Paní Kateřina žila s panem Josefem přes patnáct let v jeho domě. Když partner nečekaně zemřel a začalo se u notáře projednávat pozůstalostní řízení, zjistilo se, že neměl sepsanou závěť. A tak po něm v souladu se zákonem dědily pouze jeho dvě děti. Paní Kateřina, která nebyla jeho manželkou ani dědicem ze závěti, zůstala zcela bez prostředků a nakonec i bez střechy nad hlavou.
Odkázal jí celý majetek, nedostala ale nic. Kdy (ne)dědí družka? |
Josefovy děti se k ní sice za života otce chovaly slušně, ale nikdy si spolu úplně do oka nepadli. Proto, jakmile dostaly možnost paní Kateřinu z domu vystěhovat, neváhaly. Dovolily jí jen odnést si osobní věci, tedy oblečení.
„Do rekonstrukce domu jsem investovala všechny své peníze, nakoupila jsem nábytek, televizi a řadu dalšího vybavení. Mám nárok alespoň na nějakou finanční náhradu?“ ptá se čtenářka iDNES.cz.
Co nepatří do dědictví
Věci, které do bytu pořídila paní Kateřina, jsou její, nejsou tedy předmětem dědictví a má tak právo si je odnést. „Pokud by se s dědici nedohodla, bude muset prokázat své tvrzení, že věci nakoupila skutečně ona ze svých peněz, tedy předložit například výpis z účtu nebo doklady o koupi,“ vysvětluje advokát Pavel Strnad.
V krajním případě se může domáhat jejich vydání i soudně, z titulu bezdůvodného obohacení, a to ve lhůtě 3 let od okamžiku, kdy se dozví, že ji děti vystěhovaly a zamezily přístup k věcem.
Horší to je ovšem s investicemi do stavebních úprav a rekonstrukce domu. „Teoreticky je sice může nárokovat, ale pokud s partnerem neuzavřela písemnou dohodu o způsobu vypořádání, bude velmi obtížné prokázat, že to z její strany nebyl například dar,“ upozorňuje advokát.
Děti a manželé mají v dědění přednost
Pavel Strnad
|
Zatímco pozůstalý manžel má i bez závěti dědictví zpravidla zajištěno, nesezdaný partner v případě absence závěti může zůstat naprosto bez prostředků.
„Na partnera se dostane dědictví pouze za podmínek, že zůstavitel neměl děti a nesezdaný partner s ním žil ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před zůstavitelovou smrtí,“ upřesňuje Strnad.
V případě pouhého partnerského soužití, nikoliv manželství, si totiž nejsou partneři vzájemnými zákonnými dědici. Pokud tedy ještě za svého života nesepíšou závěť (nebo neuzavřou dědickou smlouvu), dědit po sobě nebudou. Přednost budou mít vždy děti, které podle zákona dědí v tzv. první dědické třídě.
Lidé, kteří nežijí v manželství, by tak měli myslet na způsob řešení dědictví. A nejen oni. Použití zákonných pravidel v případě neexistence závěti může vést i k extrémním situacím.
„Dědictví tak může připadnout prarodičům nebo praneteřím a prasynovcům. Nebo se vdova stane spoluvlastníkem bytu, ve kterém žila celý život, a který spadal do společného jmění manželů, společně se zůstavitelovou partnerkou, se kterou on žil poslední dva roky ve společné domácnosti,“ doplňuje příklady z praxe advokát.
Bez správně sepsané závěti hrozí, že majetek skončí ve spoluvlastnictví více lidí, tedy například sourozenců, dětí z prvního manželství a dětí ze vztahu s novým partnerem, což může být rizikové zejména u nemovitostí či obchodních podílů.
Bez závěti může váš majetek zdědit společně vdova s milenkou nebo pradědeček |
„Dědicové budou mít dříve či později odlišný názor na správu takto zděděného majetku, to může vést ke vzniku sporů a kompletnímu zablokování rozhodování o majetku a ztrátě jeho hodnoty. Zpravidla to negativně ovlivní i vzájemné rodinné vztahy,“ uzavírá Strnad.
