Pan Petr se před rokem oženil, jak sám říká, na stará kolena, potřetí, ale jistě naposled. Nějakou dobu bydleli s manželkou každý ve svém bytě, ale pak se rozhodli pořídit si vlastní společné bydlení.
„Nechci, aby se po mé smrti musela z bytu manželka odstěhovat nebo vyplácet v rámci dědictví mé děti. Ona potomky nemá. Bylo by řešením napsat byt jen na ženu?“ ptá se čtenář.
Pokud byt bude nabýván za trvání manželství a ze společných peněz, tedy nikoli pouze z peněz manželky, stává se součástí společného jmění manželů (SJM). To se dá jednoduše vyřešit. Aby byl byt ve výlučném vlastnictví manželky, společné jmění je možné tzv. zúžit, tedy byt ze SJM vyjmout.
Dceři chalupu nedám. Co může být v závěti a kdy je možné potomky vydědit |
„Manželka pak v tomto případě bude po manželově smrti zajištěna – byt bude v její dispozici. Hrozí však, že děti manžela o tento majetek přijdou, a to i po její smrti. Buď jej nabudou dědicové manželky nebo stát, pokud ona žádné dědice mít nebude,“ upozorňuje advokát Pavel Strnad. Doporučuje, aby manželka sepsala závěť, podle níž v případě její smrti byt zdědí její manžel, a pokud on nebude naživu, tak jeho děti.
Pavel Strnad
|
Toto řešení má ale ještě jeden háček. Jestliže pan Petr bezplatně převede svou polovinu bytu na manželku, mohou se děti, jakožto nepominutelní dědicové, dožadovat započtení této hodnoty na dědický podíl manželky.
„Té by tak o tuto hodnotu byl dědický podíl po manželovi snížen ve prospěch ostatních dědiců – jinými slovy, dostala by o hodnotu bytu méně, případně nic, pokud by pozůstalost po manželovi byla malá. Byt by však byl nadále v jejím vlastnictví,“ upřesňuje Strnad. Započtení na dědický podíl se ale děti mohou dožadovat jen za období tří let před smrtí zůstavitele.
Lepší je sepsat závěť
Jestliže byt zůstane ve společném jmění, pak v rámci dědictví po smrti manžela se SJM vypořádá. Polovina majetku připadne manželce, o druhou polovinu se bez závěti stanou dědici manželka a děti manžela.
„Může tedy přesně nastat situace, které se čtenář obává, tedy že byt skončí ve spoluvlastnictví manželky a dětí. Přestože bude mít manželka vždy nadpoloviční většinu (vlivem vypořádání SJM), její disponování s bytem bude omezeno. Pokud bude chtít byt užívat sama, bude muset ostatním spoluvlastníkům vyplácet náhradu,“ uvádí advokát.
Navíc dříve či později se spoluvlastníci na správě nemovitosti nemusí shodnout, děti můžou požadovat, aby je manželka tazatele vyplatila. Mohou také své podíly prodat.
Mluvit doma o dědictví a účtech? Pro řadu lidí je to tabu, říká sonda |
„Řešením by mohlo být, kdyby manžel sepsal závěť, ve které by využil institut takzvaného svěřenského nástupnictví. Byt – tedy svůj podíl na něm – tak odkáže pouze manželce, po její smrti však přejde zpět na jeho děti jako na takzvané náhradní dědice. Je však třeba pamatovat na to, že děti jsou nepominutelnými dědici, a to i ti zletilí, mají nárok na alespoň čtvrtinu svého zákonného dědického podílu,“ doporučuje Pavel Strnad.
Ideální by tak bylo odkázat jim jiný majetek dosahující alespoň této hodnoty. Pokud další majetek manžela této výše nedosahuje, jsou i další možnosti, např. zřízení věcného břemene, které by manželce umožnilo doživotní bezplatné užívání bytu.
