pokud vám lékař například nabídne, že za roční poplatek 300 korun budete mít nadstandardní služby, jako objednání e-mailem či SMS upozorňující na preventivní kontrolu, a vy jste ochotna tuto částku uhradit, pak je to v pořádku. Pokud by ovšem bez zaplacení poplatku lékař odmítal poskytovat hrazené služby nebo omezoval jejich rozsah, dopouští se protiprávního jednání
Řešili jsme dlouhé čekací lhůty na ošetření u lékaře specialisty. Obdobné stížnosti jsou i na lhůty pro objednání na speciální vyšetření, počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci. Psala nám čtenářka, že když jejího manžela rozbolela hlava, lékař jej na CT objednal za čtyři měsíce. Mezitím pacient zkolaboval a odvezla ho sanitka. V nemocnici se zjistilo, že má zhoubný a rychle rostoucí nádor na mozku a jeho žena se nemůže smířit s tím, že možná kdyby byl vyšetřen dříve…
Těžko se posuzuje, kde byla v tomto konkrétním případě chyba a zda by dřívější CT vyšetření této situaci výrazně pomohlo. Vždy záleží na lékaři, který potřebné vyšetření musí indikovat na náležité odborné úrovni podle pravidel vědy s ohledem na konkrétní podmínky a možnosti. Pokud lékař vyhodnotí stav pacienta jako akutní, musí ho na požadované vyšetření objednat přednostně.
Takže to není o tom, že podobných přístrojů je málo nebo jsou jen v Praze? Nebo jak jsem slyšela, že není personál, který by přístroje obsluhoval?
To určitě ně. Na ministerstvu zdravotnictví máme přístrojovou komisi, která posuzuje i rozmístění magnetických rezonancí, aby se nestalo, že všechny budou koncentrovány v jednom městě a v některých částech republiky nebudou vůbec. Magnetických rezonancí není málo a mohou fungovat 24 hodin denně. Ostatně je to velká investice, tedy zdravotnické zařízení si je pořizují, když ten personál mají, jinak by se jim tato investice ani nevyplatila.
Máte životní pojištění? Nechte si od nás zdarma prověřit, zda je správně nastavené. |
Kdybychom to shrnuli, jaké je naše zdravotnictví?
Podle studií Euro Health Consumer Index (EHCI) jsme v Evropě na předních příčkách. Poskytujeme velmi kvalitní zdravotní péči za málo peněz. Vysoko je u nás hodnocena právě dostupnost a rozsah zdravotní péče. Skoro vše hradíme ze zdravotního pojištění, zatímco v okolních státech, zejména těch západních, je vyšší spoluúčast pacientů. Máme kvalitní personál, lékaře, profesory vzdělané na evropské úrovni.
Málokdo vidí a málokdo si uvědomuje, kolik peněz on sám do systému veřejného zdravotního pojištění dává a kolik čerpá, pokud začne zdravotní péči skutečně potřebovat. Pojišťovny už dnes nabízí pro své pojištěnce možnost zjistit, kolik stálo jejich ošetřování a léčba a myslím, že by bylo dobré, kdyby se na to pacienti občas podívali. Možná by si uvědomili, jakou máme u nás obrovskou výhodu v dostupnosti zdravotní péče.
Vyjádření České lékařské komoryOdpověď pracovnice Ministerstva zdravotnictví ČR může vyvolat v laické veřejnosti dojem, že úhradové limity nezpůsobují v praxi žádné problémy a odborní lékaři při odmítání pacientů s ohledem na nedostatečnou výši úhrady postupují svévolně. Opak je pravdou. Úhradové vzorce, které určuje Ministerstvo zdravotnictví a následně aplikují zdravotní pojišťovny, umožňují uhradit lékaři na jednoho ošetřeného pacienta a rok pouze určitou částku. Problém je v tom, že tento limit se nestanoví podle toho, jakou péči pacient v daném roce u lékaře skutečně čerpá, ale podle toho, jakou částku na pacienta uhradila zdravotní pojišťovna lékaři před dvěma lety. Pokud tedy lékař ošetří v daném roce nákladnější pacienty a odvede více práce v porovnání s obdobím před dvěma lety, nebude mu tato práce uhrazena. Problematické je i to, že úhradový limit se nestanoví pro stejné poskytovatele stejně, ale zcela nahodile podle úhradové historie každého z nich. To vše vede k tomu, že jednotliví poskytovatelé dostávají za stejnou práci různou úhradu, což znamená, že jeden poskytovatel dostane za ten samý výkon 300 korun, jiný 285 korun, další 270 nebo 240 korun, aniž by to mohli jakkoli ovlivnit. Výslednou výši úhrady za odvedenou práci totiž určuje struktura ošetřených pacientů, přičemž paradoxně platí, že pokud lékař v daném roce ošetří nákladnější pacienty nežli před dvěma lety, sníží se mu úhrada za odvedenou práci. Jinak řečeno, odborný lékař musí pacientům, které převezme do péče, poskytnout bezplatně veškerou potřebnou péči, kterou má sjednánu se zdravotní pojišťovnou, avšak zdravotní pojišťovna uhradí maximálně limit určený podle úhrady před dvěma lety. To je důvod nespokojenosti odborných lékařů s úhradami hrazené péče, jelikož tato situace zakládá zřejmou nerovnost mezi právy a povinnostmi lékaře (poskytovatele) a zdravotní pojišťovny. Řešení, že lékař ošetří desetinásobný počet pacientů, aby se desetinásobně navýšil „úhradový budget“, jak je uvedeno v článku, je zcela mimo realitu. Každý pacient potřebuje odpovídající péči, počet pacientů, které je možné ošetřit, je limitován. Preferování pacientů podle úhradového limitu by jednoznačně vedlo k omezení dostupnosti hrazené péče zejména pro pacienty, kteří potřebují nákladnou péči. V současné době již dochází k tomu, že odborní lékaři ukončují praxi, protože nejsou schopni z úhrad od zdravotních pojišťoven pokrýt provozní náklady. Mgr. MUDr. Dagmar Záleská – právní kancelář České lékařské komory |
