Francie s Německem se na pomoci Řecku dohodly ještě před začátkem summitu. Vyplývá to alespoň z informací úřadu francouzského prezidenta Sarkozyho. (o dohodě zemí čtěte zde)
Německo přitom zásahy do evropské peněženky dosud striktně odmítalo.
Řecko přijalo letos řadu úsporných opatření, které vyburcovaly veřejnost k masovým stávkám. Řecko sice oficiálně o pomoc Unii nepožádalo, premiér Jorgos Papandreu ale nedávno upozornil, že se blíží okamžik, kdy si země nebude moci dál půjčovat. Už nyní vydává dluhopisy s velmi nevýhodnými úroky.
O evropské pomoci Řecku mohou dnes rozhodnout členské státy eurozóny, ostatní včetně Česka stojí na okraji této diskuse. V anketě jsme proto politikům položili jednu otázku...
MĚLA BY EVROPSKÁ UNIE SCHVÁLIT FINANČNÍ POMOC ŘECKU?
Mirek Topolánek, předseda ODS
Evropská unie nemá pravidla na poskytování takové pomoci. Nemá je ani eurozóna. Jakákoliv pomoc by tak musela být založena na dohodě mezi Řeckem a konkrétními státy. Obecně takové pomoci nefandím, a určitě by pod mou vládou Česko finance Řecku neposlalo. Na rozdíl od Lotyšska si totiž může Řecko za své problémy samo. Proč by měl český občan platit za to, že Řek odchází do důchodu o několik let dříve než on? Navíc taková pomoc zvyšuje morální hazard ostatních států. Když získá pomoc Řecko, tak proč ne Španělsko. A pomoc Španělsku bude stát několikrát více. Na řešení problémů krachujících států tady máme Mezinárodní měnový fond. Stejně tak by v případě vyhrocení situace měl pomoci Řecku.
Miroslav Kalousek, 1. místopředseda TOP 09
Jsem hluboce přesvědčen, že ne. Byl by to velký morální hazard a vítězství nedisciplinovaných nad disciplinovanými, kteří to musí zaplatit. Do budoucna by to pak byl velmi nebezpečný precedens.
Na druhou stranu Řecko bez pomoci může být příčinou značného znehodnocení eura. Daňový poplatník v ostatních zemích eurozóny má tak dvě možnosti. Buď zaplatí Řecku jeho finanční populismus, nebo kvůli němu bude znehodnocena část jeho úspor. Eurozóna tak nemá k dispozici dobré řešení. Může se rozhodnout jenom mezi řešením špatným a ještě horším. Finanční pomoc Řecku bez jeho vlastních drastických a reálných úspor však pokládám za řešení nejhorší.
Bohuslav Sobotka, místopředseda ČSSD
Není jisté, zda Řecko bude přímou finanční pomoc potřebovat, dokáži si představit spíše pomoc nepřímou ve formě podpory prodeje řeckých státních dluhopisů. Nemyslím si také, že nějak utrpí prestiž EU, pokud Řecku pomůže přímo MMF, už se to přece nedávno stalo v případě Maďarska i Lotyšska.
Cyril Svoboda, předseda KDU-ČSL
Podporuji postoj německé kancléřky Angely Merkelové. Státy by měly hospodařit zodpovědně a nefalšovat výsledky.
Pokud se ihned přispěchá na pomoc tomu, kdo si své potíže zavinil sám, bude to signál pro ostatní, že se disciplína nevyplácí. V Evropské unii by solidarita měla fungovat. Řecko ovšem není v situaci, kdy by státy EU měly dát svoji solidaritu najevo. Nejprve musí vyzkoušet standardní mechanismy a teprve poté lze mluvit o mimořádných krocích.
Ondřej Liška, předseda Strany zelených
Dnešní situaci Řecka je nutné řešit rychle. Vhodná by byla kombinace zdrojů členů eurozóny a MMF, aby bylo možné nalézt účinné řešení podpory programu fiskální konsolidace pro Řecko a obnovení důvěry v jeho schopnost splácet své závazky.
Eduard Janota, ministr financí
Vzhledem k ustanovením Lisabonské smlouvy a silnějším ekonomickým vazbám mezi členy eurozóny mají v rámci diskuse k tomuto tématu větší váhu pozice těch členských států, které jsou součástí měnové unie. Totéž platí pro dosud zveřejněné návrhy na eventuální pomoc Řecku, tedy účast jen členů eurozóny. ČR pokládá za důležité, že země eurozóny pracují na mechanismu finanční pomoci, který by se mohl v případě potřeby, a pokud Řecko o takovou pomoc požádá, urychleně a bez právních komplikací aplikovat. V kombinaci s důslednou implementací konsolidačních a reformních opatření vládou Řecka, která je první podmínkou překonání současného stavu, věřím, že připravenost zasáhnout může pomoci uklidnit náladu na finančních trzích.
Petr Bratský, poslanec ODS
Podle mého názoru ne. Rozlišujme mezi celou EU a eurozónou. Pomoc od celé EU by měla své logické opodstatnění, kdyby šlo o přírodní katastrofu nebo jinou humanitární krizi. Tak tomu však není, Řekové si jen žili příliš dlouho nad poměry. Nová vláda nešetřila před volbami nereálnými sliby a obyvatelstvo nyní není ochotno nést náklady zadlužování své země. Předchozí vlády zase prohospodařily velkou část podpůrných dotací, včetně fondů EU. Pomoc Unie by v tomto případě nebyla výchovná.
Zcela jiná však je situace z pohledu zemí eurozóny. Ty musí chladnokrevně zvážit s kalkulačkou u ruky, co přinese větší ztráty. Jestli nákladná záchrana Řeků s rizikem budoucího rozšíření nákazy ekonomické lehkovážnosti mezi další země, jestli kompromisní cesta zřízení jakéhosi "Evropského měnového fondu" nebo raději ponechání Řeků jejich osudu, ohrožení stability eura a tím i ekonomik s ním spojených. Je to těžká volba mezi zlým a horším.
