Tradiční pohled na příčiny politických preferencí vychází z toho, že politická orientace lidí je ovlivněna především jejich hmotnými zájmy či společenským postavením. Lidé s vyššími příjmy i větším majetkem mívají sklon preferovat strany, které jim slibují, že jejich příjmy ani majetek příliš nezdaní. Lidem s nižšími příjmy naopak strany slibují, že se o ně v případě potřeby postarají.
Dělení stran na pravicové a levicové, které tomuto pohledu odpovídá, však již dnes příliš neplatí. Programy stran jsou podobné, většinou spíše mlhavé a pružné, a nově vznikající strany se zpravidla snaží svou pravolevou orientaci, pokud ji mají, spíše skrýt. Většinou již svým názvem.
Psychologické výzkumy současně ukazují, že o politické orientaci lidí dnes rozhodují z velké části jejich povahové rysy. Tedy vrozené charakteristiky, které s ekonomickými i dalšími zájmy většinou příliš nesouvisejí.
Pět povahových rysů lidí
Základních povahových rysů, kterými se lidé od sebe vzájemně liší, je celkem pět. Tyto vlastnosti ovlivňují naše jednání, uvažování a emoce včetně toho, v jakých situacích se cítíme dobře, jaké situace či lidi vyhledáváme a jakým se naopak vyhýbáme.
Jan Urban
|
Jde o rysy mající povahu škály se dvěma vzájemně protichůdnými okraji – a naše osobnost je pak jejich kombinací.
Jak se tyto osobnostní rysy projevují a jak se promítají v našich politických preferencích?
1. Extroverze, respektive introverze
Extrovertní lidé jsou společenští, hovorní a spontánní, a touží po sociální pozornosti. Mají sklon dominovat, být asertivní a impulzívní. Emoce, jež u nich převažují, bývají pozitivní. Introvertní lidé jsou naopak tišší, přemítaví, a spíše samotářští, protože společenské situace, především ty, které přinášejí vyšší potřebu intenzívních sociálních kontaktů, je brzy unavují. Většinou mají i nižší smysl pro humor.
Pokud jde o politickou orientaci, mají extrovertní lidé, jak ukázaly průzkumy, blíže ke konzervatismu, a to jak v ekonomické, tak sociální oblasti. Hlavním důvodem je, že bývají, za jinak stejných okolností, šťastnější, a jsou tak se světem většinou i spokojenější. Mají proto menší sklon své okolí měnit a riskovat, že se změní k horšímu. Pokud je extrovert na večírku, kde se cítí spokojený, nemá většinou potřebu jet přes polovinu města na jiný večírek, jen proto, že tam bude o pár lidí více. Jeho heslem je „kout železo, dokud je žhavé“. Introvert má naopak lehce sklon k liberalismu.
Vliv extroverze a introverze na politickou orientaci je však v rámci pěti základních osobnostních vlastností spíše slabší.
2. Emocionální stabilita, respektive labilita
Jde o vlastnost, která je viditelná především u lidí na „labilním“ okraji jejich spektra, tedy u těch, kteří emocím podléhají snadněji. Snadno se rozčílí, propadají obavám, smutku, depresi, úzkosti či nepřátelství, a spolu s tím tak nad sebou snadněji ztrácejí sebekontrolu.
K podstatně větším a rychlejším změnám nálad a emocí dochází u lidí se zvýšenou úrovní emocionální lability, označované též jako neuroticismus, především pod vlivem frustrace. Příkladem je člověk, který se pokaždé, když uvízne v dopravě, silně rozčílí, přesto, že se mu to v daném dni stalo již několikrát. Součástí neuroticismu je většinou i celkově zvýšená tendence k negativním emocím, tedy sklon vidět věcí kolem sebe spíše černě.
Zvýšená emocionální labilita zvyšuje sklon k sociálnímu liberalismu či levicovému vidění světa. Vyšší úroveň emocionální stability zvyšuje naopak sklon ke konzervatismu. Důvodem většinou je, že emocionální nestabilita vede lidi k hledání cest, jak svou stabilitu posílit.
3. Společenská vstřícnost, respektive sklon k nepřátelství
Jde o vlastnost, jejímž projevem, je na jedné straně sklon k přívětivosti, ochotě pomáhat, vycházet druhým vstříc, vyhýbat se konfliktům a podporovat vzájemnou spolupráci.
Na opačném konci tohoto spektra jsou lidé, kteří se o pocity druhých příliš nezajímají. Jde jim především o jejich vlastní zájem, a konflikty naopak sami vyvolávají. Spolupráci s druhými odmítají, jsou spíše soupeřiví, často však i proto, že odmítají jakoukoli autoritu. Jsou totiž přesvědčeni, že jsou lepší než ostatní.
