A ti ostatní, kterým ČEZ dodává elektřinu, mají bolehlav. Vždycky když se podívají na účet za elektřinu, vidí rok do roku sumu vyšší téměř o deset procent.
Jednoznačné je, že zisk ČEZ by nemohl tolik nakynout, kdyby měl na trhu v tuzemsku alespoň jednoho nebo dva rovnocenné konkurenty.
Argument, že ČEZ s podílem na trhu kolem 70 procent soupeří se zahraničními kolosy, obstojí jen částečně. Přeshraniční vedení je totiž propustné jen trochu a trh je tak před nájezdy zvenku značně chráněn.
Nezbývá než spoléhat na antimonopolní úřad
Jenomže když už jsme u těch konkurentů zvenčí – ve všech zemích okolo nás je proud buď dražší, nebo je ho málo. Takže odkud ho dovézt a s kým se srovnávat?
Bohužel, ceny se srovnávají s těmi vyššími, hlavně v sousedním bohatém Německu, a lepší už to asi nebude. Podobně jsme na tom třeba s benzinem – když světové trhy zavelí a ropa stoupá vzhůru, na nízké platy v Česku se neohlíží nikdo.
Drsná konkurence mezi čerpacími stanicemi však drží ceny alespoň trochu na uzdě. V případě elektřiny musíme více spoléhat na to, že antimonopolní úřad a energetický regulační úřad dělají svou práci, jak mají.
Peníze tečou i z ciziny
Častý argument, proč je proud drahý, také je, že by měl ČEZ méně vyvážet. Jenomže ani tohle moc neplatí. Export se snižuje, ČEZ loni vyvezl jen dvanáct procent své produkce, a cena stejně neklesá.
Ačkoliv největší část zisku vytvořil ČEZ doma, také je dobře si připustit, že nejen naše platby tečou do otesánka. Velkou část nárůstu zisku vyrobily elektrárny v Polsku, Bulharsku či Rumunsku, ale i obchody s emisními povolenkami.
A teď otázka kardinální. Co s těmi penězi bude ČEZ dělat?
Funguje trh tak, jak má?
Firma má před sebou stamiliardové investice – zhruba 120 miliard korun má stát obnova uhelných elektráren, které v příštích letech doslouží, sto miliard korun se mělo dát na nový jaderný zdroj (to je však zatím odloženo) a za další miliardy se budou stavět obnovitelné zdroje.
O smyslu těchto investic pochybovat nelze – stačí se podívat po světě, kde státy s poddimenzovanou sítí skončily na nějakou dobu ve tmě nebo jim, třeba jako sousednímu Slovensku, kvůli nedostatku zdrojů proud kvapem podražuje.
Hůř už se hledá smysl u investic v Albánii či některých dalších zemích, kam plánuje ČEZ expandovat. Opravdu stojí za to, vydělávat spíše třeba v Srbsku než držet ceny doma na uzdě a mít o něco nižší zisk?
V rámci soutěže na trhu však cena půjde vždy tam, kam ji trh pustí. Nezbývá tedy než ostře sledovat, jestli trh funguje, jak má.
