Část mladých lidí si z toho dělá legraci, někteří dokonce začali prodávat náušnice, které vypadají, jako kdyby byly rozmazány v postprodukci. Rozmazávání náušnic je však jedním z důkazů toho, že v Číně znovu začíná upadat svoboda televizního vysílání, upozorňuje list The New York Times.
Informace dokazující, že v Číně funguje cenzura, nejsou nijak překvapivé. Televizní stanice si však během posledních čtyřiceti let vydobyly ze strany vlády několik ústupků. V osmdesátých letech minulého století by například bylo nemyslitelné, že by se na televizní obrazovce objevili muž a žena, kteří se líbají. Dnes už je to běžné.
Za poslední dva roky však cenzoři přitvrdili. Fotbalisté musí nosit dlouhé rukávy, aby zakryli svá tetování, v detektivních seriálech se začaly rozmazávat záběry, na kterých je krev. Loni se pak podobná taktika podle The New York Times začala uplatňovat i na vlasy mužů, kteří nosí culík, a teď nově i na náušnice.
Množství cenzurovaného materiálu se přitom v Číně neustále zvyšuje. Tamní vláda si totiž dala za cíl novou generaci vychovat v souladu se „základními socialistickými hodnotami“, mezi které patří například vlastenectví, harmonie a zdvořilost.
„Abychom zušlechtili novou generaci, která ponese na ramenou tíhu odpovědnosti za národní omlazení, musíme se bránit erozi, která přichází ze strany nemravné kultury,“ napsala státní agentura Sin-Chua loni v září.
Místo o problémech se rapuje o lásce a rodině
The New York Times jako příklad utužování čínské cenzury uvádí hudební pořad s názvem Rap Číny. Jeho první série proběhla v roce 2017 a politických témat se v podstatě nedotýkal. Šlo o klasickou rapovou soutěž, ve které se účastníci čas od času hádali mezi sebou či s porotci a někdy si nadávali.
Druhá sezóna soutěže, kterou televize odvysílala loni, už probíhala v úplně novém duchu. Jedna z hvězd soutěže, raper známý jako PG One, se ještě před jejím začátkem po nátlaku čínské komunistické strany musel veřejně omluvit za to, že jedna z jeho písní mluvila o drogách. V průběhu celé soutěže pak všichni účinkující zpívali jen o lásce, rodině a svých snech. Rapové písně se přitom většinou věnují tématům jako drogy, sex či sociální problémy. Taková témata by však ohrožovala tzv. socialistickou morálku.
Někteří umělci pak podle Lippiho Čaoa, který se pohybuje v prostředí čínské undergroundové hudby, začali stahovat své starší skladby ze streamovacích služeb. Údajně se se totiž bojí, že by jim kvůli jejich tématům mohla vláda začít bránit ve vystupování.
Tyto změny v chování cenzorů jsou podle mnohých Číňanů značně zneklidňující. Za několik let by se totiž podle nich mohlo stát, že už mladí lidé v televizi a na internetu neuvidí skoro nic, co by nebylo vládou upravené. „Když nebudou vědět, co nevědí, budou více věřit vládní doktríně a budou snadno ovladatelní,“ tvrdí The New York Times.
