Vozík s občerstvením v interiéru rychlovlaku šinkanzen v Japonsku (18. ledna...

Vozík s občerstvením v interiéru rychlovlaku šinkanzen v Japonsku (18. ledna 2004) | foto: Profimedia.cz

Japonci šílí po vozících vyřazených z vlaků. Zájemců je víc, než dopravce nabízí

  • 16
Japonskou železniční společnost Central Japan Railway Company zaplavila vlna žádostí poté, co nabídla k prodeji pět desítek nepoužívaných potravinových vozíků, které sloužily v soupravách rychlíků šinkanzen na trase z Tokia do Ósaky. Nyní se pro zájemce, kteří měli v dražbě štěstí, staly žádaným doplňkem jídelen nebo kuchyní domácností anebo si je doma hýčkají milovníci železnice.

Jednoduché a praktické vozíky sloužily desítky let bez problémů v uličkách oblíbených rychlovlaků, když hladovým cestujícím, kteří se řítili rychlostí přibližně 186 km/h, přivážely uličkami občerstvení.

Vozíky na potraviny, do nichž se vejde až 50 kg jídla a pití, nabídly dráhy k prodeje v lednu krátce poté, kdy loni na podzim společnost Central Japan Railway Company ukončila službu prodeje jídla a pití na oblíbené trase šinkanzenů z Tokia do Ósaky. Zdůvodnila to jak nedostatkem personálu, tak i nedostatečnou poptávkou ze strany cestujících. Ti si nyní podle ní zásoby občerstvení do vlaku na 500 km dlouhou cestu kupují raději v nádražních prodejnách.

„Prodej se snížil kvůli rostoucímu počtu obchodů se smíšeným zbožím a dalších obchodů v okolí stanic,“ vysvětlil zástupce společnosti. Navíc je stále podle něj obtížnější zajistit prodejní personál kvůli nedostatku pracovníků.

Firma měla původně v plánu vozíky zlikvidovat, ale zájem milovníků vlakové dopravy ji přesvědčili, aby je raději nabídla k prodeji. Za jeden vozík si účtuje 100 000 jenů (17 300 Kč). Když začátkem tohoto měsíce dráhy online nabídly 50 vozíků k prodeji, okamžitě obdržely bezmála dva tisíce žádostí.

Šinkanzen slaví narozeniny

Mezi nadšenci, kteří mohli podat maximálně dvě nabídky, jsou jak školní jídelny, tak i jednotlivci, kteří doufají, že asi 110 cm vysoké a jen 33 cm úzké vozíky ozdobí jejich kuchyni. Podle deníku Asahi Šimbun měly vozíky zadní brzdu, která se automaticky zablokovala pokaždé, když personál cateringu sundal ruce z řízení, zatímco předními koly bylo možné manévrovat, když s nimi obsluha překonávala nerovnosti mezi vagony.

V Japonsku začaly sloužit krátce poté, co byl před olympijskými hrami v Tokiu v roce 1964 uveden do provozu první šinkanzen. Ten letos slaví 60. výročí svého „narození“.

Vozíky po celá léta převážely desítky položek poživatin včetně nealkoholických a alkoholických nápojů, boxů, čokolády a dalšího občerstvení. Mnozí cestující na trase si je však budou pamatovat kvůli ne příliš měkké zmrzlině chlazené pomocí suchého ledu. „Museli jsme ji otírat o horkou kávu, aby vůbec změkla,“ vzpomíná na pochutinu jeden z cestujících.

Milovníci kávy a zmrzliny z rychlovlaku si nyní neslavně proslulou zmrzlinu mohou koupit v automatech instalovaných na nástupištích, uzavírá The Guardian. „Na nástupištích, kde vlak zastavuje, bude nyní k dispozici více prodejních automatů na oblíbené zboží, jako je překapávaná káva a zmrzlina v kelímku,“ potvrdil mluvčí společnosti.