Když nás někdo požádá o laskavost, a nejde o věc, která je pro nás příliš náročná, měli bychom mu vyjít vstříc. Nejen proto, že příště může pomoci on nám, ale i z toho důvodu, že si tak zlepšíme svůj vlastní pocit. Když navíc máme pocit, že se na nás obrací proto, že určitou věc nedokáže vykonat sám, můžeme si dokonce zvýšit své sebevědomí.
Pokud však jde o věc, která pro nás příliš jednoduchá není a žádost druhé strany se opakuje často, měli bychom svou pomoc zvážit. A to přesto, že je nám to nepříjemné, nebo že se odmítnutí požadavku dokonce obáváme.
Proč je tak těžké říct „ne“?
Jsou lidé, kterým odmítnutí žádosti o pomoci nečiní velké potíže. Možná jim to dokonce dělá dobře, a možná si na základě toho zvolili i své zaměstnání.
Pro většinu lidí je však odmítnutí nepříjemné, a snaží se mu vyhnout. Nejčastěji proto, že jsou rádi, když mohou druhým vyjít vstříc, nebo žádost přichází od lidí, na nichž jim záleží nebo kterých se naopak trochu obávají, například šéfa.
Jan Urban
|
V některých případech nám v odmítnutí žádosti o pomoc či provedení určitého úkolu brání zkušenosti z dětství. Děti bývají odmala vedeny ke zdvořilosti a ohleduplnosti, a pokud žádost svého rodiče nebo učitele odmítnou, bývá to vnímáno jako forma odmlouvání, za které může přijít trest.
Když se dětství některých lidí táhne příliš dlouho, může to vést k tomu, že u nich vzniká problém se sebeprosazením, který může přetrvávat do dospělosti. Důvodem obavy říci „ne“, a to především lidí, kteří mají sklon podceňovat své schopnosti, může však být i strach z toho, že si druhá strana pomyslí, že na zvládnutí úkolu nemáme předpoklady.
Nejčastějším důvodem, proč na žádost druhé strany přistupujeme, je však přirozená empatie. Tedy to, že nechceme druhou stranu zklamat nebo ji dostat do obtížné situace, a obáváme se pocitu viny, který by nás za to mohl pronásledovat. Obdobnou úlohu sehrává snaha zabránit konfliktu s tím, kdo nás o něco žádá, nebo obava, že odmítnutím žádosti se vyčleníme z určité skupiny, na které nám záleží.
Obavy říci „ne“ jsou z uvedených důvodů často silné. Někdy dokonce natolik, jak ukázaly průzkumy, že jsme pod jejich tlakem ochotni vykonat věc, která je v rozporu s naším přesvědčením, nebo morálkou.
Proč je důležité říkat „ne“?
Důvodů, proč je občas důležité říkat „ne“, je více, a týkají se naší práce, zdraví i duševní pohody. Říct „ne“ může prospět našemu výkonu i kariéře. Být asertivní se vyplácí: dává možnost věnovat se činnostem či projektům, které jsou v souladu s našimi profesními i osobními cíli a drží nás na cestě za našimi kariérními plány.
Když se soustředíme na svůj hlavní úkol, nebo vždy jen na jednu věc, jsme zpravidla schopni vykonat více kvalitní práce. Pokud si toho ukousneme více, než dokážeme zvládnout, trpí tím navíc i naše duševní pohoda. Příliš náročná práce, především ta, která zcela neodpovídá našim zájmům či zkušenostem, může vést k únavě, ohrozit naše fyzické zdraví a vést i k syndromu vyhoření, který je pro moderní zaměstnance stále větším problémem.
Chcete si ulehčit práci i život? Vyzkoušejte Paretovo pravidlo 80/20 |
Kdy říci „ne“?
Schopnost říkat „ne“ je důležitou dovedností, která je nezbytná pro naše osobní zdraví a pohodu. Náš čas a energie jsou vzácné, a měli bychom je využívat moudře. To znamená, že nemůžeme dělat všechno. Naše ochota přistoupit na žádosti druhých nám totiž může v některých případech přinést více škody než užitku.