Z hlediska politických preferencí je vyšší míra sociální přívětivosti, za jinak stejných okolností, spojena s vyšším sklonem k levici, nikoli však k sociálnímu liberalismu. Lidé s tímto sklonem reagují vstřícně k jednotlivcům v ekonomické nouzi, sociálně liberálním politikám se však naopak brání, a v sociální oblasti projevují tak spíše sklon ke konzervatismu. Důvodem je, že liberální sociální politiky zpochybňují tradiční společenské normy, a mohou tak vést ke zvýšeným sociálním konfliktům.
4. Zájem o nové, respektive obava ze změn
Lidé se zájmem o nové jsou otevřeni novým věcem a zkušenostem. Mají o ně zájem, jsou ochotni je zkoušet, a pod vlivem nové zkušenosti změnit i svůj názor. Stále stejný způsob provádění věcí je totiž dříve či později nudí. Nebrání se ani změnám majícím spíše jen abstraktní povahu, což souvisí s tím, že zájem o nové je povahový rys, který je ze všech pěti z nich nejvíce spojen s vyšší inteligencí.
Naopak lidé, kteří se novinek obávají, se drží zavedených postupů. Změnám se, pokud mohou, vyhýbají. Lidem se zájmem o změny příliš nerozumějí, a často bývá těžké jim zájem o nové věci vysvětlit. Někdy to může být stejně obtížné jako snaha vysvětlit barvoslepému existenci různých barev.
Zvyky nám dávají jistotu, často nás však drží při zdi. Jde to změnit |
Otevřenost vůči novým věcem vede k liberálnímu vidění světa, a to v ekonomické i sociální oblasti. Důvodem jsou nejen širší zájmy těchto lidí, ale i to, že jde zpravidla o ty, kdo jsou více než jiní ochotni podstoupit riziko.
V rámci pěti hlavních povahových rysů je tento rys tím, který má k politické orientaci lidí nejsilnější vztah. Výzkumy ukázaly, že vztah mezi zájmem o nové a liberalismem je dokonce silnější než vztah mezi výší ekonomického blahobytu a sklonem ke konzervativnímu vidění světa.
5. Osobní odpovědnost, respektive nespolehlivost
Lidé s osobní odpovědností se projevují jako svědomití, pečliví a disciplinovaní. Jsou pracovití, někdy dokonce tak, jako by nemohli ani na chvíli vykonávat něco, co je neproduktivní. Stejně tak jsou i pořádkumilovní, a dodržují stanovená pravidla.
Lidé na druhém konci tohoto spektra bývají méně svědomití, a k životu potřebují více volného času; jinak jsou nešťastní. Trpí sklonem odkládat úkoly, a snadno se rozptylují. Lidem odpovědným se tak většinou jeví jako líní.
Z hlediska vlivu na politickou orientaci se osobní odpovědnost projevuje sklonem ke konzervatismu, a ze všech pěti hlavních psychologických rysům je tím, který má k politickému zaměření lidí druhý nejsilnější vztah. Ještě více to platí u těch, kdo mají navíc sklon odmítat novinky.
Důvodem je, že lidi s vysokou svědomitostí přitahují společenské normy kladoucí důraz na osobní odpovědnost a osobní snahu dosáhnout úspěchu. Liberální či levicové politiky chápou naopak jako ty, kteří mají snahu podkopávat pobídky k osobnímu úsilí.
Důvodem vyššího konzervatismu svědomitých lidí je však i to, že kolem sebe chtějí stabilní, známé a předvídatelné prostředí. Svědomití lidé tak v různých dobách stáli na velmi různých stranách „politické barikády“. Pokud bychom se vydali zpět v čase, je pravděpodobné, že bychom je našli například mezi největšími zastánci otroctví.
Psychické vlastnosti a politické signály
Psychické vlastnosti lidí nejsou dobré a špatné. Jsou takové, jaké jsou. To, že přežily, znamená, že byly pro lidi během historického i prehistorického vývoje důležité. Ať už jednotlivě, nebo ve vzájemných kombinacích.
Vliv psychických vlastností na politickou orientaci však s sebou nese dva problémy. Tím prvním je, že lidé se pod jejich vlivem hlásí často k politikám, které jejich zájmům příliš nesvědčí. Reagují na jednoduché signály, které odpovídají jejich psychologickému zaměření.
Druhý problém spočívá v tom, že tyto vlastnosti mají zvýšený sklon lidi politicky rozdělovat, a to více, než odpovídá jejich zájmům.
O těchto okolnostech je proto dobré vědět. Platí to tím spíše, že nejlépe o nich vědí ti, kteří je k používají rozdělování voličů. Tedy ti, kteří vztahů mezi psychologickým a politickým zaměřením lidí využívají k polarizaci společnosti, což jim umožňuje lépe dosahovat vlastních zájmů.
