Pokud dlužník zemře, věřitel nedostane nic. Je to riziko podnikání. Asi tak.

Tohle je hodně ošemetná situace, která nemá dobré řešení. Vymáhat dluhy po někom, kdo má jen smůlu na příbuzné je špatně. Na druhou stranu špatné je i to, že věřitel, který půjčí třeba milion nedostane nic. Tady se ideální řešení najít nedá.

Nejvetsi zverstvo je, ze pokud se najdou nejake dluhy az po tom, co dostanete dedictvi, tak je musite zaplatit. Tak od ceho ten notar jako je?

Myslíte že je notář jasnovidec?

Pokud se později objeví nějakej další majetek, tak si ho taky necháte jako dědictví. A pokud se bojíte dalších dluhů, tak postupujte podle poučení notáře. Stručný návod píší i v článku.

Tohle je snad největší zvěrstvo nového občanského zákoníku. Prosadil to tam svého času Pospíšil a TOP 09 a ať mi nikdo netvrdí, že to bylo omylem. Je přece jasné, že dědicové nikdy nebudou chtít dědictví se zápornou hodnotou, o dluzích nemusí nic vědět a může to následně totálně potopit celý jejich život.

Naopak. Proč by na smrti dlužníka měl nějak tratit věřitel? Nikdo nikoho nenutí dědictví přijímat. A jestli má dědictví zápornou hodnotu si musí dědic spočítat. Ohodnotit tržní cenu nemovitých a movitých věcí je dost problém a odhad se může od skutečnosti výrazně lišit.

1/ Ve větě "Oba úkony lze učinit nejdéle do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o právu dědictví odmítnout nebo o možnosti výhrady soupisu." nemá být "nejdéle do", ale "nejpozději do". "Nejdéle do" je hovorový patvar, nejdéle je třetí stupeň slova dlouho.

2/ To je zase zákon. Přece lze důvodně předpokládat, že dědic nebude chtít zaplatit víc, než získá, a že tedy provede všechny kroky k omezení dluhu, o kterých hovoří článek. Proč tedy není dluh omezen automaticky, jak to bylo dřív? Zcela postrádám smysl takové úpravy – leda že by šlo opět o využití neznalosti a neopatrnosti dědiců k vymámení peněz.

No on celý nový Občanský zákoník je plný chyb a nesmyslů.