Když si nejste jistí, zda na požadavek druhého přistoupit nebo ne, může vám pomoci, několik jednoduchých otázek:
„Mám na splnění požadavku čas a energii?“, „Vyžaduje si teď mou pozornost něco důležitějšího?“, „Přinese splnění požadavku něco i mně?“, „Když odmítnu požadavek, budu se moci věnovat něčemu významnějšímu?“, „Potřebuji teď čas na odpočinek a načerpání energie?“, „Nejsem zneužíván (nebo není požadavek jen projevem šikany)?“, „Co by se na požadavku muselo změnit, abych na něj přistoupil?“, „Nejsem ochoten přistoupit na požadavek jen proto, abych někoho potěšil?“.
Požadavek byste měli odmítnout především tehdy, když jste přetíženi nebo se týká úkolů, o kterých víte, že je nezvládnete, ať již kvůli nedostatku času, nebo proto, že neodpovídají vašim schopnostem. Platí to i tehdy, když pracujete z domova. Výzkumy totiž ukazují, že „vzdálení zaměstnanci“ čelí často větší pracovní zátěži než ti, kteří pracují z kanceláře. Totéž platí o situaci, kdy určité požadavky přicházejí v době dovolené.
Zvážit požadavek byste měli i tehdy, když se při jeho vyslovení cítíte nepříjemně. Může jít totiž o intuici, která vám naznačuje, jak byste se cítili, pokud byste na něj přistoupili. Stejně tak byste měli odmítnout požadavek, který přesahuje vaše osobní hranice, například z morálních důvodů. Své osobní hranice, v práci i mimo ni, by měl mít totiž každý, a měl by je občas dávat najevo.
Jak říct „ne“
Naučit se říkat „ne“ není vždy jednoduché. Může to vyžadovat určitý nácvik, tedy čas, praxi a úsilí. Pokud však tuto schopnost získáte, usnadní vám život. Předpokladem je vědět, kdy a proč říci „ne“, a druhé straně své rozhodnutí jasně sdělit. Čím jasněji to sdělíte, a své sdělení i odůvodníte, tím snáze to protějšek přijme a bude to respektovat.
Za odmítnutí byste se ve většině případů neměli omlouvat. Pokud nejde o povinnost požadavek přijmout, není k omluvám důvod. Žádnou omluvu druhé straně nedlužíte. Za žádost či nabídku, kterou odmítnete, můžete však poděkovat a vyjádřit vděčnost, což odmítnutí zmírní. Druhým ukážete, že vám na nich či jejich práci záleží.
Ve svém odmítnutí byste měli být ale vždy taktní a ohleduplní. Ne každý, kdo o něco žádá, se vás snaží využít. Možná jen skutečně potřebuje pomoc. Vysvětlení důvodů vašeho odmítnutí by však nemělo být příliš složité. Sáhodlouhá zdůvodnění, proč nemůžete pomoci, situaci většinou jen komplikují.
Deset způsobů, jak říct „ne“
V náročnějších případech a důležitých situacích může být dobré se na odmítnutí žádosti druhé strany připravit. A to nejen shrnutím hlavních důvodů, které vás k odmítnutí vedou, ale i tím, že se vyzbrojíte určitými prohlášeními, které vám v odmítnutí pomohou.
Určitou náhradou za jednoduché „ne“ je dobré mít v záloze prohlášení typu:
- Mám další závazek.
- Kéž bych to uměl.
- Obávám se, že v tom vám nemohu pomoci.
- Momentálně na to nemám nezbytné předpoklady.
- Je mi ctí, že ses mě zeptal, ale toto vykonat nemůžu.
- Díky, že na mě myslíš. Tento úkol je však bohužel nad mé síly.
- Omlouvám se, ale na toto nyní nemám dostatečné časové možnosti.
- Bohužel už mám na toto období určité plány. Možná příště!
- Ne, děkuji, ale zní to krásně.
Pokud získáte schopnost říci druhým „ne“, můžete ji použít i tehdy, kdy je potřeba říct „ne“ sám sobě. Třeba v situaci, když cítíte, že jdete cestou, která neodpovídá zcela vašim cílům.
